Mikrotužka

psací potřeba s mechanicky vysunovatelnou a nahraditelnou tuhou

Mikrotužka (známá též jako pentelka) je psací potřeba s mechanicky vysunovatelnou a nahraditelnou tuhou, obvykle o průměru 0,3–0,9 mm. Tuha není k tělu tužky připojena a je třeba ji mechanicky vysunovat. Mikrotužky nacházejí uplatnění při technickém kreslení (kde s nimi lze kreslit stále stejně tlusté čáry bez nutnosti tužku ořezávat), či při běžném psaní a kreslení.

Příklad konstrukce moderní mikrotužky

Historie

editovat
 
Šroubovací tužky z počátku 20. století (katalog Hynek Fuchs, Praha, 1900–1918)
 
Koh-i-noor Versatilky, modely 5201 a 5900

Conrad Gesner popsal jakousi mechanickou tužku již v roce 1565, její tuhu by však bylo potřeba ostřit. Mechanická tužka byla nalezena ve vraku britské lodi HMS Pandora, která se potopila roku 1791.[1]

Skutečné prvenství je tak připisováno patentu Sampsona Mordana a Johna Isaaca Hawkinse z Velké Británie roku 1822. Do roku 1874 patentů značně přibylo. K rozvoji došlo mj. ve Spojených státech, odkud také vzešla významná Wahl Adding Machine Company, která ve 20. letech 20. století prodala přes 120 000 svých tužek s názvem Eversharp. Úspěchy tužka zaznamenala také v Japonsku, kde ji vylepšil Tokuji Hayakawa, a byla uvedena jako „vždy připravená ostrá tužka“.[2]

V roce 1970 uvedla firma Pentel na trh svůj model P205 (v Japonsku pod označením P325) který se vzhledem k vydařenému designu, přijatelné ceně a relativní dostupnosti (vč. východního bloku) rychle rozšířil po celém světě.

Výraz mikrotužka je československým specifikem, angličtina používá spojení automatická tužka – automatic pencil, mechanická tužka – mechanical pencil, apod.[3] V Československu se díky popularitě modelu P205 stal synonymem pro mikrotužku výraz „pentelka“ či „pentilka“.[4]

K důležitým dnešním výrobcům mikrotužek patří např. Pentel, Pilot a Tombow (Japonsko), Faber-Castell, Staedtler a Rotring (Německo), PaperMate (USA), Parker (Spojené království) a mnoho dalších, zejména evropských a asijských výrobců. V Česku vyrábí mikrotužky firma Koh-i-noor.

Typy mechanismu

editovat

Mikrotužky lze v zásadě rozdělit do dvou kategorií: na ty, které tuhu pouze drží a na ty, které tuhu drží a mohou ji také vysunovat. První typy mikrotužek fungovaly na principu šroubu, který při otáčení tuhu v tužce posouval. Některé měly také pojistný mechanismus, který neumožnil zasunutí tuhy zpět do tužky.

Tuhy do mikrotužky jsou většinou směsí grafitu s jílem či polymery. Tyto tuhy mají svoje značení, podobně jako tuhy v obyčejných tužkách, ale méně rozsáhlé. Většinou jsou tuhy vyměnitelné, nicméně existují i levné mikrotužky na jedno použití.

Tuhy se liší průměrem a tvrdostí, výjimečně se vyskytují i v barevných variacích. Průměr mikrotužky, používané na obyčejné psaní, se pohybuje okolo 0,5–0,9 mm, a tvrdost odpovídá tužce tvrdosti HB.

Průměr
(mm)
Použití
0,20 technické kreslení
0,30 technické kreslení (Rotring též 0,35)
0,40 technické kreslení (dostupné pouze v Japonsku)
0,50 běžné psaní, technické kreslení (pro začátečníky)
0,60 běžné psaní (dostupné pouze v Japonsku)
0,70 běžné psaní
0,80 běžné psaní
0,90 běžné psaní
1,00 vzácný, používán před rokem 1950 (v současnosti Rotring namísto 0,9)
1,18 starší
1,30 Staedtler a Pentel
1,40 Faber-Castell e-Motion, nová Lamy ABC, některé dětské tužky firmy Stabilo
2,00 verzatilky a podobné produkty
3,15 tužky s nevysouvací tuhou
5,60 tužky s nevysouvací tuhou

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mechanical pencil na anglické Wikipedii.

  1. National Geographic Magazine, Vol. 168, No. 4 (October 1985), p. 450 (illustrated p. 451)
  2. 1915: Hayakawa Mechanical Pencil [online]. SHARP Corporate [cit. 2015-08-08]. Dostupné online. 
  3. Cambridge advanced learner's dictionary. Příprava vydání Kate Woodford. Cambridge: Cambridge University Press 1550 s. ISBN 978-0-521-82422-4, ISBN 978-0-521-53105-4. 
  4. Pentilka • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. 2020-09-01 [cit. 2024-01-06]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat