Milan Lukić (Милан Лукић; * 6. září 1967) je bosenskosrbský válečný zločinec, který vedl polovojenskou skupinu Bílí orli během bosenské války. V červenci 2009 byl Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) shledán vinným ze zločinů proti lidskosti a porušování válečných zvyklostí spáchaných ve višegradské samosprávě Bosny a Hercegoviny během bosenské války a odsouzen k doživotnímu vězení.[1]

Milan Lukić
Narození6. září 1967 (56 let)
Foča
Povolánívoják a vojenský velitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezi zločiny, za které byl Lukić odsouzen, patří vražda, mučení, napadení, rabování, ničení majetku a zabití nejméně 132 identifikovaných mužů, žen a dětí.[1] Lukićův bratranec Sredoje Lukić a blízký rodinný přítel Mitar Vasiljević byli usvědčeni ICTY a odsouzeni k 30 letům, respektive 15 letům vězení.[1][2]

Mezi zločiny ve Višegradu a okolí, za které byl Lukić a jednotka pod jeho velením zodpovědní, patřily požár na Pionirské ulici a Bikavacký požár, které, jak soud ICTY zpozoroval, jsou příkladem nejhorších nelidských činů, které může člověk způsobit jiným, a „umístily se vysoko v dlouhé, smutné a ubohé historii nelidskosti člověka vůči člověku“.[3] Lukić byl teprve druhým člověkem, kterého tribunál odsoudil k doživotnímu vězení.[1]

Lukić byl také zodpovědný za masakry v Sjeverinu a Štrpcích, při nichž byli uneseni a následně zavražděni nesrbští občané Srbska a Černé Hory na území Bosny. Neschopnost srbských úřadů provést adekvátní vyšetřování zůstává v Srbsku významným politickým problémem.[4][5][6][7] V roce 1992 v rozhovoru pro bělehradský časopis Duga, ve kterém se přiznal k některým ze svých zločinů, Lukić řekl: „Nemám špatné svědomí z žádného z nich.“[8]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Lukić na anglické Wikipedii.

  1. a b c d ICTY: Milan Lukić and Sredoje Lukić judgement [online]. Icty.org [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. 
  2. ICTY: Mitar Vasiljević judgement [online]. Icty.org [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  3. Press | International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia [online]. Icty.org [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  4. Minority and Elections [online]. Yihr.org [cit. 2015-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 April 2009. 
  5. YIHR Special Edition [online]. Yihr.org, February 2010 [cit. 2015-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 April 2010. 
  6. 080118ED [online]. Icty.org [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  7. 031113IT [online]. Icty.org [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  8. Nidzara Ahmetasevic, Nerma Jelacic and Selma Boracic. Visegrad Rape Victims Say Their Cries Go Unheard [online]. 18 October 2006 [cit. 2016-09-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat