Muzeum umění Tartu

Muzeum umění Tartu (estonsky Tartu Kunstimuuseum, dříve zkratka TKM, od roku 2015 Tartmus) je státní muzeum umění, nacházející se v estonském městě Tartu. Bylo založeno v roce 1940[1] na základě soukromé iniciativy členů místní umělecké školy Pallas, která ve městě působila od roku 1918.

Muzeum umění Tartu
Budova muzea, tzv. padající dům
Budova muzea, tzv. padající dům
Údaje o muzeu
StátEstonskoEstonsko Estonsko
AdresaTartu, Estonsko
Založeno1940
Zeměpisné souřadnice
Map
Webové stránky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Výstavy muzea probíhají od roku 1988 v historické budově, zvané „Padající dům“, na Radničním náměstí č. 18. Koncem roku 2014 čítaly hlavní sbírky muzea 44 650 položek, převážně estonského umění. Ačkoliv většinou muzeum vystavuje estonské umění od 18. století do současnosti, představuje návštěvníkům i současné umění mezinárodní.

V minulosti proběhlo několik výstav moderního umění, některé z nich rozpoutaly širokou společenskou debatu o účelu a hranicích umění. Nejkontroverznějšími výstavami byly MÖH? FUI! ÖÄK! OSSA! VAU! v roce 2012, prezentující nejskandálnější díla estonského umění od 90. let 20. století, a My Poland. On Recalling and Forgetting v roce 2015, představující moderní polské umění na téma holokaust.

Muzeum také spravovalo dvě samostatná muzea věnovaná jednotlivým umělcům: muzeum Antona Starkopfa v Tartu (1972–1997) a muzeum Eduarda Kutsara ve městě Elva (1971-2012).

Od roku 2013 vede muzeum Rael Artel, původně nezávislý kurátor a galerista. Poté, co od roku 2015 organizace získala novou „corporate identity,[2] užívá také zkratku Tartmus.

Vybraná díla

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tartu Art Museum na anglické Wikipedii.

  1. Laborint. Information Centre Of Estonian Museums [online]. www.muuseum.ee [cit. 2016-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-14. 
  2. Tartu Kunstimuuseum tutvustab: Tartmus [online]. Müürileht [cit. 2016-03-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat