Louis Artan
Louis Victor Antonio Artan de Saint-Martin (20. dubna 1837 Haag – 24. května 1890 Oostduinkerke) byl nizozemsko-belgický realistický a impresionistický malíř.
| Louis Artan | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. dubna 1837 Haag  Nizozemsko |
| Úmrtí | 24. květen 1890[1] Oostduinkerke  Belgie |
| Příčina úmrtí | chřipka |
| Povolání | malíř |
| Hnutí | Impresionismus Realismus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Původ a dětství editovat
Artan pocházel ze šlechtické rodiny s uměleckými sklony. Jeho otec byl důstojníkem a pobočníkem prince Frederika Nizozemského, a rodina žila poblíž Ixelles v Belgii. V roce 1842 přijali jeho rodiče belgické občanství. Ve stejném roce zemřel Louisův otec, a budoucí umělec pak trávil své dětství střídavě v Bruselu a v lázeňském městě Spa.
Mládí editovat
Vstoupil do armády, ale ve dvaceti letech z ní odešel; následující roky pak pobýval v Ardenách, kde vytvořil četné skici zdejší krajiny a přírody. Setkal se zde s krajináři Edouardem Delvauxem a Henri- Josephem Marcettem. Zimu roku 1858 strávil v Paříži, kde se seznámil s průkopníky francouzského impresionismu Gustavem Courbetem, Camillem Corotem a francouzským malířem marin Eugènem Boudinem. Z tohoto období pocházejí Artanova díla znázorňující okolí Seiny kolem Fontainebleau a Barbizonu.
V roce 1860 se vrátil do Spa, kde o rok později uzavřel sňatek s Elisabeth Gavageovou. Mladí manželé se usadili v Ixelles, kde se v roce 1863 Artan potkal s Louisem Duboisem, díky němuž se také seznámil s krajinářem Hippolytem Boulengerem, u něhož studoval. Z tohoto období pocházejí různé krajinomalby v realistickém stylu a jemných barvách.
Artan pracoval v Breskensu, Vlissingenu a Terneuzenu, v roce 1864 se ale dostal do finančních potíží a rozhodl se proto stát se profesionálním malířem.
Zaujetí mořem editovat
Období let 1867/1868 strávil v Bretani a u belgického a francouzského pobřeží Severního moře; během tohoto období se prohloubila jeho záliba v malování mořských krajin. V roce 1868 se stal spoluzakladatelem Société Libre des Beaux-Arts, jejímž cílem bylo bránit moderní malbu před názory uměleckých akademií a salonů. Kromě Artana byli členy Théodore Baron, Charles de Groux, Louis Dubois, Constantin Meunier, E. Smits, C. van Camp, Alfred Verwee a Jean-Baptiste Robie, čestným členem byl Gustave Courbet. Názory společnosti zprostředkovával časopis L'art libre, vycházející do roku 1872. Na popud Féliciena Ropse se Louis Artan v roce 1869 stal také spoluzakladatelem Société Internationale des Aquafortistes.
Obrat k impresionismu editovat
V letech 1873 až 1874 žil Artan dočasně v Antverpách. Zde se začlenil do kruhu mladých malířů kolem Isidora Meyerse, Jana Stobbaertse, Henriho de Braekeleera a jiných umělců, kteří rovněž nebyli příznivci tradiční akademické malby. Nakonec se definitivně odvrátil od konvenčního akademického umění a jeho mořské krajiny byly stále více ovlivňovány impresionistickým hnutím.
V roce 1875 sdílel ateliér v Paříži společně s Félicienem Ropsem, současně si také zřídil další pracovnu v Berck-sur-Mer v severní Francii; několik jeho nejvýznamnějších děl pochází právě z tohoto období.
Jeho tvorbu od roku 1880 lze označit za impresionistickou. Artan byl fascinován pomíjivostí svého okolí a ve svých obrazech se stále více zaměřoval na hru světla a stínu.
V roce 1881 byl pasován na rytíře Leopoldova Řádu, o dva roky později byla jeho díla oceněna zlatou medailí na Světové výstavě v Amsterdamu.
Poslední roky svého života strávil v De Panne. Ateliér si zřídil v bývalé celnici a zvěčnil ho na obraze Můj ateliér v La Panne (francouzsky Mon atelier à La Panne). Tento obraz byl pokládán za jedno z jeho nejlepších děl; nacházel se v Muzeu výtvarných umění v Gentu, byl však zničen.
Louis Artan zemřel 24. května 1890 v Oostduinkerke na chřipku a byl zde pohřben.
Recepce díla editovat
Louis Artan patřil spolu s Hippolytem Boulengerem a Guillaumem Vogelsem k nejlepším belgickým realistickým krajinářům druhé poloviny 19. století a byl průkopníkem vlámského impresionismu. Spolu s Théodorem Baronem představoval spojnici mezi Tervurenskou, Kalmthoutskou a Dendermondskou školou. Již za svého života byl pokládán za jednoho z nejlepších malířů marin.
Díla Louise Artana lze nalézt například v Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, v gentském Muzeu výtvarných umění či v Musée royal des Beaux-Arts v Antverpách. Většina jeho obrazů se ale nachází v soukromých sbírkách. Jeho díla jsou ceněna zejména v Nizozemsku, Belgii a Anglii.
Galerie editovat
-
Severní moře v Blankenberge (1871) -
Severní moře s loděmi a dunami (před 1890) -
Vrak -
Tři rybářské lodě připlouvající k pláži -
Člun v bouři
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Artan na německé Wikipedii.
- ↑ Louis Artan. RKD – Netherlands Institute for Art History [online]. 20. 11. 1991 (naposledy změněno 16. 5. 2023) [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura editovat
- Emmanuel Bénézit: Dictionnaire des Peintres, Sculpteurs, Dessinateurs et graveurs. Paris, Librairie Gründ 1976, ISBN 2-7000-0153-2
- Norbert Hostyn: Vlaamse schilderkunst en de zee.
- Danny Lannoy, Frieda Devinck, Thérèse Thomas: Impressionisten in Knocke & Heyst (1870–1914). Oostkamp, Stichting Kunstboek 2007, ISBN 978-90-5856-247-0
- Vera Lewijse: De wereld van Louis Artan de Saint Martin. Den Haag 1837-Oostduinkerke 1890. Brüssel, Onuitgegeven licentiaatsthesis Vrije Universiteit Brussel. Promotor Prof. Dr. Annie Reniers 2001–2002.
- Francis Carette, Herwig Todts, Vera Lewijse: Natures de Peintres – Schildersignatuur: Boulanger – Artan – Rops – De Braekeleer – Vogels – Ensor. Ausstellungskatalog. Brüssel 2005.
- Herman De Vilder: De School van Tervuren in de bedding van de tijd. Tervure, Eigenverlag De Vrienden van de School van Tervuren 2008, ISBN 978-90-805835-04
- J. Turner und Thomas Bernadette: Louis Artan. In: Grove Dictionary of Art. Oxford, Oxford University Press 1996, ISBN 0-19-517068-7
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Artan na Wikimedia Commons - obrazy na artnet.com
