Messier 67

otevřená hvězdokupa

Messier 67 (také M67 nebo NGC 2682) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Rakamagnitudou 6,1.[1] Objevil ji Johann Gottfried Koehler před rokem 1779.[1] Se svým stářím přibližně 4 miliard let je nejstarší otevřenou hvězdokupou Messierova katalogu a jednou z nejstarších otevřených hvězdokup vůbec,[1] a proto se stala předmětem mnoha vědeckých výzkumů.

Messier 67
NGC2682 - SDSS DR14 (panorama).jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaII2r[1]
ObjevitelJohann Gottfried Koehler
Datum objevu1779
Rektascenze8h 51m 18s[2]
Deklinace11°48′0″[2]
SouhvězdíRak (lat. Cnc)
Zdánlivá magnituda (V)6,9[3] a 7,6[4]
Úhlová velikost30′[1]
Vzdálenost2 700 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr10[5] ly
Metalicita [Fe/H]−0,01
Odhadované stáří4 miliardy let[1]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 67
New General CatalogueNGC 2682
Collinderův katalogCollinder 204
Melottův katalogMelotte 94
Jiná označeníM67, NGC 2682,[1] Cr 204,[6] Mel 94,[7] OCL 549[8]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PozorováníEditovat

 
Poloha M 67 v souhvězdí Raka.

M67 je poměrně rozsáhlá a snadno vyhledatelná hvězdokupa. Nachází se 2° západně od hvězdy Acubens (α Cancri) v jižní části souhvězdí Raka a přibližně 9° jižně od jasné hvězdokupy Jesličky. M67 má hvězdnou velikost 6,1[1] a za vhodných pozorovacích podmínek je tedy na hranici viditelnosti pouhým okem, takže malým triedrem, například 7x30, ji není těžké nalézt. Ovšem pomocí malého triedru nebo dalekohledu o průměru objektivu 60 mm se ukáže pouze jako skvrna mlhavého vzhledu s několika hvězdami uprostřed. K jejímu rozložení na mnoho hvězd je tedy potřeba použít větší dalekohled. S průměrem dalekohledu 120 až 140 mm je možné v ní pozorovat desítky hvězd se žlutým odstínem, zatímco dalekohled o průměru 200 mm a větším ji dokonale rozloží na jednotlivé hvězdy, aniž by zůstal jakýkoliv náznak mlhoviny.

Hvězdokupa leží na severní nebeské polokouli necelých 12° od nebeského rovníku, takže je snadno pozorovatelná z obou zemských polokoulí.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do června.

Historie pozorováníEditovat

Hvězdokupu M67 jako první pozoroval pravděpodobně Johann Gottfried Koehler před rokem 1779.[1] Jeho dalekohled ovšem nedostačoval k jejímu rozložení na jednotlivé hvězdy.[1] 6. dubna 1780 hvězdokupu nezávisle spoluobjevil Charles Messier,[1] zapsal ji do svého katalogu a popsal ji v něm jako kupu malinkých hvězd ponořených v mlhovině. Na jednotlivé hvězdy ji úplně rozložil až William Herschel v roce 1783. Napsal, že jde o hvězdokupu bez náznaků mlhoviny a že je viditelná i malými dalekohledy. Admirál Smyth ji také pozoroval a popsal ji jako rozptýlenou hvězdokupu tvořenou slabými hvězdami převážně 9. a 10. magnitudy.[10]

VlastnostiEditovat

Se svou vzdáleností od Země kolem 2 700 světelných let[1] je M67 k Zemi nejbližší starou hvězdokupou a stala se tak důležitým objektem pro výzkum vývoje hvězd. Přestože není nejstarší známou otevřenou hvězdokupou, je pro vědce velmi významná, protože ji mezihvězdný prach nezastiňuje buď vůbec, nebo velmi málo.[11] Leží daleko od galaktické roviny. Vypadá jako velmi zhuštěná hvězdokupa, jejíž jádro má zdánlivý průměr přibližně 15′ a skutečný průměr přibližně 12 světelných let. Její radiální rychlost je 33,1 ± 0,6 km/s a od Země se tedy vzdaluje rychlostí 119 000 km/h. Tato rychlost má původ v oběžné rychlosti hvězdokupy kolem jádra Galaxie a vlastní rychlosti Slunce a Země.[10] S odhadovaným stářím přibližně 4 miliard let (předchozí odhady uváděly 3,2 miliardy) je jednou z nejstarších známých otevřených hvězdokup.[1] Odhaduje se, že M67 zůstane otevřenou hvězdokupou dalších asi 5 miliard let.[1] Ještě staršími hvězdokupami jsou například NGC 6791[12] a NGC 188.

 
H–R diagram hvězdokup M 67 (žlutá) a NGC 188 (modrá).

Hvězdná velikost hvězdokupy je 6,1 a úhlový průměr 30 obloukových minut.[1] Obsahuje více než tisíc hvězd, ze kterých asi 500 dosahuje jasnosti mezi 10. a 16. magnitudou.[5] Mezi nimi je 11 jasných obrů spektrálního typu K s absolutní magnitudou od +0,5 do +1,5. Do hvězdokupy ovšem patří také několik zvláštních modrých hvězd hlavní posloupnosti, které patří mezi modré opozdilce a nejjasnější z nich má hvězdnou velikost 10 a spektrální typ B8 nebo B9.[11] Dále obsahuje 200 bílých trpaslíků a 100 hvězd podobných Slunci.[10] Díky jejímu obsahu mnoha hvězd různých typů je M67 podrobně zkoumána: Shapley v roce 1917 provedl první průzkum barvy a magnitudy jejích hvězd,[13]Barnard v téže době prováděl přesná měření poloh hlavních hvězd (kvůli určení jejich pohybu),[14]Daniel M. Popper v roce 1954 měřil spektrum jejích nejjasnějších hvězd[15] a v roce 1955 JohnsonSandage vytvořili první přesný H–R diagram jejích přibližně 500 hvězd a určili tak její stáří a vývojový stav.[16][10]

Kromě modrých opozdilců hvězdokupa neobsahuje jiné hvězdy hlavní posloupnosti žhavější než třídy F, protože všechny jasnější hvězdy již stihly opustit hlavní posloupnost. Na H–R diagramu je vlevo nahoře výrazná odbočka z hlavní posloupnosti, která odpovídá hvězdám se skončenou fúzí vodíku. Tyto hvězdy se stávají červenými obry. V průběhu milionů let se tato odbočka posunuje dolů podél hlavní posloupnosti.[17]

Do roku 2015 bylo ve hvězdokupě potvrzeno 25 zdrojů rentgenového záření, z nichž většina jsou vzájemně se ovlivňující dvojhvězdy typu RS CVn s oběžnou dobou 10 dní nebo méně.[18]

V jihozápadní části hvězdokupy je vidět skupina devíti hvězd známých v angličtině jako Dipper, která má tvar komety se zahnutým ohonem. Mezi těmito hvězdami je také proměnná hvězda S 999. Hvězdokupa také obsahuje mnoho dalších zákrytových a spektroskopických proměnných hvězd, z nichž mnohé jsou pozorovatelné amatérskými dalekohledy s CCD kamerou.

Blízké hvězdokupyEditovat

 
Okolí hvězdokupy M 67 s blízkými hvězdokupami.

V průběhu času byla kolem M67 objevena a zapsána do katalogů další hvězdná seskupení, která byla považována za samostatné otevřené hvězdokupy. Časem však byla jejich samostatnost zpochybněna.

NGC 2678Editovat

Jihozápadním směrem nedaleko od M67 leží záhadná málo zhuštěná hvězdokupa NGC 2678. Tvoří ji 16 viditelných hvězd, z nichž některé jsou 8. a 9. magnitudy. Výzkum z roku 2010 se pokusil určit pravou podstatu této hvězdokupy: podle vědců jsou její hvězdy ve skutečnosti uvolněnými členy M67, zatímco nejjasnější z nich, které tyto členy ohraničují, jsou samostatnými hvězdami. To by mohlo znamenat, že NGC 2678 není samostatným objektem, ale spíše výběžkem hvězdokupy M67.[19]

Chupina 1Editovat

Výzkum z roku 1998 zaměřený na hvězdná zhuštění na okraji M67 umožnil určit několik útvarů tvořených rozptýlenými hvězdami, které kdysi patřily k této hvězdokupě. Mezi nimi byla objevena skupina hvězd, která utvořila samostatnou hvězdokupu v blízkosti M67 a má i stejný vlastní pohyb prostorem. Tento objekt dostal označení Chupina 1. Zároveň vyvstala otázka, jak se objekt vytvořil, zda již na začátku vývoje M67, v průběhu jejího vývoje, nebo vznikla sdružením bývalých členů M67, kteří se oddělili z hlavní části hvězdokupy.[20]

