Wikipedie

Nostická majorátní knihovna

palácová knihovna v Praze

Nostická majorátní knihovna (oficiálním názvem Majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka), nacházející se v prostorách Nostického paláce na malostranském Maltézském náměstí, je jednou ze dvou posledních pražských palácových interiérových knihoven (tou druhou je Knihovna knížat Kinských na Staroměstském náměstí).[1] Nostická knihovna představuje jedinečný knihovní celek dokladující vznik, podobu, strukturu a jeden z možných způsobů uspořádání a uložení někdejších pražských palácových knihoven, z nichž se většina nedochovala na svém původním místě.[2]

Majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka
Chybí zde svobodný obrázek
StátČeskoČesko Česko
PolohaNosticův palác, Nosticova 471/9, Maltézské náměstí 471/1, 118 00 Malá Strana
Založena60. léta 17. století
Je pobočkouNárodní muzeum, Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea
Knihovní fond
Velikost fondu14 000 svazků
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Počátky knihovny a její založení editovat

Nostickou knihovnu začal budovat Jan Hartvík z Nostic (1610–1683), zakladatel rienecké větve rodu a stavitel Nostického paláce,[3] jehož stavba byla finálně dokončena roku 1676.[4] Myšlenku na vybudování knihovny měl Jan Hartvík již v 60. letech 17. století, kdy probíhala výstavba paláce. Roku 1664 v rámci architektonického projektu vyhradil dvě místnosti pro svou nově zakládanou knižní rodovou sbírku.[3][5] Základem nově založené knihovny bylo přibližně 5000 svazků bývalé zámecké knihovny ve slezském Javoru nevlastního bratra Jana Hartvíka, Otty mladšího z Nostic (1608–1665), jenž zemřel v listopadu 1665.[6] Sbírku knih Otty z Nostic, v níž byly zastoupeny i rukopisy z 12. století, prvotisky z let 1471–1500 a tisky do roku 1662, doplnil Jan Hartvík ještě svými knihami a ustanovil ji jako knihovnu svěřenskou.[7] Knihovna Otty mladšího z Nostic, kterou Jan Hartvík zakoupil roku 1670, se stala základním kamenem a jádrem nově vznikající majorátní bibliotéky. Jan Hartvík se také významně zasloužil o její rozšíření a tři roky před svou smrtí dal vyhotovit knihovní katalog.[8]J. Hartvík vybavil knihovnu i klasicistním mobiliářem, který se dochoval do dnešních dnů a patří k významným památkám české knihovní architektury.[5]

Knihovna za života Františka Antonína Nostice editovat

Základní, ovšem velmi cenný knihovní fond sestávající z oborů jako např. historie, zeměpis, astronomie, přírodní vědy a umění, rozmnožili s přihlédnutím k vycházející soudobé literatuře po smrti Jana Hartvíka nejprve jeho syn Antonín Jan Nostic (1652–1736), dále František Václav Nostic (1697–1765) a zejména František Antonín Nostic-Rieneck (1725–1794).[9] Nostickou knihovnu za života Františka Antonína spravovali dva významní čeští učenci a historici, František Martin Pelcl (1734–1801) a Jaroslav Schaller (1738–1809), kteří působili v rodině Františka Antonína Nostice jako vychovatelé jeho synů. Společnými silami Pelcla a Schallera došlo k novému uspořádání knihovny a jednotlivé knihy byly označeny lístky s grafickým heraldickým ex libris. Pelclovou zásluhou byl navíc sepsán i katalog knihovny, který je seřazen alfabeticky dle oborů, eviduje celkem 8 824 svazků, a jehož čistopis zhotovený J. Schallerem se dochoval v nostickém fondu do dnešních dnů. Vedle F. M. Pelcla a J. Schallera působil v prostředí Nostické knihovny ještě Josef Dobrovský (1753–1829), jenž hraběcí syny učil mezi lety 1776–1787 matematiku a filozofii, přičemž vedle této činnosti mu bylo bohatství Nostické knihovny cenným zdrojem pro vlastní vědeckou práci.[2] J. Dobrovský byl v prostředí knihovny činný i po smrti Pelcla a Schallera a v roce 1819 dokonce pomáhal při určení jejího finančního odhadu pro svěřenský převod jmění.[10] Právě díky působení trojice osvícenců (Pelcl, Schaller, Dobrovský) se Nostická knihovna stala ve druhé polovině 18. století ryze privátním fondem, který skrze práci učenců vydával své poklady širší vzdělané veřejnosti a zároveň svými bohatými sbírkami tuto práci umožnil a podporoval.[2]

Osudy knihovny v 19. a 20. století editovat

V průběhu 19. století přestal být knižní fond Nostické knihovny dále rozšiřován a stal se uzavřeným knihovním souborem. Knihy z té doby, ale i z doby pozdější daly vzniknout knihovně na zámku v Měšicích, která obsahuje v drtivé většině právě literaturu z 19. a 20. století. Během trvání druhé světové války byla Nostická knihovna z obavy před bombardováním Prahy odvezena na zámeček v Jindřichovicích u Sokolova, který tam dal vystavět František Antonín Nostic roku 1779. Po skončení 2. sv. války přešla knihovna jako konfiskát do vlastnictví státu a po dalších několik let spadala její administrativa pod státní památkovou správu, než byla roku 1954 předána Národnímu muzeu. V roce 1991 byla knihovna prohlášena za kulturní památku.[2]

Knihovna v 21. století editovat

V letech 2000–2003 došlo k celkové interiérové i exteriérové rekonstrukci Nostického paláce, která se nevyhnula ani prostorám Majorátní knihovny hrabat z Nostic a Rienecka. Při rekonstrukci knihovních sálů byly odhaleny části původní stropní a nástěnné výzdoby. Na stropě prvního sálu knihovny byly odkryty nástěnné malby do suché omítky (secco) s motivem puttů s drapériemi.[3]

V současnosti je knihovna ve správě Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea.[11] Nostickou knihovnu spravuje zejména PhDr. Richard Šípek, Ph.D., jenž na ni směřuje i svůj badatelský zájem.[12]

Knihovní fond editovat

Vlastní knihovní fond Nostické knihovny tvoří přibližně 14 000 svazků, z toho je 92 prvotisků a 227 rukopisů, k nimž byl nadlouho jako k jediné části fondu k dispozici tištěný katalog vypracovaný počátkem 20. století Josefem Vítězslavem Šimákem (1870–1941).[13] Největší část fondu z hlediska oborového rozdělení tvoří teologická literatura, právní literatura, historie, lékařství, geografie a přírodní vědy, v jejichž rámci je nejpočetněji zastoupena astronomická literatura.[14]

Jádro knihovny tvoří jazykově německá literatura, která svým uložením ukazuje na zájem rodu o dějiny a soudobou politiku. Významnou součást této jazykově německé sbírky tvoří knihy dokladující dějiny první poloviny 17. století, české stavovské povstání a období třicetileté války. Své místo v rámci jazykově německé literatury zaujímá i 1088 bohemik, z toho 860 jazykově německých, která pocházejí převážně ze 17.–18. století a vztahují se většinou k dějinám českých zemí, především k bělohorským událostem a dějinám třicetileté války.

Nostický knižní fond je však jedinečný především pro svou rozsáhlou sbírku sileziak v počtu 860 titulů, z čehož velká část je jazykově německých (celkem 640). Jedná se o regionální soubor literatury ze 17. a 18. století, v němž je nejvíce zastoupena náboženská literatura, medicína, školní řády gymnázií a dalších škol. Významnou část sileziak tvoří rovněž vědecká literatura (numismatika, dějiny umění, historie, přírodní vědy a ekonomie). V rámci historie to jsou díla k dějinám Slezska, především k vévodství svídnickému a javorskému a k dějinám města Vratislavi. Dále jsou v Nostické knihovně uloženy také zřízení slezských měst, zemská privilegia a topografické popisy.[6]

Pozoruhodným faktem je, že hrabata z Nostic měla až do 19. století v držení vzácně iluminovanou 42řádkovou Gutenbergovu bibli z roku 1455, ve dvou pergamenových svazcích, která se ovšem v průběhu 19. století (od 70. let 18. století o nostickém exempláři mizí v knihovně jakékoliv stopy) z Nostické knihovny vytratila. Nostická Gutenbergova bible nakonec skončila roku 1911 v Huntington Library v americkém San Marinu, kdy ji v aukci získal za 50 000 dolarů americký průmyslník a milionář Henry E. Huntington. V Huntigton Library v San Marinu je Gutenbergova bible uložena dodnes.[15][6] Dalším významným dílem, které měla hrabata z Nostic ve své knihovně, byl autograf díla Mikuláše Koperníka (1473–1543) De revolutionibus orbium coelestium s vlastnickými přípisky Jana Amose Komenského (1592–1670), který v roce 1956 přešel jako státní dar do vlastnictví Jagellonské knihovny v Krakově.[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ MUZEUM, Národní. Sbírka rukopisů a starých tisků. Národní muzeum [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d ŠÍPEK, Richard. Pražská majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka. Zprávy památkové péče. Praha: Národní památkový ústav, 2005, roč. 65, čís. 1, s. 33. 
  3. ↑ a b c ŠÍPEK, Richard. Pražská majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka. Zprávy památkové péče. Praha: Národní památkový ústav, 2005, roč. 65, čís. 1, s. 28. 
  4. ↑ LEDVINKA, Václav; MRÁZ, Bohumír; VLNAS, Vít. Pražské paláce. Encyklopedický ilustrovaný přehled. 2. vyd. Praha: Akropolis, 2000. S. 209. 
  5. ↑ a b VRCHOTKA, Jaroslav. Z bibliotékářské činnosti Františka Martina Pelcla v Nostické knihovně v Praze. Jan Tydlitát (ed.), František Martin Pelcl: sborník příspěvků z odborného semináře. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad Rychnov nad Kněžnou, 2001, s. 29. 
  6. ↑ a b c d ŠÍPEK, Richard. Pražská majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka. Zprávy památkové péče. Praha: Národní památkový ústav, 2005, roč. 65, čís. 1, s. 30. 
  7. ↑ LIFKA, Bohumír. Josef Dobrovský a Nostická knihovna. Praha: Čedok, 1953. S. 4. 
  8. ↑ ŠÍPEK, Richard. Pražská majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka. Zprávy památkové péče. Praha: Národní památkový ústav, 2005, roč. 65, čís. 1, s. 31–32. 
  9. ↑ LIFKA, Bohumír. Josef Dobrovský a Nostická knihovna. Praha: Čedok 1953 s. S. 4. 
  10. ↑ LIFKA, Bohumír. Josef Dobrovský a Nostická knihovna. Praha: Čedok, 1953. S. 6. 
  11. ↑ MUZEUM, Národní. Sbírka rukopisů a starých tisků. Národní muzeum [online]. [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ MUZEUM, Národní. https://www.nm.cz/sipek-richard-phdr-phd. Národní muzeum [online]. [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Rukopisy majorátní knihovny hrabat z Nostitz a Rhienecka v Praze. Praha: Čes. akademie, 1910. 
  14. ↑ ŠÍPEK, Richard. Pražská majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka. Zprávy památkové péče. Praha: Národní památkový ústav, 2005, roč. 65, čís. 1, s. 29–30. 
  15. ↑ VRCHOTKA, Jaroslav. Z bibliotékářské činnosti Františka Martina Pelcla v Nostické knihovně v Praze. Jan Tydlitát (ed.), František Martin Pelcl: sborník příspěvků z odborného semináře. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad Rychnov nad Kněžnou, 2001, s. 35. 

Literatura editovat

  • ŠÍPEK, Richard. Pražská majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka, in: Zprávy památkové péče 65, č. 1, Praha: Národní památkový ústav, 2005, s. 28–33.
  • ŠÍPEK, Richard. Pozůstalostní inventář Otty mladšího z Nostic, in: K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. = Pour une étude des bibliothèques aristocratiques, bourgeoises et conventuelles. "Vita morsque et librorum historia", České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2006, s. 361–376.
  • ŠÍPEK, Richard. Knihovny raně novověkých lékařů ve fondu Nostické knihovny v Praze, in: Sborník Národního muzea v Praze. Řada C - Literární historie 57, č. 1–2, Praha: Národní muzeum, 2012, s. 23–39.
  • VRCHOTKA, Jaroslav. Z bibliotékářské činnosti Františka 57, č. 1Martina Pelcla v Nostické knihovně v Praze, in: Jan Tydlitát (ed.), František Martin Pelcl: sborník příspěvků z o, České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2006, s. 361borného semináře, Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad Rychnov nad Kněžnou, 2001, s. 28–35.
  • LIFKA, Bohumír. Josef Dobrovský a Nostická knihovna, Praha: Čedok, 1953.
  • ŠIMÁK, Vítězslav Josef. Rukopisy majorátní knihovny hrabat z Nostitz a Rhienecka v Praze. Praha: Čes. akademie, 1910, 165 s.

,

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nostická_majorátní_knihovna&oldid=23827991“