Maud McCarthyová

vrchní zdravotní sestra v britské armádě

Emma Maud McCarthyová (22. září 1859 Sydney 1. dubna 1949 Londýn) byla vrchní zdravotní sestra v britské armádě, která během první světové války velela zdravotním sestrám nasazeným v rámci britského expedičního sboru.

Maud McCarthyová
Portrét M. McCarthyové v její šedé uniformě jednotky QAIMNS.

Portrét M. McCarthyové v její šedé uniformě jednotky QAIMNS.

Úplné jméno Emma Maud McCarthyová
Narození 22. září 1859
Sydney, Nový Jižní Wales
Úmrtí 1. dubna 1949 (ve věku 89 let)
Londýn, Spojené království
Vojenská kariéra
Doba služby 1923–1952
Sloužil Spojené království
Složka britská armáda
Jednotka Queen Alexandra's Imperial Military Nursing Service
Války první světová válka

Alma mater University of Sydney
Vzdělání Springfield College v Sydney
Povolání zdravotní sestra, důstojník
Otec William Frederick McCarthy
Matka Emma May McCarthyová
Ocenění Řád britského impéria

Řád čestné legie
Královský červený kříž
Medaille de la Reine Elisabeth
Medaille des Epidèmes

Některá data mohou pocházet z datové položky.

MládíEditovat

Narodila se v Sydney v Novém Jižním Walesu 22. září 1859, jako nejstarší potomek advokáta Williama Fredericka McCarthyho a jeho ženy Emmy Mary, rozené Beckettové, rodačky ze Sydney. Maud studovala na Springfield College v Sydney a seniorské zkoušky na University of Sydney složila s vyznamenáním. Po smrti svého otce v roce 1881 pomáhala matce s výchovou svých mladších sourozenců.[1]

KariéraEditovat

 
Maud McCarthyová v roce 1924.

V roce 1891 přijela do Anglie a 10. října toho roku nastoupila do London Hospital jako praktikantka studující na všeobecnou sestru. Nemocniční záznamy o ní říkají, že „měla výjimečně pěkné dispozice“ a „byla velice dobře vychovaná a zaujatá pro svou práci“, ačkoliv „bylo pro ni těžké řídit ostatní, nebo v případě potřeby jednat rozhodněji“. Nicméně v lednu 1894 byla povýšena na sestru (anglicky: Sister).[1]

V době kdy propukla búrská válka, byla vedoucí ošetřující sestrou na Žofiině ženském oddělení (anglicky: Sophia Women's Ward) a byla jednou ze šesti zdravotních sester z London Hospital vybraných princeznou Alexandrou Dánskou, aby odjely do Jihoafrické republiky jako její vlastní „vojenské“ zdravotní sestry. 25. prosince 1899 tedy rezignovala ze své pozice v londýnské nemocnici a poté až do roku 1902 sloužil u Army Nursing Service Reserve, kdy za svou službu obdržela Královský červený kříž a také byla v únoru 1903 povýšena na vrchní sestru (anglicky: Matron). Ve stejné funkci pak úspěšně působila následujících sedm let v různých vojenských nemocnicích. Jmenovitě se jednalo o nemocnice v Aldershotu, Netley a Millbanku. V roce 1910 byla jmenována Principal Matron ve válečném kabinetu a tuto funkci zastávala až do propuknutí první světové války.[1]

Jako příslušnice britského expedičního sboru odplula s první lodí do Francie, kam dorazila 12. srpna 1914. V roce 1915 byla v Abbeville jmenována vrchní sestrou (anglicky: Matron-in-Chief) britského expedičního sboru ve Francii a Flandrech. Převzala tak velení nad celou oblastí sahající od Lamanšského průlivu ke Středozemnímu moři. Velela tak všem britským a spojeneckým zdravotním sestrám, které na daném území sloužily. Sama potom podléhala přímo Generálnímu velitelství (anglicky: General Headquarters). V srpnu 1914 velela 516 zdravotním sestrám, postupem času počet jejich podřízených vzrůstal a nakonec přesáhl počet 6000. V letech 1914 až 1918 tak zodpovídala za péči o stovky tisíc raněných.[1] Byla jedinou z velitelů britského expedičního sboru, která ve své funkci vydržela po celou válku, ačkoliv byla v období od března do srpna 1917 mimo službu kvůli akutní apendicitidě. V roce 1918 získala řád britského impéria a také sponu za opětovné udělení Královského červeného kříže. V té době byla také oceněna Medailí Florence Nightingalové, belgickou medailí Medaille de la Reine Elisabeth, a francouzským Řádem čestné legie a Medaille des Epidèmes. Když 5. srpna 1919 odjížděla z Francie, přišli se s ní rozloučit jak zástupci francouzské vlády, tak i zdravotnických služeb. Z Francie si odvezla pečlivé záznamy, které si vedla od svého příjezdu.[1]

 
Modrá plaketa na domě, kde dříve žila M. McCarthyová.

Jeden generál o ní řekl: „Je ohromná, je báječná...je to voják!... Kdyby byla jmenována generálmajorem, ona by na to přišla, vedla by celou armádu, a nikdy se nerozčílila, nikdy neudělala chybu. Ženský génius.“ Přispěvatel do Sydney Morning Herald o ní v roce 1914 mluvil jako o „mírné, jemné ženě“ s „absolutně báječným darem pro koncentraci a organizaci, která ji učinila nenahraditelnou ve funkci vojenských nemocnic“. Od roku 1920 až do svého odchodu do výslužby v roce 1925 byla vrchní velitelkou Teritoriální armádní ošetřovatelské služby (anglicky: Territorial Army Nursing Service).

Osobní životEditovat

Nikdy se neprovdala a zemřela doma v Chelsea, v Londýně dne 1. dubna 1949 ve věku 89 let. Její portrét od Austina Spara visí v Imperial War Museu v Londýně. V roce 2014 byla na jejím bývalém domě odhalena pamětní deska, ve Spojeném království zvaná "modrá plaketa" (anglicky: blue plaque).[2]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maud McCarthy na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e MCCARTHY, Perditta M. McCarthy, Dame Emma Maud (1859–1949). Canberra: National Centre of Biography, Australian National University Dostupné online. 
  2. BOFFEY, Daniel. Accusation of 'white men off the telly takeover' of blue plaques panel. The Observer. 2014-06-28. Dostupné online [cit. 2019-03-11]. ISSN 0029-7712. (anglicky)