Ludwig Bechstein (* 24. listopadu 1801, Výmar - 14. května 1860, Meiningen) byl durynský spisovatel, bibliograf, básník, lékárník, archivář a popěvkář. Dnes je znám především svým sbíráním lidových pohádek, které vydával v knihách jako třeba Německá kniha pohádek nebo Nová kniha německých pohádek.

Ludwig Bechstein
Narození24. listopadu 1801
Výmar
Úmrtí14. května 1860 (ve věku 58 let)
Meiningen
Místo pohřbeníMeiningen
Alma materMnichovská univerzita
Lipská univerzita
Povoláníknihovník, spisovatel, archivář, farmaceut a sběratel pohádek
ChoťKarolina Wiskemannová (1832 - z. 1834)
Terezie Schulzová (1836 -)
Děti8
RodičeLouis Dupontre, Johana Bechsteinová
PříbuzníJohann Matthäus Bechstein (strýc)
PodpisLudwig Bechstein – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ludwig Bechstein
Narození24. listopadu 1801
Výmar
Úmrtí14. května 1860 (ve věku 58 let)
Meiningen
Místo pohřbeníMeiningen
Alma materMnichovská univerzita
Lipská univerzita
Povoláníknihovník, spisovatel, archivář, farmaceut a sběratel pohádek
DětiReinhold Bechstein
Adolf Emil Ludwig Bechstein
PříbuzníJohann Matthäus Bechstein
PodpisLudwig Bechstein – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se jako nemanželský syn Johaně Karolině Dorothee Bechsteinové a francouzskému emigrantovi Louisi Dupontreaovi. Roku 1810 ho adoptoval jeho strýc, biolog Johann Matthäus Bechstein. Strýc mu umožnil navštěvovat gymnázium v Meiningu a od roku 1818 do roku 1821 studoval farmacii v Arnstadtu, kde pracoval do roku 1824 jako pomocník. Roku 1823 vydal Durynské pohádky pod pseudonymem C. Bechstein. Poté pracoval jako asistent u lékárníka v Meiningu a do roku 1828 byl prozatímním pracovníkem v lékárně Schwam ve Salzungenu. Tato činnost ho však profesionálně neuspokojila.

Vévoda Bernhard II. ze Saska-Meiningenu mu udělil stipendium ke studiu filosofie, historie a literatury. Roku 1829 začal studovat v Lipsku, kde ve stejném roce vstoupil do bratrství a pokračoval v roce 1830 v Mnichově.

V roce 1831 byl Bechstein jmenován vévodským kabinetním knihovníkem v Meiningenu a v roce 1833 ředitelem vévodské veřejné knihovny. Roku 1832 založil Henneberský starověký výzkumný spolek, který řídil do roku 1832. Ludvík Bechstein je též autorem Kroniky města Meiningen 1676-1834. Roku 1840 obdržel titul radní a odstěhoval se do svého domu v Halbenstadtstraße. V roce 1842 vstoupil do meiningenského Zednářské skupiny Charlotte na tři karafiáty. V roce 1848 převzal Bechstein jako ředitel a archivář společný Henneberský archiv.

Bechsteinova vlastenecká lyrika a jeho vypravování historických románů jako například Tmavý hrabě jsou spíše pozapomenuty. Oblíbenými jsou ovšem jeho pohádky, které nasbíral. Mezi jeho nejznámější díla patří Německá kniha pohádek (1845). S cílem mít vzdělávací účinek provedl mnoho změn v tradičních příbězích. Jeho sbírka lidové poezie měla rovněž přispět k podpoře národní jednoty Německa. Sbíral i legendy a pověsti. Jeho Kniha Německých pověstí není tak známa jako Německá kniha pohádek, ovšem dodnes používaná jako příručka zlaté německé pokladnice pověstí. Vydával i knihy o Durynsku, které napsal například do svazku Malebné romantické Německo. S monografií svého nevlastního otce Dr. Johann Matthäus Bechstein a lesní akademie 30 pozemků. Dvojitý pomník Ludwiga Bechsteina vytvořil v roce 1855 první nezávislou biografii německého lesníka v knižní podobě. Bechstein chtěl svou sbírku lidové poezie doplnit svazkem Deutsches Mythenbuch , ale jeho předčasná smrt tomuto projektu zabránila.

Bechstein byl dvakrát ženatý. Roku 1832 uzavřel manželství s Karolinou Wiskemannovou (1808 - 1834) z Oechsenu. Narodil se jim syn Reinhold (* 1833), který se stal filologem a germanistou. Po dvou letech manželství ovdověl. V roce 1836 se oženil s Terezii Schulzovou (1806 - 1876) z Untermaßfeldu. Měli sedm dětí, mezi nimi i Adolfa Emila Ludvíka, známého malíře a ilustrátora své doby.

Rodinný hrob Ludvíka Bechsteina a jeho druhé manželky se nachází v Meiningenu.[1]

Dílo editovat

  • Z vlasti a z ciziny. Vypravování, 2 svazky, nakladatelství Taubert, Lipsko 1839.
  • Hvězdy. Hora-, Les-, vandrovnické povídky. 4 svazky. Pfeffer, Halle 1853.
  1. Svazek: Farář z Meslaru
  2. Vojenský červ a chránění zvěře
  3. Svazek: Mistrel z durynského lesa
  4. Svazek: Jednou v noci na Spessartwaldě
  • Temná partie. Lidový příběh 3 svazky. Korn, Norimberg 1850

Odkazy editovat

Reference editovat

Externí odkazy editovat