Mikrotužka

psací potřeba s mechanicky vysunovatelnou a nahraditelnou tuhou
Příklad konstrukce moderní mikrotužky

Mikrotužka je psací potřeba s mechanicky vysunovatelnou a nahraditelnou tuhou, obvykle o průměru 0,3–0,9 mm. Tuha není k tělu tužky připojena a je třeba ji mechanicky vysunovat. Mikrotužky nacházejí uplatnění při technickém kreslení (kde s nimi lze kreslit stále stejně tlusté čáry bez nutnosti tužku ořezávat), či při běžném psaní a kreslení.

HistorieEditovat

První mechanické tužky se objevily v 18. století,[zdroj?] v 19. a 20. století se pak objevila řada dalších patentovaných provedení. Conrad Gesner popsal jakousi mechanickou tužku již v roce 1565, její tuhu by však bylo potřeba ostřit. V roce 1791 byla ve vraku potopené lodi nalezena mechanická tužka.[1]

Skutečné prvenství je tak připisováno patentu Sampsona Mordana a Johna Isaaca Hawkinse z Velké Británie roku 1822. Do roku 1874 patentů značně přibylo. K rozvoji došlo mj. ve Spojených státech, odkud také vzešla významná Wahl Adding Machine Company, která ve 20. letech 20. století prodala přes 120 000 svých tužek s názvem Eversharp. Úspěchy tužka zaznamenala také v Japonsku, kde ji vylepšil Tokuji Hayakaway, a byla uvedena jako „vždy připravená ostrá tužka“.[2]

K důležitým dnešním výrobcům mikrotužek patří např. Pentel, Pilot a Tombow (Japonsko), Faber-Castell a Rotring (Německo), PaperMate (USA), Parker (Spojené království) a mnoho dalších, zejména evropských a asijských výrobců. V Česku vyrábí mikrotužky firma Koh-i-noor.

Typy mechanismuEditovat

Mikrotužky lze v zásadě rozdělit do dvou kategorií: na ty, které tuhu pouze drží a na ty, které tuhu drží a mohou ji také vysunovat. První typy mikrotužek fungovaly na principu šroubu, který při otáčení tuhu v tužce posouval. Některé měly také pojistný mechanismus, který neumožnil zasunutí tuhy zpět do tužky.

TuhyEditovat

Tuhy do mikrotužky jsou většinou směsí grafitu s jílem či polymery. Tyto tuhy mají svoje značení, podobně jako tuhy v obyčejných tužkách, ale méně rozsáhlé. Většinou jsou tuhy vyměnitelné, nicméně existují i levné mikrotužky na jedno použití.

Tuhy se liší průměrem[3] a tvrdostí, výjimečně se vyskytují i v barevných variacích. Průměr mikrotužky, používané na obyčejné psaní, se pohybuje okolo 0,5–0,9 mm, a tvrdost odpovídá tužce tvrdosti HB.

Průměr
(mm)
Použití
0.20 technické kreslení
0.30 technické kreslení
0.40 technické kreslení (dostupné pouze v Japonsku)
0.50 běžné psaní, technické kreslení (pro začátečníky)
0.60 běžné psaní (dostupné pouze v Japonsku)
0.70 běžné psaní
0.80 běžné psaní
0.90 běžné psaní
1.00 vzácný, používán před rokem 1950
1.18 starší
1.30 Staedtler a Pentel
1.40 Faber-Castell e-Motion, nová Lamy ABC, některé dětské tužky firmy Stabilo
2.00 verzatilky a podobné produkty
3.15 tužky s nevysouvací tuhou
5.60 tužky s nevysouvací tuhou

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mechanical pencil na anglické Wikipedii.

  1. National Geographic Magazine, Vol. 168, No. 4 (October 1985), p. 450 (illustrated p. 451)
  2. 1915: Hayakawa Mechanical Pencil [online]. SHARP Corporate [cit. 2015-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. http://www.nichima.co.jp/news/entry/1747.html%7Ctitle=ニュース - 文マガ|website=www.nichima.co.jp|access-date=2017-05-07

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat