Otevřít hlavní menu
Vincent van Gogh: Van Goghova ložnice v Arles, 1889

Ložnice je místnost, ve které obyvatelé domu nebo bytu spí, nebo přes den odpočívají. Je to intimní prostor, který není obvykle určen pro návštěvy.

Z uvedeného důvodu je ložnice vybavena alespoň jednou postelí, často se jedná o dvojlůžko. V malých bytech může být ložnice kombinovaná s jiným pokojem. Také dětský pokoj je obvykle kombinace ložnice a privátního prostoru určeného pro denní pobyt dětí.

Ložnice je vedle postele obvykle vybavena dalším nábytkem. Často je to noční stolek, který slouží k odkládání drobných potřebností a na kterém stojí noční lampa a budík, dále šatní skříň nebo komoda.

Na podlaze bývá často koberec, parkety, plovoucí podlaha nebo jiný povrch, který je příjemný při chůzi bosou nohou.

Obsah

HistorieEditovat

První ložniceEditovat

První ložnicí můžeme datovat do doby pravěkého člověka. Jeho ložnicí byla jeskyně a postelí kus kamene či dřeva, jako matraci používal suchou trávu nebo kožešinu. Kožešiny a koberce se na různých místech světa používají i ve 21. století k vytvoření měkčího lůžka.  Hlavním prvkem ložnice je postel a tu jako první popisu v eposu Odyssea Homér. Zde popisuje postel jako ozdobený čtyřnohý rám. Rošt nahrazují kožené pásky z býčí kůže. Matraci nahrazují kůže a koberce. A konečně peřina byla nahrazena kusem tkaniny.

StarověkEditovat

Starověcí Egypťané považovali lůžko za hlavní kus nábytku a nepostradatelné pro místnost, kterou lze považovat za předchůdce ložnice. Postel tvořil dřevěný rám, kožený výplet s lehkým prohnutím a na jedné straně lehce vyvýšená. Ve starověkém Řecku používali v ložnici postele na zdobených nohách vybavené opěrkou hlavy s ovčí vlny nebo přírodních trav. Římané používali matrace naplněné rákosem, senem, vlnou či peřím hus a labutí. Celé ložnice včetně postelí byly honosně zařizovány.

Ve starém Egyptě byly významným typem nábytku lůžka, která byla vzorem ostatním národům, které ještě uléhaly na zem. Lůžka měla rámovou konstrukci a byla vypletena nebo potažena kůží. V podélném směru nebyla rovná, ale mírně prohnutá, na druhé straně od ozdobného čela mírně vyvýšená – snad první poznatky zdravého ležení. Hlava byla podkládána samostatnými polštáři. Řekové měli dřevěné postele na zdobených nohách s opěrkou na hlavu a matrací z vlny nebo přírodních trav. Postele Římanů byly konstruovány podobně, často byly velmi luxusně vybavené. Na popruzích byla matrace naplněná rákosem, senem, vlnou, peřím hus nebo labutí. V roce 79 n. l. v Římě i obyčejný lid spal na matracích.  

StředověkEditovat

V období křižáckých výprav ve 12. a 13. století Arabové běžně využívali matrace. Jednalo se o matrace v podobě pytle naplněného slámou, senem nebo rákosem. Většinou spali na zemi a matrace měli ochránit před chladem a vlhkostí. Pouze výše postavení měli matrace v podobě dnešních polštářů. V některých částech preferovaly lůžka v podobě zavěšených kusů látek.

Jednoduchá matrace nacpaná slámou nebo senem se nazývala slamník. Ten provázel středoevropany dlouhé staletí, zejména díky praktičnosti a na tu dobu dobrým hygienickým vlastnostem. Ve slamníku se každý rok měnila sláma a matrace byla nesena dřevěnou konstrukcí v podobě prken. Jednalo se o primitivní předchůdce roštu. Postel je nejstarší kus zařizovacího nábytku. Pro malé děti byla určena kolébka, větší děti spaly na zemi na kožešině a slámě nebo na peci.

19. a 20 stoletíEditovat

Až 19. století přineslo ohýbání dřeva, tuto techniku objevil Michael Thonet. Nábytek, zařízení ložnice a zejména postele se začaly vyrábět v různých tvarech a používaly se různorodé ozdoby. Ložnice tak mohly kopírovat střídající se umělecké trendy. Lůžka chudých lidí si dlouhá léta uchovávala jednoduchý tvar. Takto vyrobený nábytek byl velice cenný a často se dědil po generace. Postel často představovala největší dar novomanželům.  Už v této době se postele od dnešních tvarově téměř nelišily. Rozdíl byl pouze v délce.  Dokonce disponovaly úložným prostorem.

Ve 20. století je hlavním kritériem při výrobě nábytku na spaní optimální skladba lehací plochy a aplikace nových poznatků o fyziologii spánku. Pružná drátěná vložka používána počátkem 20. století kombinována žíněnými matracemi je střídána ocelovými stáčenými pery. Dále s objevováním nových materiálů jsou matrace vyráběny s polyuretanových materiálů. Významnou změnou jsou i pružné lamelové rošty s prodyšnými i dvoustrannými matracemi.

ParametryEditovat

Plocha ložnice musí být pro dvě osoby min. 12 m2 (nejlépe však 14 m2 ), ložnice pro jednu osobu 8 m2. Místnost menší než 8 m2 není obytnou místností. Šířka ložnice vybavené manželským lůžkem nesmí být méně než 2650 mm. V případě, že dům dipsonuje více ložnicemi, mohou mít ostatní ložnice pro dvě osoby šířku 2400 mm. U ložnic určených pro jednoho postačí 2150 mm. Co se týká hloubky místnosti, tak by neměla být menší než dvojnásobek světlé výšky. Minimální světlá výška pro ložnice v bytovém domě číní 2600 mm, v rodinném domě 2500 mm a v podkroví postačí 2300 mm.

DispoziceEditovat

Kam orientovat ložnici, nejlépe na východ nebo severovýchod. Toto pravidlo nelze vždy uplatnit. Tento luxus si však můžeme dopřát a je třeba na to myslet u novostaveb. V případě již stojících bytů či domů je vhodné alespoň vybrat pro ložnici chladnější místnost. Ložnici je třeba umístit do klidové části bytu či domu. V žádném případě nelze tolerovat průchod do jiných místností mimo sociální zařízení a šatny určených k této ložnici. Manželská postel musí být ze tří stran přístupná kvůli vstávání a uléhání a stejně tak stlaní. Vstupní dveře do místnosti by měly být v zorném úhlu spícího člověka. Rozmazlujte se, dopřejte si pohodlnou a vysokou postel. Minimální výška postele 400 – 450 mm, u starších lidí více.

MobiliářEditovat

Bez mobiliáře to nejde. Jaké materiály použít? Dřevo, kov, sklo patří k nejoblíbenějším materiálům. Postel může být kovová, ale proti ní postel krásně provedená z masívního dřeva má určitě svoji hodnotu a to nejen estetickou. Řešení postelí je velké množství, stejně tak roštů, matrací atd. Velice podobné je to i s dalším zařízením jako je komoda, noční stolek, šatní skříň nebo šatník, židle, křesílka, toaletky atd.  Při rozmisťování mobiliáře je nutno mít na paměti tři základní pravidla. Funkčnost, geopatogenní a estetickou stránku. V případě dodržení pravidel, docílíme čistého, vkusného, harmonického a hlavně zdravého řešení. Z ohledem na množství času, který v ložnici strávíme (1/3 života), je vytvoření energetické rovnováhy v této místnosti hlavní prioritou.

BarvyEditovat

Výběr barvy není radno podcenit. Základní pravidlo při výběru barvy do ložnice je použití studených odstínů. Módní šedá, stříbrná, antracitová nebo i nevšední a obávaná černá barva jsou tím pravým řešením pro klidnou a vyváženou ložnici. Dále se velké oblibě těší odstíny zelené, od pistáciové až po olivovou, temně modré a fialové, zejména barva lila, ta zejména z rostoucím zájmem o provence styl se stává módním hitem. Každá barva má své poslání. Zelená uklidňuje, šedá podporuje únavu, fialová podněcuje k intimitě a modrá navozuje pocit bezpečí. Již zmíněné barvy můžeme použít nejen při výmalbě, ale i při výběru doplňků a ložního prádla.

Externí odkazyEditovat

https://nalo.cz/