Marcos António Portugal

portugalský hudební skladatel

Marcos António da Fonseca Portugal (také jako Marcos Portugal či Marco Portogallo24. března 1762 Lisabon17. února 1830 Rio de Janeiro), byl portugalský hudební skladatel, známý především svými operami.

Marcos António Portugal
Marcos Portugal.jpg
Základní informace
Narození 24. března 1762
Lisabon
Úmrtí 17. února 1830 (ve věku 67 let)
Rio de Janeiro
Žánry opera
Povolání hudební skladatel
Nástroje píšťalové varhany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Marcos Portugal se narodil v Lisabonu. Jeho rodiče byli Manuel António da Ascensão a Joaquina Teresa Rosa. Studoval hudbu na Patriarchálním semináři u významného portugalského skladatele João de Sousa Carvalha. Jako čtrnáctiletý student napsal svou první skladbu: Miserere. Ve dvaceti letech se stal varhaníkem a skladatelem lisabonského patriarchátu. Od roku 1784 působil jako dirigent v divadle Teatro do Salitre.

V letech 1792 až 1800 žil v Itálii. Pravděpodobně ho podporoval Princ regent D. João, pozdější král Jan VI. Portugalský. Jako operní skladatel debutoval na jaře roku 1793 ve Florencii operou I due gobbi (hranou také pod názvem Confusioni della Somiglianza). V krátké době zkomponoval dalších 20 oper pro různá italská divadla. Mezi nimi byla i jeho vlastní verze Figarovy svatby na libreto Gaetana Rossiho, která pod názvem La pazza giornata, ovvero Il matrimonio di Figaro měla premiéru v Benátkách v roce 1799

Do Portugalska se Marcos Portugal vrátil v roce 1800. Stal se maestrem v Národním divadle São Carlos v Lisabonu (Teatro Nacional de São Carlos) a byl jmenován hudebním ředitelem Patriarchálního semináře v Lisabonu. Pokračoval v psaní oper a zkomponoval i velké množství sakrálních skladeb. V roce 1811 jej Princ regent povolal do portugalské kolonie Brazílie. V Brazilii se stal hudebním pedagogem regentových dětí a stal se oficiálním královským skladatelem.

V Rio de Janeiro měly premiéru již pouze dvě Portugalovy opery: A saloia namorada (1812) a Augurio di felicità ossia Il trionfo d'amore (1817). Věnoval se hlavně chrámové hudbě. Poslední dochovaný rukopis je datován rokem 1824. V Brazilii zůstal i návratu portugalského dvora do Lisabonu v roce 1821. Sloužil jako učitel hudby dětí prvního brazilského císaře Petra I..

Zemřel jako brazilský občan v Riu de Janeiro v roce 1830

DíloEditovat

Kromě mnoha oper a sakrálních skladeb byl autorem první oficiální státní hymny Portugalska (Hymno Patriótico, 1809) a Brazilie (Hino da Independência do Brasil, 1822).

