Otevřít hlavní menu

Michel Sulajmán (arabsky: ميشال سليمان‎‎; narozen 21. listopadu 1948) je libanonský politik a voják, který byl v letech 2008 až 2014 libanonským prezidentem. Předtím působil v generálské hodnosti jako náčelník Libanonských ozbrojených sil, kde v roce 1998 nahradil Emila Lahúda, jenž se stal v listopadu téhož roku prezidentem. O deset let později jej oficiálně vystřídal i v nejvyšší ústavní funkci hlavy státu.

Michel Sulajmán
Sulajmán v roce 2009
Sulajmán v roce 2009

12. prezident Libanonu
Ve funkci:
25. května 2008 – 24. května 2014
Předseda vlády Fuád Siniora
Saad Harírí
Nádžíb Míkátí
Předchůdce Fouad Siniora (zastupující)
Emil Lahúd (řádný)
Nástupce Tammám Salám (zastupující)
Michel Aoun (řádný; od 2016)

Narození 21. listopadu 1948 (70 let)
Amšit, Libanon Libanon
Choť Wafaa Sulajmánová
Alma mater Libanonská univerzita
Zaměstnání politik, voják
Náboženství maronitský křesťan
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie
velkokříž Národního řádu lva Senegalu
velkokříž Řádu svatého Karla
Medal "For Strengthening of Brotherhood in Arms"
Order of Zayed
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Michel Sleiman
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Narodil se v severní části země ve městě Amšit. V říjnu 1967 narukoval do armády, kde v roce 1970 ukončil vojenskou akademii s hodností podporučíka.[1] Na libanonské univerzitě získal bakalářský diplom z politologie. Je ženatý s Wafaou Sulajmánovou, společně mají tři děti. Rodnou řečí je arabština, plynně hovoří také anglicky a francouzsky.[2]

Jeho kredit neutrální osobnosti stoupl v roce 2005, když po únorovém atentátu na předsedu vlády Rafíka Harírího odmítl vydat souhlas k armádnímu zásahu proti demonstrantům vinícím z politikovy smrti Sýrii. Ozbrojené síly Sýrie, které byly na libanonském území přítomné dvacet devět let, se po těchto nepokojích ze země stáhly. V roce 2007 armáda pod jeho velením zaznamenala úspěch u Nahr Báridu, kde porazila bojůvky teroristického islamistického hnutí Fatah al-Islám.

Prezidentskou přísahu složil 25. května 2008, kdy země procházela dlouhodobou vnitropolitickou krizí. Lahúdovi vypršel mandát již v listopadu 2007. Rozdělená politická scéna na novém prezidentovi shodla až v květnu 2008. Podle ústavy tak v mezidobí pravomoci přešly na předsedu vlády Fuáda Sinioru, jenž zastával funkci úřadujícího prezidenta.[2][3] Sulajmánův prezidentský mandát vypršel v květnu 2014 a od té doby by prozatímním prezidentem premiér Tammám Salám.[4] Po dvou letech politické krize, kdy zastupoval stále prázdný mandát prezidenta premiér Tammám Salám, byl v roce 2016 do funkce prezidenta jmenován generál Michel Aoun, zakladatel Volného vlasteneckého hnutí.

VyznamenáníEditovat

Národní vyznamenání[5]
Stát Stuha Název Datum udělení
Libanon  Libanon   Řád za zásluhy I. třídy 1998
  Řád za zásluhy II. třídy 1993
  Řád za zásluhy III. třídy 1985
  velkokříž Národního řádu cedru 1999
  rytíř Národního řádu cedru 1993
Válečná medaile 1992
Medaile národní jednoty 1993
Medaile jižního úsvitu 1993
Stříbrná medaile 1994
Medaile za vnitřní bezpečnost 2001
Medaile za státní bezpečnost 2001
Medaile za všeobecnou bezpečnost 2001
Vojenská medaile 2003
Pamětní medaile konfederace roku 2002 2003
Čestná medaile Arabské federace 2004
Čestná medaile Arabské federace za vojenské sporty II. třídy 2005
Stříbrná medaile vojenské hrdosti 2006
Stát Stuha Název Datum udělení
Arménie  Arménie   Řád cti[5] 2011
Bahrajn  Bahrajn   Řád za vojenskou odvahu[5] 2009
Brazílie  Brazílie[5]   velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže 2010
  velkokříž Řádu Rio Branco 2011
Francie  Francie   velkokříž Řádu čestné legie[5] 2009
Itálie  Itálie   velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[6][5] 2008, 14. října
Katar  Katar   řetěz Řádu nezávislosti[5] 2010
Kypr  Kypr   velkokříž s řetězem Řádu Makaria III.[5] 2010
Kuvajt  Kuvajt   řetěz Řádu Mubáraka Velikého[5] 2009
Monako  Monako   velkokříž Řádu svatého Karla[7] 2011, 13. ledna
Omán  Omán   Řád Ománu I. třídy, vojenská divize[5] 2009
Pobřeží slonoviny  Pobřeží slonoviny   velkokříž Národního řádu Pobřeží slonoviny 2013
Rakousko  Rakousko   velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhu o Rakouskou republiku 2012
Rumunsko  Rumunsko   velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy[5]
Rusko  Rusko   Medaile za vojenskou spolupráci 2007
Řecko  Řecko   velkokříž Řádu Spasitele 2012
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie   řetěz Řádu krále Abd al-Azíze[5] 2008
Senegal  Senegal   velkokříž Národního řádu lva 2013
Spojené arabské emiráty  Spojené arabské emiráty   řetěz Řádu Zajda[5] 2009, 10. února
Sýrie  Sýrie[5]   Řád za zásluhy speciální třídy 2005
  Řád Umajjovce I. třídy 2010
Španělsko  Španělsko   velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[5] 2009, 20. října
Ukrajina  Ukrajina   Řád knížete Jaroslava Moudrého IV. třídy 2002
Vatikán  Vatikán   velkokříž Řádu Pia IX.[8] 2014, 16. října
Suverénní řád Maltézských rytířů   řetěz s meči Maltézského záslužného řádu[5] 2009

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michel Suleiman na anglické Wikipedii.

  1. Lebanon elects president after months of feuding [online]. AFP, 2008-05-25 [cit. 2008-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-26. (anglicky) 
  2. a b Lebanese Army. Michel Suleiman. www.lebarmy.gov.lb. Lebanese Army Official Website. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  3. Al Jazeera English. Suleiman becomes Lebanon president. english.aljazeera.net. Al Jazeera English. Dostupné online [cit. 2008-05-26]. (anglicky) 
  4. GABRIEL, Mark A. Islam and Terrorism (Revised and Updated Edition): The Truth about ISIS, the Middle East and Islamic Jihad. [s.l.]: Charisma Medi, 2015. 240 s. Dostupné online. ISBN 978-1-62998-987-6. S. 85. (anglicky) 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p Decorations and Medals - Presidency of the Republic of Lebanon. web.archive.org [online]. 2012-04-13 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  6. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  7. N° 7999 du VENDREDI 14 JANVIER 2011 * Ordonnance Souveraine n° 3.077 du 13 janvier 2011 portant élévation dans l’Ordre. www.legimonaco.mc [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  8. http://www.vatican.va/archive/aas/documents/2015/acta-febbraio2015.pdf

Externí odkazyEditovat