Otevřít hlavní menu
Hliněná destička s lineárním písmem B

Lineární písmo B je písmo užívané ve 14.12. století př. n. l. pro psaní v pozdní mykénské civilizaci v rané formě řečtiny. Většina tabulek napsaných v lineárním písmu B byla nalezena v Knóssu, Kydonii, Pylu, Thébách a Mykénách. Časově předcházelo řecké alfabetě o několik století, vymizelo s pádem mykénské civilizace a bylo zcela zapomenuto. Není znám žádný důkaz, že by obyvatelé Řecka v období od pádu mykénské kultury až do vzniku alfabety užívali nějakého písma.

Vztah k dalším egejským písmůmEditovat

Lineární písmo B bylo jedno z pěti písem, které v egejské oblasti existovaly před rozšířením řecké abecedy. Nejstarší bylo Krétské hieroglyfické písmo, ze kterého vyšlo lineární písmo A, u kterého se pak vývojová linie rozdvojuje. V západní větvi dochází k přechodu k lineárnímu písmu B, které je doloženo na Krétě i v pevninském Řecku, na Kypru se pak rozvíjí písmo kypersko-mínojské a později kyperské. Stranou celé této vývojové linie stojí disk z paláce ve Faistu, popsaný po obou stranách zvláštním písmem, které nemá nikde jinde obdobu[1]. Lineární písmo B vychází z lineárního písma A, ale je částečně přizpůsobené pro zápis řečtiny.

Rozluštění písmaEditovat

Základ písma rozluštil jazykově nadaný architekt se zájmem o egejskou kulturu Michael Ventris v letech 19501952. Ventris vytvořil slabičnou mřížku a zjistil, že se jedná o fonetické slabičné písmo. Když v roce 1952 rozluštil první znaky písma, překvapeně zjistil, že se jedná o formu starořečtiny, čímž dokázal Waceovu teorii mykénské expanze na Krétu. Na dalším luštění písma spolupracoval s mladým filologem Johnem Chadwickem v letech 19521955. Jejich závěry dešifrování lineárního písma B byly nezávisle potvrzeny americkým archeologem Blegenem na základě výkladu hliněné tabulky nalezené v Pylu, došlo k vytvoření kompletního čtecího klíče pro toto písmo[1]. V Česku byl významným odborníkem a znalcem lineárního písma B profesor Antonín Bartoněk působící na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

CharakteristikaEditovat

Lineární písmo B se skládá z 87 znaků pro slabiky a mnoha sémantických znaků. Tyto sémantické (významové) znaky (logogramy) zastupují objekty nebo zboží, ale neměly fonetickou podobu a nikdy nebyly užívány jako slova ve větách. Řečtina lineárního písma B je velmi zvláštní, Ventris pro ni užil označení mykénština, protože ač je nepochybně řeckým dialektem, je velmi podobná arkádo-kyperským dialektům, s prvky, které se objevují v pozdějších Homérových dílech.

Rozpoznané znaky typu V, CV[Pozn. 1]
-a -e -i -o -u
𐀀   a

*08

𐀁   e

*38

𐀂   i

*28

𐀃   o

*61

𐀄   u

*10

d- 𐀅   da

*01

𐀆   de

*45

𐀇   di

*07

𐀈   do

*14

𐀉   du

*51

j- 𐀊   ja

*57

𐀋   je

*46

𐀍   jo

*36

k- 𐀏   ka

*77

𐀐   ke

*44

𐀑   ki

*67

𐀒   ko

*70

𐀓   ku

*81

m- 𐀔   ma

*80

𐀕   me

*13

𐀖   mi

*73

𐀗   mo

*15

𐀘   mu

*23

n- 𐀙   na

*06

𐀚   ne

*24

𐀛   ni

*30

𐀜   no

*52

𐀝   nu

*55

p- 𐀞   pa

*03

𐀟   pe

*72

𐀠   pi

*39

𐀡   po

*11

𐀢   pu

*50

q- 𐀣   qa

*16

𐀤   qe

*78

𐀥   qi

*21

𐀦   qo

*32

r- 𐀨   ra

*60

𐀩   re

*27

𐀪   ri

*53

𐀫   ro

*02

𐀬   ru

*26

s- 𐀭   sa

*31

𐀮   se

*09

𐀯   si

*41

𐀰   so

*12

𐀱   su

*58

t- 𐀲   ta

*59

𐀳   te

*04

𐀴   ti

*37

𐀵   to

*05

𐀶   tu

*69

w- 𐀷   wa

*54

𐀸   we

*75

𐀹   wi

*40

𐀺   wo

*42

z- 𐀼   za

*17

𐀽   ze

*74

𐀿   zo

*20

PoužitíEditovat

Lineární písmo B bylo používáno pouze pro byrokracii a inventarizaci. Zajímavé je, že na objevených tabulkách (necelých šest tisíc) pracovalo pravděpodobně jen málo písařů, a to 45 v Pylu (západní pobřeží Peloponéského poloostrova, v jižním Řecku) a 66 v Knóssu (na Krétě). Někteří historici z tohoto faktu usuzují, že písmo bylo užíváno nějakým druhem spolku profesionálních písařů, kteří sloužili centrálním palácům. Když byly paláce zničeny, písmo zaniklo.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V jazykovědě C a V v tomto kontextu zastupuje souhlásku (consonant) a samohlásku (vowel).

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Linear B na anglické Wikipedii.

  1. a b BATONĚK, Antonín. Zlatá Egeis. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1969. 

Související stránkyEditovat