Otevřít hlavní menu

Diecéze míšeňská

(přesměrováno z Míšeňské biskupství)
Znak Míšeňského biskupství

Míšeňské biskupství je územní společenství římskokatolické církve v okolí německého města Míšně. Založeno bylo roku 968 a zaniklo během reformace. Míšeňská kapitulní katedrála však stojí dosud.

HistorieEditovat

Město Míšeň vzniklo kolem hradu postaveném přibližně roku 928 králem Jindřichem I. Ptáčníkem na ochranu zdejších německých obyvatel před pohanskými Lužickými Srby. K podpoře šíření křesťanství v této oblasti navrhl roku 962 Otto I. římskému synodu zřízení magdeburského arcibiskupství. Papež Jan XII. s plánem souhlasil a na synodu v Ravenně rozhodl o zřízení tří biskupství (v Míšni, Merseburgu a Zeitzu) spolu s arcibiskupstvím v Magdeburgu. Letopočet vlastního založení míšeňské diecéze je nejistý, neboť nejstarší dochované záznamy mohou být padělky. Ovšem záznam o finanční podpoře udělené roku 971 panovníkem Ottou I. je pravý.

První z biskupů Burchard,[p 1] který zemřel roku 969, založil Monasterium, z níž se posléze během 11. století vyvinula kapitola kanovníků. V roce 1346 se diecéze rozkládala na území vymezeném z jižní strany Krušnými a Jizerskými horami, na východě řekami Kwisa a Bobr, ze severu ohraničeném Odrou, Lužickou Nisou a na severozápadní straně Sprévou.

Ke snahám zdejších biskupů patřila konverze místních Lužických Srbů. Pracovali na ní biskupové Volkold († 992) a Eido († 1015). Jejich snaha sice přinášela výsledky, leč byla pomalá. Jeden z jejich následovníků, biskup Benno se zas věnoval misii mezi Slovany. Během 13. století nakonec Lužičtí Srbové ke křesťanství konvertovali. Zasloužili se o to především členky cisterciáckých řádů například z Neuzelle či Marienthalu nedaleko Žitavy.

Mezi další biskupy patřili například Wittigo I (1266–1293) či Jan I. z Eisenbergu (1340–1371). Během husitských válek utrpěla diecéze velké škody. Po nich zde působil Jan IV. Hofman (1427–1451), jehož vystřídali bratři Caspar (1451–1463) a Dietrich Schönbergovi (1461–1476). Za jejich správy se biskupství z utrpených ztrát vzpamatovalo, nicméně další jeho správce Jan V. Weissenbach (1476–1487), velký přívrženec budování staveb, uvalil na biskupství finanční problémy, neboť jej kvůli jím budovaným stavbám zadlužil.

Když se v blízkém Wittenbergu začalo rozmáhat protestanství vedené Martinem Lutherem, patřil míšeňský biskup Jan VII. Schleinitz (1518–1537) k jeho hlavním odpůrcům, nicméně úspěchy nekatolíků byly tak veliké, že míšeňskému biskupství postupně hrozil zánik. Poslední z jeho biskupů Jan z Haugwitzu (1551–1581) podal svou demisi a na základě dohody se saským kurfiřtem Augustem přešel k luteránství, následně se oženil a odešel na zámek Ruhetal poblíž Mögelnu.

Biskupství bylo roku 1666 definitivně zrušeno a jeho majetek, a to jak finanční, tak movitý, předán především vzdělávacím institucím (školám).

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Biskupa Burcharda vysvětil arcibiskup Adalbert z Magdeburku. Sám Buchard pocházel z kláštera svatého Jimrama z Řezna.

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bistum Meißen na německé Wikipedii a Roman Catholic Diocese of Dresden-Meissen na anglické Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • RITTENBACH, Willi; SEIFERT, Siegfried. Geschichte der Bischöfe von Meissen 968–1581. Leipzig: St. Benno–Verlag, 1965. 441 s. (německy) 
  • ZDICHYNEC, Jan. Míšeňské biskupství v pozdním středověku. In: BOBKOVÁ, Lenka. Česká koruna na rozcestí. K dějinám Horní a Dolní Lužice a Dolního Slezska na přelomu středověku a raného novověku (1437-1526). Praha: Casablanca, 2010. ISBN 978-80-87292-10-5. S. 192-211.