Raneferef

egyptský faraon 5. dynastie
(přesměrováno z Neferefre)

Raneferef (v alternativním čtení Neferefre) byl panovník 5. dynastie ve starověkém Egyptě v období Staré říše. Vládl jen krátce, uvádí se ~rok 2404 př.Kr.[3]

Raneferef
Neferchau Raneferef[1]
Raneferef, Egyptské muzeum, Káhira
Doba vlády2404 př. n. l.[2][3]
11 let (Beckerath)
x + 1 rok (Turínský královský papyrus)
20 let (Manehto)
Rodné jméno
N5
G38
<
iO34i
>
Isi
Trůnní jméno
M23L2<
ranfrf
>
Ra-nefer-ef
Horovo jméno
G5<h1
F35N28G43
h1>O33
 Chau-nefer
Jméno obou paní
G16nfrm
Neferem
Zlatý Hor
nfr G7
nbw
Nefer bik nebu
ManželkaChentkaus III.[3]
OtecNeferirkare
MatkaChentkaus II.[3]
Narození25. století př. n. l.
Hrobkahrobový komplex v Abúsíru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PyramidaEditovat

 
Socha Raneferfa ze zádušního chrámu
 
Mapa Abúsírské nekropole podle L.Borchardta 1907[4]
 
Nedokončená pyramida Raneferefa
 
Model nedokončené pyramidy Raneferefa

V Abúsíru, se vyskytují tři dominantní pyramidy Sahurea, Neferirkarea a Neuserea. Poměrně detailní archeologické výzkumy v Egyptě na přelomu 19-20. století prováděl L. Borchardt, v rámci německých expedicí, kromě jiných i v Abusíru (r.1901), kde zkoumal i nedokončenou pyramidu o které předkládal, že mohla být vybudována pro Reneferefa. Když se mu nepodařilo najít vstup do vnitřních prostor, práce ukončil, taky asi vzhledem k nepřízni počasí, jak zmiňuje ve své práci z roku 1907.[4]
Na jižním poli Abúsíru, kde československá archeologie získala koncesi na prospekci lokality,[5] si na podkladě Borchardtových zápisů z jeho vykopávek v Abúsíru[4] čeští egyptologové v 80 letech určili další směr výzkumu nedokončené pyramidy s cílem objasnit její původ a potvrdit, že stavitelem byl Raneferef. V letech 1980-1990 byl odkryt vstup do pyramidy a postupně se zdokumentovala celá vnitřní substruktura, včetně pohřební komory. Raneferef stavbu své pyramidy zahájil se čtvercovou základnou (78,5x78.5 m), ale jeho předčasná smrt stavbu vzápětí přerušila. Dokončil ji až jeho nástupce a mladší bratr Niuserre, a to jen do navýšení ~7 m a upravil její vnitřní substrukturu. Stěny pyramidy byly obložené žlutošedým vápencem se sklonem 78% , takže místo pyramidy vlastně vznikla mastaba. U vstupu do spodních prostor se nacházela kaple, ve které se konaly obřady Nefereferova zádušního kultu. V následujících letech byl odkryt vstup do pyramidy a postupně se zdokumentovala celá vnitřní substruktura, včetně pohřební komory. Z původní výbavy se zachovaly jen nepatrné polorozpadlé zbytky, alabastrové kanopy, fragmenty sarkofágu a část mumie, která byla antropologicky posouzena s odhadem na stáří při úmrtí asi na 20-23 roků. Podle dalších poznatků to byla zřejmě mumie Raneferefa.[6] Nejcennějším nálezem byla soška Raneferefa z růžového vápence, sedícího na trůnu s ochranou sokolího boha Hora. Na základně sošky bylo vyryto hieroglyfické jméno krále.[6]. Je uložena v Egyptském Muzeu v části významnějších nálezů ze Staré říše.

Sluneční chrámEditovat

O Ranoferfrově slunečním chrámu se nalezla jen krátká zmínka v hrobce "Ty", královského úředníka z 25. dynastie[7] a také podle nápisu v hrobce úředníka Ceje, který byl představeným pyramid a slunečních chrámů v období 5. dynastie víme, že Raneferefův sluneční chrám se jmenoval „Reův obětní oltář“[3], nicméně vlastní stavba slunečního chrámu nebyla dosud odhalena.

Zádušní chrámEditovat

Nejstarší stavební fáze výstavby Raneferefova zádušního chrámu byla na východní straně nedokončené pyramidy (mastaby), přímo u její stěny. Byla vybudována ze sušených cihel. Komplex postrádá údolní chrám a přístupovou cestu. Stavitelé rozsah stavby značně zredukovaly po předčasné smrti panovníka. Zádušní chrám, ve kterém se po nějakou dobu udržoval kult Raneferefa, byl jednou z dřívějších staveb v komplexu. Ve vstupní intimní části byly prostory kde se odehrávaly obětní obřady, byl zde oltář pro oběti zvířat, nejčastěji uctívaných býků, včetně místnosti pro porážku a zpracování, tak zvaný "Dům nože".[3] V další dostavbě se budova zvýšila o jedno patro. Dostavěla se síň se sloupy s motivy stvolů papyrusu, v nikách byly zřejmě vystaveny královské sochy. Cenným archeologickým nálezem, v jámě pod podlahou síně, byly různorodé kultovní předměty, které vlastně tvořily zakládací obřadní depozit zádušních prostorů. Kultovní obřady, které zaměstnávaly řadů kněží a práce dalších skupin služebníků byly zásobováni z centrálních zdrojů panovníka. S odstupem od smrti Raneferefa kultovní obřady ochabovaly až úplně zanikly a v budovách zádušního chámu byly jen sklady. Ty také časem zanikly a vlastní archeologický průzkum nacházel jen zlomky artefaktů překrytých vrstvou prachu. [8]

Genese papyrusůEditovat

 
Pypyrusové zlomky Abúsírských papyrusů

Nálezy zápisů na papyrusových svítcích popsaných hieratickým písmem (odvozených od hieroglyfického), v převážné většině však jen zlomků - útržků, byly od počátků egyptské archeologie vysoce ceněné a v historickém kontextu je docenil až jejich systematickým výzkumem, katalogizace a způsob jejich čtení s historickou interpretací. Postupně se soustřeďovaly v muzejních ale i soukromých sbírkách. Vědecký rozbor a překlady textů se dají datovat přibližně od roku 1973, kdy se sestavil soupis depozit v Britském Museu.[9]Posléze vznikl soupis i z dalších významných muzejních sbírek, který publikoval J. Černý. [10] Papyrusy, které byly rozšifrovány a interpretovány, pocházejí převážně ze Střední říše a později, které ale poskytují informace i o dobách starších, je vícero a jsou souhrnně publikovány například v práci Breasteda.[11]Přikladně to jsou Turinský papyrus, medicínský Ebersův papyrus, soubor papyrusů z ostrova Elefantina z hrobky Harchufa ze 6. dynastie, papyrus Westcar,[12] Harrisův papyrus z 20. dynastie a vlády Ramesse III., který se zachoval v perfektním stavu a délce 41 m a 1500 řádků hieratického textu. Obsahoval soupis majetku říše, povinností panovníka vůči chrámům, který zdědil Ramesse IV.,[13] Rhindův matematický papyrus[14] a četné další. Ovšem, jak konstatuje Breasted, [11] autentické papyrusy ze Staré říše se nacházejí jen v zlomcích roztroušených po různých muzeích a soukromých sbírkách. Patrně nejvíce se jich nachází v Britském [9] a Berlínském muzeu.[15]

Archiv papyrusů RaneferefaEditovat

Česká archeologická expedice v Reneferefově komplexu v roce 1981 při průzkum zádušního chrámu, kromě jiných artefaktů, odkryla v několika částech chrámu více než 2000 zlomků papyrusů se záznamy v hieratickém písmu. K jejich zpracování a čtení písemných záznamů byla přizvána paní Posener-Kriegerová[p 1], která již získala zkušenosti a znalosti s jejich čtením v historických souvislostech při zpracování Neferirkareho archivu. Ten byl již objeven Borchardtem v roce 1900-1908 a zlomky papyrusů byly uloženy v depozitu Muzea v Berlíně[4], přičemž již dříve u starožitníků odkoupené nálezy se dostaly do sbírek několika egyptologů.[16][8]
Zlomky papyrusů z Raneferefova archivu po jejich pracném přečtení a roztřídění, obsahovaly účetnické údaje o výnosech chrámu a dodávkách z vnějších zdrojů, inventáře chrámu aj. Trvání kultu vyžadovalo pravidelnost dodávek potravin a dalších produktů nezbytných pro zádušní obřady ale také zásobování kněží a dalšího skupin služebníků. Zajímavé jsou i záznamy o dodaných tkaninách, oleje, kadidla aj. [8] Celkové vývody z provedeného rozboru ukazují, že se podrobně zaznamenávaly pohyby jednotlivých komodit, inventáře chrámů, povinností kněží a obslužných skupin, které se ve službě pravidelně střídaly a také jména odpovědných osob. Byl to zaužívaný evidenční systém ekonomického zabezpečení královských pohřebních kultů. Ve srovnání s již zmíněným archivem Neferirkareho Málek[17] uvádí, že Raneferefův archiv je srovnatelně významný, dokumentující charakter administrativního řízení ekonomiky. Soubor papyrusů v obou archivech, spolu s nálezy v chrámovém komplexu královny Chentkaus II. , je často označován jako "Abúsírské papyrusy"[3]
Je zřejmé, že popisovaný administrativní systém se rozvinul a uplatňoval již v předchozí 4.dynastii, především při stavbě velkých pyramid na Gízké planině. Logistické procesy nezbytné pro zabezpečení jejich organizované výstavby, včetně přičleněných zádušních komplexů, potvrdily rozsáhlé archeologické výzkumy popisované v pracích Lenerta a Hawasse.[18][19]
Egypt v období Staré říše byl centrálně spravovaný stát s plánovanou ekonomikou v čele s králem, který byl absolutním vlastníkem všechny jejích zdrojů a jehož pravomoci byly prakticky neomezené. Jeho vůli zabezpečoval byrokratický aparát úředníků "vezírů" , kněží a podřízených lokálních vládců. Je přirozené, že se přenesl i do praxe následující 5.dynastie.[17] Důsledkem ovšem byl značně zvýšený počet úředníků, kněží a příbuzenských vrstev, které ke konci 5. dynastie oslabovali centrální systém řízení státu a v následující 6. dynastii se tak prohluboval mocenský rozklad společnosti až přerostl do období označovaného jako První přechodná doba.[20]

PoznámkyEditovat

  1. Francouzská egyptoložka *1925 ✞1996

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 402. 
  2. HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  3. a b c d e f g VERNER, Miroslav. Abúsír. V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 65–73. 
  4. a b c d BORCHARDT, Ludwig. Das Grabednekmal des Königs Ne-User-re [online]. Leipzig: C. Hinrichs'sche Buchhandlung, 1907. S. 5. Dostupné online. (německy) 
  5. Abúsír [online]. Praha: Dostupné online. (česky) 
  6. a b VERNER, Miroslav. Vis à vis a Young Phataoh. Anthropologie. 2018, roč. 56, čís. 2, s. 85–90. ISSN 80-200-0507-2. 
  7. The mastaba of Ty [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c VYMAZALOVÁ, Hana. The accounting documents from the papyrus archive of Neferre and their specific terminology [online]. Praha: Charles University, Czech Institute of Egyptology, 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b GARDINER, Alan. Hieratic papyri in the British Museum [online]. London: British Museum, 1935. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ČERNÝ, Jaroslav. Late Ramesside Letters [online]. Burxekkes: Fondation Égyproloque Reine Élisabeth, 1939. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. 295–298. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Papyrus Westcar [online]. Praha: 2015. Dostupné online. (česky) 
  13. BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §398 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. Dostupné online. (anglicky) 
  14. VYMAZALOVÁ, Hana. Staroegyptská matematika. Hieratické matematické texty [online]. Praha: Český egyptologický ústav FF UK, 2006. Dostupné online. (česky) 
  15. ERMAN, Adolf; Fritz Krebs. Aus den Papyrus der Köniligchen Museen [online]. Brelin: W. Spemann, 1899. Dostupné online. (německy) 
  16. POSENERE -KRIÉGER, Paule. Les Archive du Tample Funeérair de Néfereirkarê - KakaÏ. Cairo: Institute Français D'Archelogie Oriental, 1976. (francouzsky) Les Papyrus D'Abusir. 
  17. a b SHAW, Ian; Jaromír Málek. The Oxford History of Ancient Egypt. [s.l.]: Oxford University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-19-280458-7. S. 83-107. (anglicky) 
  18. LEHNER, Mark. The Giza Plato Mapping Project vol.1 [online]. Boston: Ancient Egypt Research Associates, 2007. Úvodní stať: Zahi Hawass. Dostupné online. ISBN 0-9779370-1-1. (anglicky) 
  19. TAVARES, Ana. Village, town and barracks: a fourth dynasty settlement at Heit el-Ghurab, Giza [online]. University Cambridge, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  20. KINNER, Jacques. The First Intermediate Period [online]. Saylor Academy, 2012. Dostupné online. (anglicky) 
Předchůdce:
Šepseskare
  Egyptský král
~2404 př.Kr.
  Nástupce:
Niuserre