Meneláos

Meneláos (starořecky Μενέλαος, latinsky Menelaus) je v řecké mytologii syn Átrea a Áeropé, král Sparty a manžel nejkrásnější ženy Heleny. Únos jeho manželky trojským princem Paridem zapříčinil trojskou válku, které se hrdinsky účastnil pod vrchním velením svého bratra Agamemnóna. Po dobytí Tróje a strastiplné cestě se nakonec s manželkou Helenou vrátil do Sparty a vládl zde až do své smrti.

Meneláos
král Sparty
Giacomo Brogi, Meneláos, mramorová busta, před rokem 1881
Giacomo Brogi, Meneláos, mramorová busta, před rokem 1881
Předchůdce Aigisthos
Nástupce Orestés
Potomci Hermioné, Xenodamus, Nikostratos, Megapenthés, Pleisthenés, Aithiolas, Korythus
Otec Átreus
Matka Áeropé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mytologický příběhEditovat

MládíEditovat

Jako mladík byl donucen i se svým bratrem Agamemnónem uprchnout z rodných Mykén, když jeho strýc Thyestés jejich otce zavraždil a usiloval i o jejich život. Bratři našli útočiště u spartského krále Tyndarea. Po krátké době se oženil s jeho nevlastní dcerou Helenou. Jejím otcem byl nejvyšší bůh Zeus, kterému se zalíbila králova manželka Léda. Klytaimnéstra, Helenina sestra-dvojče, jejímž otcem byl Tyndareós, se stala ženou Agamemnónovou.

Helena byla široko daleko vyhlášená krasavice, ucházelo se o ni spousta urozených a statečných mužů, mezi nimiž byl např. i Patroklos, Odysseus, Aiás Větší či Idomeneus. Nápadníci se málem dostali do ozbrojených střetů, Tyndareós však odmítal nákladné dary a zároveň si netroufal žádného z mocných nápadníků odmítnout, aby si je neznepřátelil. Na Odysseovu radu došlo k tomu, že se všichni nápadníci zavázali slavnostní přísahou hájit manželskou čest toho, kterému se Helena nakonec dostane. Helena sama si nakonec vybrala Meneláa a měli spolu brzy dceru Hermionu. Když její otec, král Tyndareós zemřel, ona sama dosadila Meneláa na spartský trůn. Doba jeho klidné vlády a rodinné pohody však netrvala dlouho.

Únos HelenyEditovat

Do Sparty přijel syn krále Priama, trojský princ Paris, v doprovodu svého bratrance Aineia. To bylo poté, co Paris rozhodoval o „té nejkrásnější“ mezi bohyněmi Hérou, Athénou a Afrodíté. Zvolil tu třetí, která mu slíbila lásku nejkrásnější ženy. Tou ženou byla Helena. Král Meneláos hosty přivítal se vší pohostinností a když jim představil svou manželku, Paris se do ní zamiloval na první pohled; také Helena mu byla nakloněna.

Meneláos měl povinnosti na Krétě, zanechal své hosty na starost manželce, kterou nabádal, aby jim ve všem vyhověla. Helena to vzala doslova: opustila manžela i malou dceru a odplula s Paridem do Tróje. Meneláos po návratu zjistil, že kromě manželky odvezl Paris také jeho pokladnici. To byla hrubá urážka, šlo o čest muže, ale také o hrubé porušení zásad pohostinnosti. To nemohlo zůstat nepotrestáno. Meneláos se vypravil do Mykén k bratru Agamemnónovi a žádal o pomoc.

Agamemnón radil nejprve odplout do Tróje spolu s chytrým ithackým králem Odysseem a požádat trojského krále Priama, aby Helena byla navrácena. Ale vyjednávání k ničemu nevedlo, Paris byl ochoten vrátit pokladnici, ne však Helenu.

Tak Agamemnón vyzval všechny řecké krále a hrdiny, aby mu (v souladu se svým dávným závazkem) pomohli potrestat tuto urážku, a vyhlásil Priamovi válku. Velká vojenská výprava slibovala bohatou kořist, takže se brzy shromáždilo na sto tisíc mužů a armáda vyplula k Tróji. Meneláos sám přivedl šest tisíc statečných bojovníků, kteří pod jeho vedením vynikali odvahou, ale také vojenskou kázní.

Trójská válkaEditovat

Trojská válka pak trvala dlouhých deset let - v prvních devíti se Achájci zdárně vylodili na pobřeží u Tróje, útočili na městské hradby, obléhali město, ale neúspěšně. Rozhodnout měl až desátý rok. Meneláos měl za sebou mnohé hrdinské činy, nejvíce se však mluvilo o třech.

  • Vojsko už bylo unaveno a nespokojeno z dlouhých bezvýsledných bojů a tak na počátku desátého roku byli muži toho názoru, že mají-li vůdcové něco proti sobě, ať si to také mezi sebou vyřídí sami, v boji na život a na smrt. A tak Meneláos přijal výzvu k boji od Parida, nad nímž ochranně stála bohyně Afrodíta. Meneláos se ničeho nezalekl a bez větších potíží Parida porazil. Býval by ho zabil, ale Afrodíta ho zakryla mrakem a odnesla na vlastních rukou do bezpečí.
  • Druhým Meneláovým velkým činem byla záchrana těla padlého hrdiny Patrokla, Achilleova přítele.
  • Potřetí se vyznamenal při boji o hrad krále Priama. Byl jedním z bojovníků, kteří se ukryli v trojském koni, lstí se tak dostali za hradby města a způsobili jeho pád. Tam také v jedné z ložnic zabil Paridova bratra Déifoba, který po smrti Paridově se oženil s Helenou. Meneláos si Helenu vybojoval zpátky a vracel se s ní do Sparty jako vítěz. Heleně nikdy nic nevyčítal, protože jedině Parida vinil z jejího únosu.

Po pádu TrójeEditovat

Cesta domů však nebyla šťastná. Nejprve u ostrova Lesbos zničila bouře jejich lodě, na další cestě bůh Apollón zabil kormidelníka Frontia, později u Kréty další bouře většinu lodí potopila, jiné roztříštila o pobřeží. Meneláovu loď zahnal vítr až do ústí Nilu. Protože tam neobětovali bohům, za trest museli ještě sedm let bloudit Egyptem a Libyí, než se dostali zpět k Nilu; tam mu mořský bůh Próteus poradil cestu domů, kde nakonec šťastně přistáli.

Polyainos ve svém díle Stratégéma uvádí že když se Meneláos s Helenou dorazili během cesty z Egypta na Rhodos shromáždila Polyxo místní aby pomstili smrt Tlepolema, jejich krále a jejího manžela, jež padl v Trojské válce. Meneláos však nechal převléknout nejkrásnější Heleninu služebnici za její paní a tu pak rozzuřený dav ubil.[1]

Podle čtvrtého zpěvu Odysseie na jeho dvůr ve Spartě dorazil Odysseův syn Télemachos, zrovna když s Helenou chystali svatbu své dcery Hermioné s Neoptolemem a Helenina nevlastního syna Megapentha s dcerou Alektorovou. Taktéž je zmiňováno že Meneláos z Diovy milosti, jako manžel jeho dcery, po smrti přebývá v blaženém Élysionu.[2] Pausániás zmiňuje ve své Cestě po Řecku Meneláův chrám ve spartské Therapné, kde byl se svou manželkou Helenou pohřben.[3]

HypotézyEditovat

Meneláovo manželství s Helenou, která je nejspíše dědičkou indoevropské bohyně zvané dcera Slunce, vedlo k několika hypotézám o jeho mytologickém významu. Martin L. West a Wendy Doniger se domnívají že bratři Meneláos a Agamemnón, kteří Helenu zachraňují po únosu Paridem, mohou být funkční obdobou Dioskúrů, božských blíženců – v jiných indoevropských mytologiích manželů a zachránců dcery Slunce. O Helenu se bratři ucházeli společně: Agamemnón se účastnil osobně a nabídl největší cenu za nevěstu, ale protože již byl ženatý s Klytaimnéstrou, Heleninou sestrou, získal její ruku Meneláos.[4][5]

Zajímavá je také svatební píseň ze Sparty obsažená v Theokritových Idylách, kterou měli na počest Heleniny svatby s Meneláem každoročně před úsvitem zpívat dívky ověnčené hyacinty před komnatou novomanželů. Tento rituál může být srovnán s lidovými jarními slavnostmi západní, severní a východní Evropy spojenými s postavami jako jsou angličtí král a královna máje nebo české královničky.[4][6]

Miriam Robbins Dexter se domnívá že jméno Meneláos vychází z řeckého μήν mén „,měsíc“ a srovnává tak tuto postavu s měsíční božstvy jako je védský Sóma nebo lotyšský Méness, kteří usilují o ruku dcer Slunce: Súrji a Saules meita, jež jsou pravděpodobně analogické Meneláově manželce Heleně. Rozdíl v délce, tedy men vs mén, vysvětluje faktem že Homér psal v iónském dialektu ve kterém se objevuje i výraz pro měsíc s krátkou samohláskou – μείς meis, a zároveň snahou o slovní hříčku vzhledem k výrazu μέν men „být rozhodný“. Jméno Meneláos tak vyjadřuje jak měsíční tak rozhodnou povahu jeho nositele. Podobnou etymologii a měsíční povahu M. R. Dexter přisuzuje také králi Memnónovi, který bojoval v Trojské válce na straně obránců, a byl synem bohyně úsvitu Éós a smrtelníka Tithóna.[7]

Odraz v uměníEditovat

Meneláos byl častokrát zobrazen na vázových malbách, k nejznámějším patří:

  • Meneláovo setkání s Helenou v Tróji (z 5. stol. př. n. l., dnes ve Vatikánském muzeu)
  • sousoší Meneláos s Patroklovou mrtvolou je římská kopie řeckého originálu (z konce 3. stol. př. n. l., taktéž ve Vatikánském muzeu)

ReferenceEditovat

  1. Polyainos. Stratégéma, kniha I., kapitola 13 [online]. Attalus [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Homér. Odysseia, zpěv IV. [online]. Perseus Digital Library [cit. 2019-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Pausaniás. Cesta po Řecku, kniha III., kapitola 19.9-19.13 [online]. Perseus Digital Library [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 130-236. 
  5. DONIGER, Wendy. Splitting the Difference: Gender and Myth in Ancient Greece and India. [s.l.]: University of Chicago Press, 1999. ISBN 978-0226156415. S. 62. 
  6. Theokritus. Idylls [online]. Theoi [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  7. DEXTER, Miriam Robbins. Proto-Indo-European Sun Maidens and Gods of the Moon. Mankind Quarterly. 1984, roč. 25, čís. 1-2, s. 137-144.