Otevřít hlavní menu

Milada Paulová

česká historička a vysokoškolská pedagožka

Milada Paulová (2. listopadu 1891, Loukov[1]17. ledna 1970, Praha) byla česká historička a byzantoložka, první docentka v Československu.

Prof. Milada Paulová
Milada Paulová 1935.png
Narození 2. listopadu 1891
Loukov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. ledna 1970 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Loukov
Povolání vysokoškolská učitelka, historička a pedagožka
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata byzantologie a balkanistika
Vlivy Jaroslav Bidlo
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodila se do rodiny cukrovarnického úředníka Františka Paula a jeho manželky Anny, rozené Bernardové.[1] Tři roky po narození přišla o matku. Od malička trpěla tuberkulózou, se kterou bojovala celý život. V roce 1904 se s otcem přestěhovala do Prahy,[2] kde začala navštěvovat střední školu. Po soukromé přípravě složila maturitu na Akademickém gymnáziu v Praze jako externistka. V roce 1913 vstoupila na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. V lednu 1918 byla promována na doktorku filozofie.[3]

Na počátku dvacátých let rok a půl studovala v Jugoslávii, kde mimo jiné navštěvovala přednášky tamějších profesorů Stanoje Stanojeviće, Čoroviće a dalších. Jejím hlavním úkolem ale bylo sebrat písemný a ústní materiál k dějinám jihoslovanského a také českého odboje. Na základě těchto materiálů po návratu napsala několik cenných prací. Za nejdůležitější, Jugoslavenski odbor. Povijest jugoslavenské emigracije za svjetskog rata od 1914.-1918., byla navržena na docentku. Kolokvium a přednášku na zkoušku absolvovala v roce 1925 a stala se první docentkou Karlovy univerzity;[4] byla první ženou v Československu, která získala právo přednášet na univerzitě.[zdroj?]

Svému celoživotnímu dílu se věnovala i v dalších letech, kdy vznikly knihy Kongres potlačených národností Rakouska-Uherska v Římě roku 1918, Jihoslovanský odboj a česká Maffie (díl 1), Masaryk a Jihoslované, Dějiny Maffie: odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914–1918 a další drobné články.

V roce 1935 byla jmenována mimořádnou profesorkou[5] a po druhé světové válce řádnou profesorkou s účinností od 28. října 1939. Stala se tak první profesorkou v Československu. Po druhé světové válce se zaměřila především na byzantologii, ke které ji vedl její učitel Jaroslav Bidlo.

Dílo o vnitřním odboji zakončila až na sklonku života, na konci šedesátých let, knihou Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–1918.

Cena Milady PaulovéEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Loukov
  2. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 445, obraz 209, Paul Franz
  3. Promoce. Národní politika. 22. 1. 1918, s. 4. Dostupné online. 
  4. První docentka Karlovy university. Národní listy. 14. 5. 1925, s. 4. Dostupné online. 
  5. První mimořádná profesorka. Národní politika. 6. 10. 1935, s. 3. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat