Otevřít hlavní menu

Makak (Macaca) je rod úzkonosých opic z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae). Je známo celkem 26 druhů, z toho některé jsou již vyhynulé.[1] Makakové se vyskytují v jižní a jihovýchodní Asii včetně ostrovních oblastí (Sulawesi, Malé Sundy, Filipíny, Japonsko), na severozápadě Afriky a jeden druh, magot bezocasý (M. sylvanus), se vyskytuje na Gibraltaru v Evropě. Oblasti Afriky a Evropy nicméně makakové dnes obývají pouze sporadicky, ještě během pleistocénu ale představovali běžnou součást zdejší fauny.[2]

Jak číst taxoboxMakak
alternativní popis obrázku chybí
Makak červenolící (Macaca fuscata)
alternativní popis obrázku chybí
Makak jávský (Macaca fascicularis)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád primáti (Primates)
Čeleď kočkodanovití (Cercopithecidae)
Rod makak (Macaca)
Lacépède, 1799
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Makakové žijí v lesích, na pláních i ve skalnatých oblastech.[3] Velká ekologická diverzita mezi jednotlivými druhy způsobuje, že jenom málo druhů má sympatrický výskyt. Jednu z výjimek představují makak lví (M. silenus) a makak kápový (M. radiata), kteří se společně vyskytují v jihoindických lesích.[2] Hybridizace často nastává mezi makakem jávským (M. fascicularis) a makakem rhesus (M. mulatta), v místech, kde se jejich areály výskytu protínají.[4]

Makakové bývají celkem statné opice, ale stavba těla závisí na každém druhu a prostředí, ve kterém žije. Mezi robustní makaky patří například makak červenolící (M. fuscata) z chladných oblastí Japonska, naopak makak jávský z jihovýchodní Asie je štíhlejší. Přední i zadní končetiny jsou zhruba stejně dlouhé. Jsou přizpůsobeny pohybu na zemi i ve stromoví a mají dobrý úchop. Makakové se pohybují kvadrupedně a objevuje se i šplhání. Lebka nemá žádné specializované znaky. V tlamě mají makakové lícní torby, do nichž si uschovávají potravu.[2][3]

Makakové tvoří tlupy o různém množství opic.[3] Často se objevují mnohosamcové-mnohosamicové struktury s vysokou socializací. Častá je matrilineární hierarchie, mladé samice v tlupě zůstávají, kdežto mladí samci tlupu opouštějí. Makakové jsou vysoce přizpůsobivé opice, které se mohou živit plodožravě až všežravě. Některé druhy přivikly synantropii. Makakové mají rozvinuté schopnosti učení a napodobování, což z nich dělá inteligentní adaptabilní primáty schopné řešit i složitější problémy.[2] Rozmnožování probíhá sezónně v chladnějších areálech, v tropech celoročně.[3]

Makakové patří spolu se šimpanzy mezi nejvíce prozkoumané primáty[2] a hrají velkou roli ve vědeckém výzkumu.[3] Oblíbeným druhem je z tohoto pohledu zvláště makak jávský (zřejmě pro svou malou velikost), který je hojně využíván například pro testování léků proti rakovině, diabetu nebo kardiovaskulárním poruchám.[5] V 50. letech 20. století byla pomocí testování na makacích vyvinuta vakcína proti dětské obrně. Probíhají také pokusy s klonováním a roku 2018 zveřejnili čínští vědci, že se makak jávský stal prvním klonovaným primátem pomocí metody přenosu jader somatických buněk (SCNT).[3][6] Makakové rovněž patřili k druhům, které byly opakovaně vysílány do vesmíru.[7] Řada druhů je dnes nicméně následkem lidských činností ohrožena vyhynutím,[2] makak chocholatý (M. nigra) a makak jihomentawajský (M. pagensis) pak patří mezi kriticky ohrožené druhy.

TaxonomieEditovat

Je uznáno celkem 26 druhů makaků, některé z nich již vyhynuly.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Makak [online]. Biolib [cit. 2015-09-17]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e f VANČATA, Václav. Primatologie, díl 2: Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2003. ISBN 80-7290-127-3. S. 26 až 29. 
  3. a b c d e f Macaque [online]. Britannica [cit. 2019-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ONG, P.; RICHARDSON, M. Macaca fascicularis [online]. IUCN [cit. 2019-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. Genome: Macaca fascicularis [online]. McDonell Genome Institute [cit. 2019-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  6. LIU, Zhen; CAI, Yijun; WANG, Yan. Cloning of Macaque Monkeys by Somatic Cell Nuclear Transfer. Cell. 2018-2, roč. 172, čís. 4, s. 881–887.e7. Dostupné online [cit. 2019-05-07]. DOI:10.1016/j.cell.2018.01.020. (anglicky) 
  7. 8.1.1: Primates in Space [online]. planet4589.org [cit. 2019-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat