Otevřít hlavní menu

Mellitus (zemřel 24. dubna 624) byl jeden z členů gregoriánské mise, vyslané papežem Řehořem Velikým, první londýnský biskup a třetí arcibiskup z Canterbury. Do Anglie byl vyslán roku 601 a byl doprovázen dalšími kněžími a misionáři, aby posílili křesťanskou misi, která již v Anglii byla. Roku 604 byl vysvěcen londýnským biskupem, ale po smrti svého patrona v roce 616 byl donucen Londýn opustit a uprchnout z Británie do Galie. Do Anglie se vrátil o rok později, ale nikdy se nemohl vrátit do Londýna, protože obyvatelstvo zůstalo pohanské. Roku 619 byl Mellitus vysvěcen arcibiskupem canterbuským; je možné, že v tomto úřadu se zasloužil o záchranu canterbuské katedrály a většiny města před požárem. Po své smrti roku 624 byl svatořečen.

Mellitus
Staugustinescanterburygravemellitus.jpg
Narození 6. století
Úmrtí 24. dubna 624
Canterbury
Funkce Biskup Londýnský (604–617)
Arcibiskup canterburský (619–624)
opat
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdobené okno znázorňující svatého Mellita v kostele svaté Marie v Prittlewellu

MládíEditovat

Podle středověkého kronikáře, Bedy Ctihodného, měl Mellitus urozený původ a Řehoř Veliký o něm mluví jako o opatovi.[1] Mellitus byl do Anglie vyslán papežem Řehořem Velikým v červnu 601[2] jako odpověď na žádost Augustina, prvního arcibiskupa z Canterbury, který žádal více duchovních, kteří by christianizovali Kentské království za vlády krále Æthelberhta.[3] Mellitus se do Anglie vydal se skupinou misionářů, kteří s sebou přiváželi množství knih a (podle svatého Bedy) „všechno, co bylo zapotřebí k uctívání a službě církvi“.[4][5] Canterburský kronikář z 15. století podává zprávy o množství knih dovezených do Anglie právě Mellitem, jež se v jeho době v Canterbury dosud nacházely, niméně zkouška dochovaných rukopisů prokázala, že jediný možný exemplář od Mellita jsou Evangelia svatého Augustina, dnes umístěny v Cambridge.[1]

Podle historika Iana Wooda Mellitova cesta z Itálie Galií vedla přes místní biskupská města, tedy Vídeň, Arles, Lyon, Toulon, Marseilles, Mety, Paříž, a Rouen. Potvrzují to dochované dopisy papeže Řehoře místním biskupům, v nichž je žádal o podporu Mellitově skupině. Řehoř mimo jiné psal franským králům Chlotharovi II., Theuderichovi II., Theudebertovi II. společně s tím také Theudebertově a Theuderichově matce Brinhildě, jež byla regentkou. Wood tento apely franským biskupům a královskému dvoru považuje za pokus zajistit větší podporu gregoriánské misi směřující do Anglie.[6]

Londýnský biskupEditovat

 
Výjev z evangelia svatého Augustina, které do Anglie přinesl Melllitus

Mellitus byl v roce 604 Augustinem z Canterbury vysvěcen na biskupa[7] na území Východních Sasů, jejich hlavním městem byl Londýn, a učinil jej tak prvním londýnským biskupem.[8] Mellitus pokřtil synovce kentského krále Æthelberhta Saeberta z Essexu, který tak zřízení biskupství schválil. Biskupský kostel byl však v Londýně založen pravděpodobně spíše Æthelberhtem, než Saebertem, avšak Æthelberhtův dekret, jímž daroval církvi půdu, je padělek. Roku 610 se Mellitus zúčastnil biskupského koncilu v Itálii svolaného papežem Bomifácem IV.[1] Bonifác IV. po Mellitovi do Anglie poslal dva dopisy, jeden pro krále Æthelberta a jeho poddané a druhý pro Laurentia, druhého arcibiskupa z Canterbury.[9] Rovněž Mellitus do Anglie s sebou přinesl výnosy z biskupského koncilu.[10][11] Žádný originální dopis ani dokument se nezachoval, dochovaly se pouze některé padělané exempláře pocházející z Canterbury ze 60. a 70. let 11. století.[1] Společně s rochesterským biskupem Justem se Mellitus podepsal pod dopis Laurentia z Canterbury keltským biskupům, v němž keltské křesťany vyzýval, aby přijali římský způsob vypočítávání data Velikonoc.[12]

V roce 616 byl Mellitus z Londýna vypuzen Saebertovými syny, kteří se hlásili k pohanství,[13] podle svatého Bedy se tak stalo, protože odmítl žádost bratrů dát jim ochutnat hostii. Po smrti Saebert i Æthelberhta z Kentu tak nezůstal žádný vlivný patron, který by římské misionáře podporoval.[1] Mellitus tak odplul do Galie, ale již následujícího roku byl Laurentiem z Canterbury povolán zpět do Anglie. Protože Východní Sasové zůstali pohany,[1] Mellitus se tak do Londýna již nevrátil.[11]

Arcibiskup z Canterbury a smrtEditovat

Po Laurentiově smrti Mellitus zaujal jeho místo a stal se tak v pořadí třetím canterbuským arcibiskupem.[14] Řehoř Veliký se v dopise obrátil na Mellitena, aby se vypořádal s místními pohanskými chrámy a zvyky a vybízel ho, aby pohanské chrámy byly znovu využity křesťany.[1] Z roku 623, kdy byl Mellitus arcibiskupem, vykonal Mellitus pravděpodobně zázrak; když v Canterbury vypukl požár a oheň se blížil ke katedrále, Mellitus jej údajně odklonil a katedrálu tak zachránil.[15] Kromě tohoto zázraku se během doby, kdy Mellitus byl arcibiskupem neudálo nic významného; svatý Beda velebí Mellitovu zdravou mysl.[16]

Mellitus zemřel 24. dubna 624[14] a ještě téhož dne byl v opatství svatého Augustina v Canterbury pohřben.[1] Podle svatého Bedy trpěl Mellitus dnou.[10] Po své smrti byl Mellitenus prohlášen za svatého, jeho svátek byl stanoven na výročí jeho smrti na 24. dubna.[17] Ještě v roce 1120 byl v opatství svatého Augustina společně s dalšími místními svatými uctíván.[18]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mellitus na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h BROOKS, N. P. Mellitus (d. 624) [online]. Oxford: Oxford University Press, rev. 2005-10 [cit. 2009-06-01]. (Oxford Dictionary of National Biography). [zpoplatněný přístup]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MAYR-HARTING, Henry. The Coming of Christianity to Anglo-Saxon England. 3.. vyd. University Park: Pennsylvania State University Press, 1991. ISBN 0271007699. S. 64. (anglicky) [dále jen Mayr-Harting]. 
  3. BROOKS, Nicholas. The Early History of the Church of Canterbury: Christ Church from 597 to 1066. Londýn: Leicester University Press, 1984. ISBN 0-7185-0041-5. S. 3. (anglicky) [dále jen Brooks]. 
  4. Beda Venerablis. A History of the English Church and People. Překlad Leo Sherley-Price. 2., přepracované vyd. Londýn: Penguin Classics, 1988. 364 s. (Penguin classics; sv. 42). ISBN 0-14-044042-9. S. 85–86. (anglicky) 
  5. Mayr-Harting, str. 62.
  6. WOOD, Ian. The Mission of Augustine of Canterbury to the English. Speculum. Leden 1994, roč. 69, čís. 1, s. 6. Dostupné online. ISSN 0038-7134. DOI:10.2307/2864782. (anglicky) 
  7. FRYDE, E. B.; GREENWAY, D. E.; PORTER, S. Handbook of British Chronology. 3.. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-56350-X. S. 219. (anglicky) [dále jen Handbook of British Chronology]. 
  8. Brooks, str. 11–13a.
  9. Brooks, str. 13.
  10. a b BLAIR, Peter Hunter. The World of Bede. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. ISBN 0-521-39819-3. S. 86–87. (anglicky) 
  11. a b LAPIDGE, Michael. Mellitus. In: LAPIDGE, Michael. The Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England. Oxford: Blackwell Publishing, 2001. ISBN 0631224920. S. 306. (anglicky)
  12. STENTON, Frank Merry. Anglo-Saxon England. 3.. vyd. Oxford: Oxford University Press, 1971. ISBN 978-0-19-280139-5. S. 112. (anglicky) 
  13. HINDLEY, Geoffrey. A Brief History of the Anglo-Saxons: The Beginnings of the English Nation. New York: Carroll & Graf Publishers, 2006. ISBN 978-0-78671-738-5. S. 36. (anglicky) [dále jen Hindley]. 
  14. a b Handbook of British Chronology, str. 213.
  15. Brooks, str. 30.
  16. Hindley, str. 43.
  17. WALSH, Michael J. A New Dictionary of Saints: East and West. Londýn: Burns & Oats, 2007. ISBN 0-8601-2438-X. S. 420. (anglicky) 
  18. HAYWARD, Paul Antony. An absent father: Eadmer, Goscelin and the cult of St Peter, the first abbot of St Augustine’s Abbey, Canterbury. Journal of Medieval History. 2003, roč. 29, čís. 3, s. 217. ISSN 0304-4181. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • Beda Venerablis. A History of the English Church and People. Překlad Leo Sherley-Price. Londýn: Penguin Classics, 1988. ISBN 0-14-044042-9. (anglicky) 
  • BLAIR, Peter Hunter. The World of Bede. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. ISBN 0-521-39819-3. (anglicky) 
  • BROOKS, Nicholas. The Early History of the Church of Canterbury: Christ Church from 597 to 1066. Londýn: Leicester University Press, 1984. ISBN 0-7185-0041-5. (anglicky) 
  • FRYDE, E. B.; GREENWAY, D. E.; PORTER, S. Handbook of British Chronology. 3.. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-56350-X. (anglicky) 
  • HAYWARD, Paul Antony. An absent father: Eadmer, Goscelin and the cult of St Peter, the first abbot of St Augustine’s Abbey, Canterbury. Journal of Medieval History. 2003, roč. 29, čís. 3, s. 201–218. ISSN 0304-4181. (anglicky) 
  • HINDLEY, Geoffrey. A Brief History of the Anglo-Saxons: The Beginnings of the English Nation. New York: Carroll & Graf Publishers, 2006. ISBN 978-0-78671-738-5. (anglicky) 
  • LAPIDGE, Michael. Mellitus. In: LAPIDGE, Michael. The Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England. Oxford: Blackwell Publishing, 2001. ISBN 0631224920. S. 306. (anglicky)
  • MAYR-HARTING, Henry. The Coming of Christianity to Anglo-Saxon England. 3.. vyd. University Park: Pennsylvania State University Press, 1991. ISBN 0271007699. (anglicky) 
  • STENTON, Frank Merry. Anglo-Saxon England. 3.. vyd. Oxford: Oxford University Press, 1971. ISBN 978-0-19-280139-5. (anglicky) 
  • WALSH, Michael J. A New Dictionary of Saints: East and West. Londýn: Burns & Oats, 2007. ISBN 0-8601-2438-X. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Mellitus ve Wikimedia Commons
  • BROOKS, N. P. Mellitus (d. 624) [online]. Oxford: Oxford University Press, rev. 2005-10 [cit. 2009-06-01]. (Oxford Dictionary of National Biography). [zpoplatněný přístup]. Dostupné online. (anglicky)