 
Ukázka z rukopisu partitury opery Zaira.
Opery
  • Os bons amigos (farsa o intermezzo, 1786, Lisabon)
  • A casa de café (farsa o intermezzo, 1787, Lisabon)
  • A castanheira ou a Brites Papagaia (intermezzo, 1788, Lisabon)
  • L'eroe cinese (1788, Turín)
  • La Bacchetta portentosa (1788, Janov)
  • L'Astuta (1789, Florencie)
  • O amor conjugal (dramma serio, 1789. Lisabon)
  • O amor artifice (farsa o intermezzo, podle Goldoniho hry L'amore artigiano, 1790, Lisabon)
  • A noiva fingida (dramma giocoso, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1790, Lisabon)
  • Il molinaro (1790, Benátky)
  • La donna di genio volubile (1791, Parma)
  • La vedova raggiratrice (1791, Řím)
  • Lo spazzacamino principe|Il Principe Spazzacamino (1791, Benátky)
  • O amante militar (intermezzo, podle Goldoniho, 1791, Lisabon)
  • O lunático iludido (O mondo da lua) (dramma, podle Goldoniho Il mondo della luna, 1791, Lisabon)
  • La confusione della somiglianza o siano I due gobbi (dramma giocoso, libreto Cosimo Mazzini, 1793, Florencie)
  • Il poeta in campagna (dramma giocoso, libreto Saverio Zini, 1793, Parma)
  • Il Cinna (dramma serio, libreto Angelo Anelli, 1793, Florencie)
  • Rinaldo d'Este (commedia per musica, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1794, Benátky)
  • Lo spazzacamino principe (commedia per musica, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1794, Benátky)
  • Demofoonte (dramma per musica, libreto Pietro Metastasio, 1794, Teatro alla Scala, Milán)
  • La vedova raggiratrice o siano I due sciocchi delusi (dramma giocoso, 1794, Florencie)
  • Lo stratagemma ossiano I due sordi (intermezzo, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1795, Florencie)
  • L'avventuriere (farsa, libreto Caterino Mazzolà, 1795, Florencie)
  • L'inganno poco dura (commedia, libreto Saverio Zini, 1796, Napoli)
  • Zulima (dramma per musica, libreto Francesco Gonella di Ferrari, 1796, Florencie)
  • La donna di genio volubile (dramma giocoso, libreto Giovanni Bertati, 1796, Benátky)
  • Il ritorno di Serse (dramma serio, libreto Francesco Gonella di Ferrari, 1797, Florencie)
  • Le donne cambiate (farsa, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1797, Benátky)
  • Fernando nel Messico (dramma per musica, libreto Filippo Tarducci, 1798, Benátky)
  • La maschera fortunata (farsa, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1798, Benátky)
  • L'equivoco in equivoco (farsa, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1798, Verona)
  • Gli Orazi e Curiazi (tragedia per musica, libreto Simeone Antonio Sografi, 1798, Ferrara)
  • La madre virtuosa (operetta di sentimento, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1798, Benátky)
  • Alceste (tragedia per musica, libreto Simeone Antonio Sografi, 1798, Benátky, Teatro La Fenice)
  • Non irritar le donne ossia Il chiamantesi filosofo (farsa, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1798, Benátky)
  • La pazza giornata ovvero Il matrimonio di Figaro (dramma comico per musica, libreto Gaetano Rossi, 1799, Benátky)
  • Idante ovvero I sacrifici d'Eccate (dramma per musica, libreto Giovanni Schmidt, 1800, Teatro alla Scala, Milán)
  • Adrasto re d'Egitto (dramma per musica, libreto Giovanni de Gamerra, 1800, Lisabon)
  • La morte di Semiramide (dramma serio, libreto Giuseppe Caravita, 1801, Lisabon)
  • La Zaira (tragedia per musica, libreto Mattia Botturini, 1802, Lisabon)
  • Il trionfo di Clelia (dramma serio, libreto Simeone Antonio Sografi, 1802, Lisabon)
  • La Sofonisba (dramma serio, libreto Del Mare, 1803, Lisabon)
  • La Merope (dramma serio, libreto Mattia Botturini, 1804, Lisabon)
  • L'oro non compra amore (dramma giocoso, libreto Giuseppe Caravita, 1804, Lisabon)
  • Il duca di Foix (dramma per musica, libreto Giuseppe Caravita, 1805, Lisabon)
  • Ginevra di Scozia (dramma eroico per musica, libreto Gaetano Rossi, 1805, Lisabon)
  • La morte di Mitridate (tragedia per musica, libreto Simeone Antonio Sografi, 1806, Lisabon)
  • Artaserse (dramma serio, libreto Pietro Metastasio, 1806, Lisabon)
  • Omar re di Temagene (1810, Modena)
  • A saloia namorada (farsa, libreto Domingos Caldas Barbosa, 1812, Rio de Janeiro)
  • Adriano in Siria (dramma serio per musica, 1815, Milán)
  • Augurio di felicità ossia Il trionfo d'amore (serenata, libreto Marcos António Portugal, su Pietro Metastasio, 1817, Rio de Janeiro)

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marcos Portugal na anglické Wikipedii a Marcos António Portugal na italské Wikipedii.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat