Léda s Diem v podobě labutě na mozaice z Afroditina chrámu v kyperském Pafu, 3. století

Léda (starořecky Ληδα Léda, latinsky Leda) je řecké mytologii manželka spartského krále Tyndarea, milenka Dia a matka Kastóra a Polydeuka - Dioskúrů, Heleny a Klytaimnéstry. Život této královny je kladen do doby nejvýznamnějších řeckých mýtů – její manžel získal svůj trůn díky Héraklovi, Dioskúrové pluli spolu s Argonauty a obě její dcery byly manželkami hrdinů Trojské války.

PříbuzenstvoEditovat

Za Lédina otce je všeobecně označována za dceru aitólského krále Thestia, který poskytl útočiště Tyndareovi, který byl vyhnán svým bratrem ze Sparty. Za její matku a Thestiovu manželku bývá označována Eurythemis nebo Laofonté, za sestru Althaia. Eumélos z Korintu však označuje za její rodiče Sysifa a Panteiduii, Alkmán zmiňuje pouze otce a to Glauka, není však jasné který nositel tohoto jména je myšlen.[1]

Ačkoliv se její slavné děti objevují již v Iliadě a Odysseii, pravděpodobně nejstarším dochovaném díle řecké literatury, samotná Léda v Homérově díle jmenovitě zmiňována není. Její jméno se objevuje až v o něco mladších Homérských hymnech a v díle Terpandera kde je označena za za matka Dioskúrů, jako matka Klytaimnéstry je zmiňována až Aischylem a jako matka Heleny Dionýsiem I. Syrákúským, u kterého se poprvé objevuje motiv že Léda vyseděla Helenu z vejce. V dalších zdrojích se objevují i jiné Lédini děti: dcery Timandra, Foibé a Fylonoé.[1]

S Lédou se v podobě labutě spojil Zeus, ale v otázce které děti zplodila s ním a které se svým manželem se prameny liší. V Homérově díle a mnoha dalších zdrojích jsou Kastór, Polydeukés i Helena označováni za Diovy děti, zatímco Klytaimnéstra je vždy označována za dceru Tyndareovu. Zároveň však jsou oba Dioskúrové, často v téže zdrojích označováni, jako Tyndaridai „Tyndareovci, Tyndareovi synové“ a v jiných zdrojích, například Pseudo-Apollódorově Bibliothéce nebo Hyginových Fabulae, má každý z Dioskúrů jiného otce, Polydeukés Dia a Kastór Tyndarea.[1] U Pseudo-Apollódora se také objevuje podání že bohyně Nemesis utíkající z Diovy náruče se proměnila v husu, přičemž Zeus se proměnil v labuť a z následného spojení Nemesis počala vejce. Vejce poté nalezl mezi stromy pastýř a svěřil královně Lédě, které jej vyseděla a když se z něj Helena vylíhla přijala ji za vlastní. Toto podání o Helenině početí se objevuje i v eposu Kýpria, u Lykofróna, Pausania a v Pseudo-Hyginově Astronomice.[2]

Odraz v uměníEditovat

Lédino objetí s labutí bylo v antickém umění oblíbeným motivem a je známo z mnoha vázových maleb i reliéfů. Mezi další zpodobnění patří:

  • socha Léda s labutí je římská kopie podle Timothea (4. stol. př. n. l.), dnes v Kapitolském muzeu v Římě
  • reliéf Léda s Diem proměněným v labuť je na Krétě v Iraklijském muzeu
  • z novověkých děl je to obraz Léda se čtyřmi dětmi v přírodě od Jacoppa da Pontorma (z r. 1540, ve Florencii)
  • Corregiova Léda s labutí (kolem r. 1525), byla ve sbírkách Rudolfa II. na Pražském hradě, později v Německu
  • Socha v nádvoří radnice ve Funchalu na Madeiře.
  • Plastika ve fontáně na náměstí T. G. Masaryka od Břetislava Bendy v Poděbradech.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Leda [online]. Theoi [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  2. Nemesis [online]. Theoi [cit. 2019-11-15]. Dostupné online.