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků M67 (astronomia) na italské Wikipedii a Cúmulo abierto M67 na španělské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o SEDS Messier Objects Database: Messier 67 [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2018-01-08]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  3. Messier 67. Dostupné online. [cit. 2018-01-05]
  4. SIMBAD.
  5. a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Rak [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (česky) 
  6. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2018-01-08]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  7. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-01-08]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  8. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 67 [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Deklinace 12° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 78° od severního nebeského pólu. Severně od 78° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 78° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  11. a b XIAO-BIN, Zhang; RONG-XIAN, Zhang; ZHI-PING, Li. S1280 and S1284: Two Oscillating Blue Stragglers in the Open Cluster M67. S. 579–586. Chinese Journal of Astronomy and Astrophysics [online]. Prosinec 2005 [cit. 2018-01-09]. Roč. 5, čís. 6, s. 579–586. Dostupné online. DOI 10.1088/1009-9271/5/6/003. Bibcode 2005ChJAA...5..579Z. (anglicky) 
  12. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lyra [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  13. SHAPLEY, Harlow. Studies based on the colors and magnitudes in stellar clusters. I,II,III.. S. 118–141. Astrophysical Journal [online]. Březen 1917 [cit. 2018-01-09]. Roč. 45, s. 118–141. Dostupné online. Bibcode 1917ApJ....45..118S. (anglicky) 
  14. BARNARD, E. E. Micrometric measures of star clusters. S. 1–106. Publications of the Yerkes Observatory [online]. 1931 [cit. 2018-01-09]. Čís. 6, s. 1–106. Dostupné online. Bibcode 1931PYerO...6....1B. (anglicky) 
  15. POPPER, D. M. Spectral types of some of the brighter stars in the cluster M 67. S. 445–446. Astronomical Journal [online]. 1954 [cit. 2018-01-09]. Roč. 59, s. 445–446. Dostupné online. DOI 10.1086/107061. Bibcode 1954AJ.....59..445P. (anglicky) 
  16. JOHNSON, H. L.; SANDAGE, A. R. The galactic cluster M67 and its significance for stellar evolution. S. 616. Astrophysical Journal [online]. Květen 1955 [cit. 2018-01-09]. Roč. 121, s. 616. Dostupné online. DOI 10.1086/146027. Bibcode 1955ApJ...121..616J. (anglicky) 
  17. JANES, K. A.; SMITH, G. H. The giant branch of the old open cluster M67. S. 487–495. Astronomical Journal [online]. Duben 1984 [cit. 2018-01-09]. Roč. 89, s. 487–495. Dostupné online. DOI 10.1086/113539. Bibcode 1984AJ.....89..487. (anglicky) 
  18. MOOLEY, K. P.; SINGH, K. P. Study of X-ray emission from the old open cluster, M67. S. 3394–3407. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Říjen 2015 [cit. 2018-01-09]. Roč. 452, čís. 4, s. 3394–3407. Dostupné online. arXiv 1507.00759. DOI 10.1093/mnras/stv1472. Bibcode 2015MNRAS.452.3394M. (anglicky) 
  19. KRONE-MARTINS, A.; SOUBIRAN, C.; DUCOURANT, C., et al. Kinematic parameters and membership probabilities of open clusters in the Bordeaux PM2000 catalogue. S. 13. Astronomy and Astrophysics [online]. Červen 2010 [cit. 2018-01-09]. Roč. 516, čís. A3, s. 13. Dostupné online. arXiv 1006.0096. DOI 10.1051/0004-6361/200913881. Bibcode 2010A&A...516A...3K. (anglicky) 
  20. CHUPINA, N. V.; VERESHCHAGIN, S. V. Stellar clumps within the corona in the open cluster M 67. S. 552–557. Astronomy and Astrophysics [online]. Červen 1998 [cit. 2018-01-09]. Roč. 334, s. 552–557. Dostupné online. Bibcode 1998A&A...334..552C. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

KnihyEditovat

Obecné kapitoly

Mapy hvězdné oblohyEditovat

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazyEditovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 67 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 67 [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 67 [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Rak [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Hvězdokupa Messier 67 [online]. astro.cz, 2007-08-09 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online.