Michael Angelo Picchioni

Michael Angelo Picchioni (někdy též Pichioni), (15. listopadu 1817, Borgo Santo Pietro, Itálie6. února 1891, Ljubljana, Slovinsko) byl italský šlechtic a rytíř, majitel zámku Český Rudolec a poslanec Moravského zemského sněmu.

Michael Angelo Picchioni
Narození 15. listopadu 1817
Úmrtí 6. února 1891 (ve věku 73 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vzdělání a vojenská službaEditovat

Roku 1834 absolvoval gymnázium v Basileji, poté vstoupil do ženijní akademie ve Vídni. Roku 1838 nastoupil vojenskou službu v ženijním štábu rakouské armády, kde dosáhl hodnosti majora.

V roce 1854 se oženil s Katarinou, vdovou po rytíři von Liebenbergovi. Tím se poměrně rychle začal měnit jeho život. V roce 1856 zakoupil od hraběte Lva Razumovského velkostatek Český Rudolec se statkem Bolíkov a začal se věnovat jeho zvelebování. Následkem toho v roce 1857 také vystoupil z armády.

Stavební činnostEditovat

Ukázalo se, že Picchioni dokáže svou ženijní kvalifikaci dobře zúročit i v civilu. Nejvíce je dnes znám díky zásadní přestavbě zámku Český Rudolec, k němuž přistoupil po požáru v roce 1860. Původní barokní zámek tak získal moderní novogotický charakter.[1] Přestavba do stylu tudorovské gotiky probíhala podle plánů samotného Picchioniho. Po všech stránkách za Picchioniho také vzkvétal celý jeho českorudolecký velkostatek. Kromě toho zveleboval celé českorudolecké údolí a to jak po stránce hospodářské, tak i po stránce rekreační (například stavba rozhledny nad obcí).[2]

Vypracoval rovněž projekt na obnovu poutního kostela Montserrat, stojícího nedaleko Bolíkova u obce Mutná.[3] Stavitelství po určitou dobu na jižní Moravě také vyučoval.

Veřejná činnostEditovat

V Českém Rudolci zřídil školní nadaci ve výši 3 000 zlatých pro podporu vzdělávání chudých dětí z Českého Rudolce, Matějovce a Stoječína.

Mezi lety 1870 až 1882 se jako člen okresní komise v Dačicích zapojil do procesu regulace pozemkové daně. Později v této záležitosti působil také v Brně a nakonec jako člen ústřední komise ve Vídni. Měl údajně nemalé zásluhy na tom, že Morava nakonec nebyla pozemkovou daní nepřiměřeně zatěžována.

PoslanecEditovat

V roce 1871 byl zvolen poslancem Moravského zemského sněmu, kde zasedal až do roku 1883. Patřil do tábora německých liberálů. S návrhy vystupoval sporadicky. Nadále si však udržoval velký zájem o věci komunální. Byl členem Moravskoslezské společnosti pro povznesení orby v Brně a dalších podobných spolků, podílel se také na vzniku Živnostenského muzea v Brně.

Povýšení do šlechtického stavuEditovat

Za jeho záslužnou činnost o veřejné blaho mu udělil císař František Josef I. v roce 1874 řád železné koruny III. třídy, čímž byl povýšen mezi rakouskou šlechtu.

LiteraturaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Zámek Český Rudolec, Neradova.com
  2. KOL.:. Česká Kanada, Slavonice a Slavonicko. Praha: NZB, 2014. 223 s. ISBN 978-80-904272-9-7. S. 130, 139, 140. 
  3. KOL.:. Česká Kanada, Slavonice a Slavonicko. Praha: NZB, 2014. 223 s. ISBN 978-80-904272-9-7. S. 178.