Mnišská, laická a apoštolská bratrstva Jeruzalém

Mnišská, laická a apoštolská bratrstva Jeruzalém
Zakladatel	Pierre Delfieux
Vznik	1975
Oficiální web	fraternites-jerusalem.org
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mnišská, laická a apoštolská bratrstva Jeruzalém (francouzské oficiální jméno bratrstev: "Les Fraternités Monastiques de Jérusalem") je katolický mnišský řád založený roku 1976 bratrem Pierrem Marie Delfieuxem.

Mnišská bratrstva

Mnišská bratrstva Jeruzalém jsou tvořena dvěma řeholními instituty mnišského charakteru v lůně katolické církve.

Mužská větev byla oficiálně založena se souhlasem pařížského arcibiskupa kardinála Françoise Martyho 1. listopadu roku 1975 o Slavnosti Všech svatých bratrem Pierre-Marie Delfieuxem. Společenství prvních dvanácti bratří byl svěřen kostel Saint-Gervais-Saint-Protais ve čtvrti Marais ve 4. pařížském obvodu.
Ženská větev byla založena 8. prosince 1976 na stejném místě.

V roce 1979 byla bratrstva ustanovena jako společenství pia unio a přijala jméno Jeruzalém. V roce 1991 byla kardinálem Jeanem Marie Lustigerem ustavena jako „řeholní instituty mnišského charakteru“ a v roce 1996 pak jeho rukama obdržely též konstituce schválené římskou Kongregací pro nauku víry. Jde o řeholní instituty diecézního práva.

Jednotlivé instituty mají své vlastní, i když téměř shodné konstituce. V čele bratří stojí generální převor a v čele sester generální převorka. Mniši a mnišky mají každou liturgii společně. Nijak se však nejedná o smíšenou formu mnišství. Obě dvě společenství, bratři i sester, bydli ve vlastních domech s nezávislou samosprávou a oddělenými financemi.

V současné době počítají přibližně dvě stě členů z více než dvaceti národů.

Mnišská bratrstva mezi sebou utvářejí Společenství Jeruzalém, Communion de Jérusalem.
Mniši a mnišky mohou orientovat svůj život buďto k společnému, cenobitskému životu, nebo osamělému, eremitském.

Laická bratrstva Jeruzalém

Vedle mnišských bratrstev se zrodila také laická bratrstva Jeruzalém. Mezi nimi např.: "Les Fraternités Évangéliques" - Evangelijní společenství, které prožívají spiritualitu Bratrstev v rámci svého vlastního společenského postavení, v srdci světa. Další společenství sdružují své členy podle jejich věku, zájmu, povolání či stavu. To jsou např.:

Společenství mládeže
Společenství mladých rodin
Škola života (pro rozlišení duchovních povolání)
Společenství -náctiletých
Děti Abrahámovy otevřené mezináboženskému dialogu
Lomené oblouky St. Gervais zaměřené k dialogu mezi uměním a vírou
Effatha modlící se za nemocné
Práce a nezaměstnanost
Společenství Adorace a další.

Apoštolská bratrstva Jeruzalém

Apoštolská bratrstva Jeruzalém, sdružují kněze, bohoslovce a řeholnice, žijící podle duchovní cesty mnišských bratrstev, jsou jim však svěřeny farnosti nebo církevní instituce, podle pověření daného biskupem jemuž přímo podléhají. V současné době ale i tyto bratrstva směřují k začlenění do řeholních institutů Jeruzalém. Apoštolská bratrstva Jeruzalém působí ve farnosti Ossun, diecéze Lourdes-Tarbes ve Francii a ve farnosti Santo Marco, diecéze Pistoia v Itálii.

Všechna výše uvedená bratrstva tvoří dohromady Rodinu Jeruzalémskou, jejímž symbolem je stylizovaná kopretina, vyjadřující jejich vzájemné společenství.

Charisma

Mnišská bratrstva Jeruzalém mají jako svou misii, život v srdci měst - v srdci Boha. Ježíšova modlitba: "Otče, neprosím abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého ... " (Jan 11,15) orientuje toto povolání. Opírají se o západní i východní křesťanskou mnišskou tradici, o zakladatele jako jsou svatý Basil, otec východního mnišství, svatý Benedikt, a jeho Řehole, svatý Martin – který jako první začlenil mnišský život do měst a spojit život bratří a sester, a život komunitní s poustevnickým. Inspirací je jim rovněž blahoslavený bratr Charles de Foucauld.

Modlitba nešpor v Magdale

Od ostatních mnišských řeholí se Bratrstva liší pouze v důrazu, jaký kladou na život uprostřed moderních velkoměst. S tradičním mnišstvím mají společné řeholní sliby (chudoby, čistoty a poslušnosti),modlitbu, mlčení, pokoru, radost, práci a pohostinnost.

Pět charakteristik tohoto mnišské povolání:

Jsou především obyvateli měst, neboť městský fenomén je bezpochyby jedním z nejdůležitějších a nejvýraznějších jevů moderní doby. To, že v tomto století vyrostla velká městská centra, je fakt stejně tak: nový jako univerzální. Žijí, modlí se a pracují v rytmu města.
Pracují za mzdu, a to pouze na poloviční úvazek. Chtějí se tak solidarizovat s většinou obyvatel měst, kteří jsou také zaměstnanci, ale současně se vyvarovat jakéhokoli ekonomického prospěchu.
Žijí jako nájemníci, podobně jako většina lidí ve městech, a nevlastní proto žádný nemovitý majetek. Vracejí se tak ke zdrojům evangelijního radikalismu prvních křesťanských společenství v Jeruzalémě.
Žijí bez klauzury, neboť město je jejich klášterem. Zachovávají však místo a čas ticha, určené k rozjímání.
V duchu Druhého vatikánského koncilu, který klade důraz na místní církve, jsou v úzkém spojení s diecezí.

Mniši z města nesou jméno "Jeruzalém". Neboť Jeruzalém je starobylou církevní tradicí označován za patrona všech měst.

Kniha života Mnišských bratrstev Jeruzalém

jejíž autorem je zakladatel, vyjadřuje a objasňuje duchovní cestou Bratrstev. Mluví o podstatě jejich mnišského života a o tom, co je charakteristickým rysem jejich charismatu. Je rozvržena do 15 kapitol:

Obsah
Bratrstva	Mnišská	Jeruzalém
1. Láska	6. Mniši a mnišky	11. V srdci měst
2. Modlitba	7. Čistota	12. V srdci světa
3. Práce	8. Chudoba	13. V církvi
4. Mlčení	9. Poslušnost	14. Jeruzalém
5. Pohostinnost	10. Pokora	15. Radost

Liturgie

Liturgie v kostele Saint-Gervais-Saint-Protais, Paříž

Je u podstaty jejich povolání. Je jejich hlavním nástrojem evangelizace.
Zásadně římská, spojuje přínosy liturgické a duchovní obnovy II Vatikánského koncilu s východní tradicí, byzantskou a syrskou.
Na křižovatce mezi křesťanským východem a Západem je výhradně zpívaná a polyfonní.
Čerpá z bohatství liturgického hnutí zejména jednoho z jeho nejvýznamnějších center unionistického benediktinského opatství Chevetogne v Belgii (založeného roku 1925 benediktinem Lambertem Beaudouinem) a pak převážně z díla skladatele Andrého Gouzese o.p., obnovitele opatství Sylvanés ve Francii.