Achájové

Achájové (řecky Αχαιοί, Achaioi) byli jedním ze starořeckých kmenů. Někdy jsou označování jako Mykénové, protože byli nositeli mykénské kultury. Okolní kmeny je nazývaly Danaové (Δαναοί, Danaoi).

Posmrtná zlatá maska achájského krále, připisována Agamemnónovi

Zpočátku, v průběhu středního helladského období (1900–1600 př. n. l.) měla na achájské kmeny vliv mínojská kultura. Postupně však Achájci vybudovali specifickou kulturu, nazvanou podle mocenského centra Mykén (1600–1200 př. n. l.). Toto pozdně helladské období se vyznačovalo, mimo jiné, stavbou opevněných paláců, které podle řecké mytologie vystavěli bájní obři Kyklópové. Jejich paláce najdeme například v Mykénách (vchází se do něj slavnou Lví bránou), Tíryntu, Thébách, Nestorově paláci v Pylu a na mnoha jiných místech.

Achájové byli zruční tkalci, hrnčíři a mořeplavci. Jejich látky a keramika se dovážely do zemí celého Středomoří. Texty zapisovali tzv. lineárním písmem B. Uctívali Vládkyni koní a mnoho božstev, která známe i z pozdějšího řeckého náboženství (olympští bohové). Homér v Iliadě označil Acháje a jejich krále Agamemnóna za ty, jež vyvrátili Tróju. Doložit to ovšem nelze.

Od 13. století př. n. l. dochází k pronikání tzv. mořských národů a pravděpodobně za přispění sucha a vnitřních rozbrojů k pádu mykénské kultury. Na několik staletí nastalo tzv. „temné období“.

Nástupci Achájů byly další řecké kmeny: Dórové, Aiólové a Iónové.

Odkazy

Literatura

• GRANT, Michael. Zrození Řecka. Praha: BB/art, 2006. ISBN 80-7341-917-3. S. 12–14. 
• HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. Praha: NLN, 1998. ISBN 80-7106-192-1. Kapitola Antické Řecko-Základ evropské civilizace, s. 17–21. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Achájové na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Achaiové v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Autoritní data	NKC: ph922295