Marián Dudinský

slovenský disident

Marián Dudinský (13. březen 1949 Košice26. květen 2008 Bratislava)[1] byl slovenský disident.

Marián Dudinský
Narození13. března 1949
Košice
Úmrtí26. května 2008 (ve věku 59 let)
Bratislava
Povolánídisident
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Marián Dudinský po ukončení SVS byl v letech 1973 - 1976 absolventem žurnalistiky FF UK v Bratislavě.[1] Pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu v Košicích, Bratislavě a Praze. Po podpisu Charty 77 byl nucen pracovat jako dělník, číšník a řidič tramvaje.

V letech 1985 - 1990 byl vězněn pro údajný trestný čin vyzvědačství podle § 105 tr. zákona, vykonstruovaný StB za návštěvu Velvyslanectví USA v Praze, kde měl předat ke zveřejnění pro Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky jím psané kritické články. Krajský soud v Bratislavě ho odsoudil na 7 let ve vězení v Leopoldově. Jeho odvolání bylo zamítnuto a soudce nejvyššího soudu SSR JUDr. Štefan Minárik mu zvýšil trest na 10 let.[2] Za oznámení trestné činnosti rozkrádání majetku v socialistům vlastnictví dozorci leopoldovské věznice mu byl přidán rok trestu navíc. Následně byl perzekvován tak, že ho umisťovali na cely k nejhorším vrahům a recidivistům. Ve vězení strávil i listopad 1989, který však pro něj neznamenal propuštění. Teprve po vězeňské vzpouře v Leopoldově ho na jaře 1990 náhodně v souvislosti s ní objevili pracovníci Československé televize. V té době se oficiálně uvádělo, že političtí vězni již na Slovensku ve věznicích nejsou.

O několik týdnů byl dne 8. března 1990 podmíněně propuštěn na svobodu. Paradoxně ho údajně při první tiskové konferenci lidé z Veřejnosti proti násilí předem upozornili, aby nemluvil a nevzpomínal jména lidí z justice a StB, kteří se podíleli na jeho odsouzení. Jeho propuštění urychlilo postupné propuštění i ostatních politických vězňů z oddělení Hlava I.

Po propuštění pracoval jako redaktor v periodikách Slovenský deník, Nový Slovák, Republika, jako šéfredaktor časopisu Svědectví a krátký čas na Ministerstvu obrany SR.

V roce 1992 získal ocenění "nejlepší žurnalista roku" a v roce 1993 2. cenu v literární soutěži v Torontu za knihu Kmotrou mi byla StB. Za tuto knihu získal i cenu v soutěži Povídka Eurotel 2000. V roce 1996 získal prémii novinářské ceny Ľ. Štúra. V letech 1998-2002 byl poslancem zastupitelstva v Bratislavě-Dúbravce.

Jeho rebelská povaha a trauma z sametové revoluce mu nedovolila přizpůsobit se nové době ani na postu redaktora. Přišel o práci, což značně poznamenalo i jeho rodinný život, psychiku a zdravotní stav poškozený následkem vězení. Pomocnou ruku mu v rámci svých možností podalo Světové sdružení bývalých československých politických vězňů. Stal se jeho místopředsedou a později i předsedou sekce násilně odvlečeno. Aktivní prosazoval zájmy obětí totality a publikoval na internetových portálech.

26. května zemřel na infarkt ve věku nedožitých 60 let.

Ocenění a publikační činnost

editovat
  • Ocenění "nejlepší žurnalista roku" a v roce 1993
  • 2. cenu v literární soutěži v Torontu za knihu Kmotrou mi byla StB[3]
  • Kniha Kmotrou mi byla StB získala i cenu v soutěži Povídka Eurotel 2000
  • V roce 1996 získal prémii novinářské ceny Ľudovíta Štúra.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marián Dudinský na slovenské Wikipedii.

  1. a b Zomrel Marián Dudinský [online]. Dostupné online. 
  2. Minárik poslal do väzenia najmenej troch [online]. Dostupné online. 
  3. Kmotrou mi bola ŠtB [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat