Obléhání Gibraltaru (1309)
Obléhání Gibraltaru bylo vojenské střetnutí v rámci španělské reconquisty, které se odehrálo v roce 1309 mezi oddíly Kastilského království (především z města Sevilly) pod velením Juana Núñeze II. de Lara a Guzmána Dobrého a Granadského emirátu v čele se sultánem Muhammadem III. a jeho bratrem Abú-l-Džujúšem Nasrem. Obležení skončilo vítězstvím kastilských sil, jedním z mála vítězství jinak nešťastného tažení. Dobytí Gibraltaru dočasně značně zvýšilo moc Kastilie na Pyrenejském poloostrově, přestože město bylo znovu obsazeno muslimy v roce 1333.[2][3]
| Obléhání Gibraltaru | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: reconquista | |||
 Maurský hrad, pevnost nad Gibraltarem. | |||
| Trvání | 1309 | ||
| Místo | Gibraltar | ||
| Souřadnice | 36°9′ s. š., 5°21′ z. d. | ||
| Výsledek | Kastilské vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
Historické pozadí
editovatDne 19. prosince 1308 v Alcale de Henares podepsali kastilský král Ferdinand IV. s Bernaldem de Sarriá a Gonzalo Garcíou, vyslanci aragonského krále, dohodu z Alcaly de Henares. Ferdinand IV. podporovaný svým bratrem Pedrem de Castilla y Molina, arcibiskupem toledským, biskupem zamorským a Diegem Lópezem V. de Haro souhlasil s válkou proti Granadskému emirátu, která měla být vyhlášena po 24. červnu 1309, kdy měla vypršet předchozí mírová smlouva mezi Kastilií a Granadou.[4] Dále bylo dohodnuto, že aragonský král Jakub II. nepodepíše separátní mír s granadským emírem. Také bylo vytvořeno kombinované aragonsko-kastilské loďstvo k podpoře obléhání skrze námořní blokádu granadských pobřežních měst. Dohoda obsahovala i rozdělení cílů. Zatímco Kastilci měli zaútočit proti městům Algeciras a Gibraltar, aragonské síly se měly soustředit proti městu Almería.
Ferdinand IV. slíbil, že 1/6 z veškerého dobytého granadského území odevzdá Aragonu. Rozhodl se pro odevzdání celého někdejšího muslimského Almerijského království, kromě měst Bedmar, Alcaudete, Quesada, Arenas a Locubín, které by připadly Kastilii. Pokud by zabrané území Almerijského království nebylo dostatečné a nesplňovalo tak podmínku 1/6, pak měl vystoupit arcibiskup toledský jako mediátor a tuto záležitost rozsoudit. Tyto ústupky aragonskému králi vzbudily nelibost a protesty u části Ferdinandových vazalů, mimo jiné u Juana de Castilla el de Tarifa a Juana Manuela.[5]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Gibraltar (1309) na anglické Wikipedii.
- ↑ SAYER, Frederick. The History of Gibraltar and of Its Political Relation to Events in Europe. Harvard University: Chapman and Hall, 1865. Dostupné online. Kapitola I: First Siege by Ferdinand IV, s. 15. (anglicky) Archivováno 2. 4. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ History [online]. Government of Gibraltar [cit. 2012-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-14. (anglicky)
- ↑ The Encyclopædia Britannica, or, Dictionary of arts, sciences, and general literature, Volume 10. [s.l.]: Adam & Charles Black, 1856. 618 s. Dostupné online. Kapitola GIB. (anglicky)
- ↑ MANN, J. H. A History of Gibraltar and its Sieges. University of California: Provost, 1873. Dostupné online. Kapitola XVII: The First Siege, s. 135. (anglicky) Archivováno 2. 4. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ GONZÁLEZ MÍNGUEZ, César. Fernando IV de Castilla: La Conquista de Gibraltar (1309). Medievalismo. 2009, s. 177–178. Dostupné online. (španělsky) Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
