Otevřít hlavní menu

Marečku, podejte mi pero!

česká komedie
(přesměrováno z Marečku, podejte mi pero)

Marečku, podejte mi pero! je česká komedie, kterou natočil režisér Oldřich Lipský v roce 1976. Dospělí dělníci, potřebující si zvýšit kvalifikaci, docházejí opět do školy. Ovšem jejich školní návyky z dětských let se projevují i v pokročilém věku.

Marečku, podejte mi pero!
Nápis, který se objevil i ve filmu. Dnes v HLINÍKáriu, muzeu v Humpolci
Základní informace
Země Československo
Jazyk čeština
Délka 93 min
Žánr komedie
Námět a scénář Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák
Režie Oldřich Lipský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Jiří Sovák, Jiří Schmitzer, Míla Myslíková, František Kovářík, Josef Abrhám, Václav Lohniský, Josef Kemr, Iva Janžurová, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Taťjana Medvecká, František Filipovský, Milena Dvorská, Marie Motlová, Petr Nárožný, Vladimír Hrabánek, Jiří Hálek
Hudba Svatopluk Havelka
Kamera Jiří Macák
Výroba a distribuce
Premiéra 1. října 1976
Marečku, podejte mi pero! na ČSFD Kinoboxu FDb IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

DějEditovat

Spokojená existence mistra v továrně na výrobu zemědělských strojů Jiřího Kroupy je u konce. Podnik čeká modernizace výroby, která klade nároky na vyšší kvalifikaci zaměstnanců. Vedoucí chce po Kroupovi, aby si udělal ve speciální večerní škole maturitu. Kroupa zpočátku nesouhlasí, ale nakonec se nechá přemluvit svými kolegy. Ti se děsí ambic neoblíbeného kontrolora Viktora Hujera, který si dělá zálusk na místo Kroupy. V té samé škole studují i děti některých absolventů večerního kurzu včetně syna Kroupy Jiřího ml. Díky tomu se v ději vyskytne množství humorných situací.

Kroupa nakonec večerní školu i s pomocí syna zdárně absolvuje a může z podvěšené prosklené kukaně řídit zmodernizovanou výrobu.

NatáčeníEditovat

Film se natáčel v areálu podniku ROSS v Roudnici nad Labem [1], večerní škola pak v Dušní ulici v Praze.

Ohlasy na film v české společnostiEditovat

Mnohé scény a hlášky z filmu jsou obecně známé, například domnělý brouk hrdobec, žák Hliník, který se odstěhoval do Humpolce, a přesto je stále zapisován do třídní knihy profesorem Hrbolkem, švestičky z vlastní zahrádky jako pozornost podlézavého kolegy Hujera, „rumunská“ výzva metelesku blesku, vzkaz „sejdeme se na hřbitově“, „už je čas“, „i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále“ atd.

Sdělovací prostředky se po mnoho let vracely k výroku Václava Klause v rozhovoru zveřejněném začátkem února 1999 v magazínu Lidových novin: „Nemohu ale přežít Marečku, podejte mi pero. To považuji za děsivě, děsivě špatný film.“[2] Například 10. března 2002 v pořadu Nedělní partie se Václav Klaus k hodnocení filmu znovu vrátil v reakci na zmínku moderátora Petra Šimůnka o tom, jak Zdeněk Svěrák (scenárista filmu) hodnotí představy Václava Klause o fungování státu.

V roce 1999 byla natočena komedie Zavařený den Jiřiny Bohdalové aneb Marečku, podej mi tu kameru.[3]

Motiv fráze z názvu filmu byl použit také v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, kdy Marek Barna odpovídá matce: „Neříkej mi Marečku, nebo ti podám pero!“[4]

ZajímavostiEditovat

Ve filmu se vůbec poprvé objevila největší česká dětská filmová hvězda Tomáš Holý – v roli malého žáka Matuly nesoucího vzkaz od ředitele školy.

Film se natáčel v zimním období a dětský herec, kterého měla produkce smluveného, nastydl. Režisér Lipský se v časové tísni obrátil na svůj štáb, zda někdo nezná malého kluka, který by byl schopen miniroli zahrát. Přihlásil se rekvizitář a nazítří přivedl svého synovce Tomáše. Ten nejenom, že dokázal roli malého uličníka přesvědčivě zahrát ale během přestávek také bavil celý štáb. Bylo to krátce před jeho 8. narozeninami. Když o několik měsíců později připravoval Oldřich Lipský svůj další film, Ať žijí duchové!, vzpomněl si na Tomáše a pozval ho na kamerové zkoušky. Tak začala Tomášova filmová kariéra.

V 4. díle zábavného pořadu Veselé příhody z natáčení vyprávějí Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu.

ReferenceEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat