Lucullus
Lucius Licinius Lucullus (asi 118–57 př. n. l.) byl římský vojevůdce, římský konzul (r. 74 př. n. l), státník a mecenáš umění, proslulý rovněž nákladným životním stylem.
| Lucullus | |
|---|---|
 | |
| Narození | 117 př. n. l. starověký Řím |
| Úmrtí | 57 př. n. l. (ve věku 59–60 let) |
| Bydliště | Řím |
| Povolání | starořímský politik a starořímský voják |
| Politická strana | Optimáti |
| Nábož. vyznání | náboženství ve starověkém Římě |
| Choť | Clodia Servilia Minor |
| Děti | Licinia Marcus Licinius Lucullus[1] |
| Rodiče | Lucius Licinius Lucullus[1] a Caecilia Metella |
| Rod | Licinii Luculli |
| Příbuzní | Marcus Terentius Varro Lucullus[1] (sourozenec) Faustus Cornelius Sulla (ward) Fausta Cornelia (ward) Cornelia Postuma (ward) |
| Funkce | aedil (79 př. n. l.) praetor (77 př. n. l.) římský konzul (74 př. n. l.) římský senátor quaestor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPatřil k aristokratické straně optimátů a jeho politickým spojencem byl Lucius Cornelius Sulla. Proslavil se zejména ve válkách proti králi Mithridatovi VI. Pontskému. Poté, co obsadil Bíthýnii a vyhnal Mithridata z jeho království – ten byl nucen uchýlit se ke svému zeti Tigranovi I. – vytáhl Lucullus proti Arménii. Zde dosáhl rozhodujícího vítězství v roce 69 př. n. l. v bitvě u Tigranocerty.
Porážka Arménů vynesla Římanům a Lucullovi obrovskou kořist. Po válce se Lucullus zaměřil na řešení těžké hospodářské situace obyvatel provincie Asie, zadlužených po první válce s Mithridatem vinou vysokých úroků z lichvy. Snížil úrokovou míru z 48% na 12%, čímž na sebe poštval hněv římských finančních úředníků. V roce 66 př. n. l. mu bylo velení odňato a svěřeno Pompeiovi.
Po návratu z bojů se proslavil jako mecenáš a stavitel, který investoval do mnoha velkorysých a nesmírně nákladných projektů; jako byla socha Štěstí od Arkesilaa za milión sesterciů. Za kopii Pausiovy Ověnčené vynaložil dva talenty. Vlastnil velkou řeckou knihovnu a rozsáhlé umělecké sbírky. Do jeho nejbližšího okruhu patřili: filozof Antiochos z Askalonu a básník epigramů Archiás. Lucullus též dostal darem od Cicerona jednu knihu spisu Academica. Slavné jsou i velkolepé hostiny, které Lucullus pořádal – tzv. „lukulské hody“, které se dodnes používají jako označení nákladného a luxusního stolování. Založil slavné sady Horti Luculliani. Z Pontského města Kerasús dal importovat třešně, které poté nechal zavést do svých ovocných zahrad.
Poslední roky života a smrt
editovatPlútarchos se zmiňuje, že Lucullus ke konci života ztratil rozum a propadl šílenství. Podle Plútarcha je možné, že Lucullovo šílenství mohlo být předstírané jako jistá ochrana proti politickým změnám v římském státu, kterým mohl být například vzestup populárů. Na Lucullův pohřeb dohlížel jeho mladší bratr Marcus Terentius Varro Lucullus.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucullus na anglické Wikipedii.
Literatura
editovatGIBBON, Edward. Úpadek a pád římské říše. Brno: Levné knihy KMa, 2005. ISBN 80-7309-189-5.
VARCL, Ladislav a Ludvík SVOBODA. Encyklopedie antiky. 2. vyd. Praha: Academia, 1974, 741 s.
ŠUSTA, Josef. Dějiny lidstva od pravěku k dnešku. Díl 2, Římské imperium jeho vznik a rozklad V Praze: Melantrich, 1936, 695 s.
PLÚTARCHOS,. Životopisy slavných Řeků a Římanů. 1. vyd. Praha: Odeon, 1967, 834 s.
