Litokarpus

rod rostlin

Litokarpus[1] (Lithocarpus) je rod rostlin z čeledi bukovité. Jsou to vesměs stálezelené stromy s kožovitými, jednoduchými, střídavými listy a nenápadnými jednopohlavnými květy v klasovitých květenstvích. Plodem je žalud. Rod zahrnuje asi 100 až 300 druhů a je rozšířen zejména v tropické Asii. Litokarpy jsou lokálně těženy pro dřevo, některé druhy mají jedlé plody nebo jsou zdrojem tříslovin. V roce 2008 byl jediný americký zástupce rodu, Lithocarpus densiflorus, přeřazen na základě výsledků fylogenetických studií do samostatného rodu Notholithocarpus.

Jak číst taxoboxLitokarpus
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí Lithocarpus harlandii
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bukotvaré (Fagales)
Čeleď bukovité (Fagaceae)
Rod litokarpus (Lithocarpus)
Blume, 1828
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kresba L. pseudoreinwardtii z 80. let 19. století

PopisEditovat

Litokarpy jsou stálezelené, malé až mohutné stromy dorůstající výšek až 50 metrů, výjimečně i keře. Zimní pupeny jsou vejcovité až eliptické, kryté střechovitými šupinami. Některé asijské druhy mají u paty kmene kořenové náběhy nebo mají chůdovité kořeny. Listy jsou jednoduché, střídavé, tence až tlustě kožovité, na větévce ve spirále, s extrapetiolárními a většinou opadavými palisty. U některých druhů je čepel listů na okraji silně podvinutá. Květenství jsou jednopohlavná nebo oboupohlavná, víceméně vzpřímená, klasovitá. Vyvíjejí se buď v úžlabí listu naproti bázi větévky nebo v hustých latovitých svazcích na téměř vrcholových výhonech. Samčí květy jsou obvykle uspořádané po 3 až 5 ve vidlanovitých svazečcích, mají čtyř až šestilaločné okvětí a obsahují 10 až 12 tyčinek a drobný zakrnělý semeník. Samičí květy jsou jednotlivé nebo ve svazečcích většinou po 3, přičemž plně vyvinuté jsou jen 1 až 2 z nich. Jsou podepřené číškovitým zákrovem tvořeným mnoha střechovitě nebo kruhovitě se překrývajícími šupinami. Čnělky jsou většinou 3, řidčeji 2 nebo až 5. Semeník obsahuje většinou 3 komůrky, z nichž se po oplození pouze 1 vajíčko v jedné komůrce se vyvíjí v plod a ostatní pouzdra zakrňují. Plodem je oříšek s dřevnatým až kamenným oplodím, částečně nebo zcela krytý korkovitou, dřevnatou nebo velmi tvrdou, sklerifikovanou číškou. Plody se podobně jako u dubu označují jako žaludy. Mohou mít vejcovitý, kulovitý nebo kuželovitý tvar.[2][3][4]

RozšířeníEditovat

Počty udávaných druhů tohoto rodu se v jednotlivých zdrojích dosti různí a pohybují se v počtu od 100[3] až po 300.[4][2] Litokarpy jsou rozšířeny výhradně v Asii, kde sahá areál rozšíření od Nepálu a severovýchodní Indie přes jižní oblasti Číny po jižní Japonsko a přes jihovýchodní Asii po Novou Guineu. Z Číny je uváděno 123 druhů, z toho 69 endemických.[2][4] V jihovýchodní Asii rostou litokarpy převážně jako součást nížinných až horských stálezelených tropických lesů v nadmořských výškách až 3000 metrů, zpravidla však do 1500 metrů. Vyskytují se na různých geologických podkladech včetně vápenců.[4]

Ekologické interakceEditovat

Květenství litokarpů navštěvuje drobný hmyz sbírající pyl (např. mouchy z čeledi bzučivkovití), přesto však u těchto rostlin převažuje opylování větrem.[5]

TaxonomieEditovat

Rod Lithocarpus je v rámci čeledi Fagaceae řazen do podčeledi Castaneoideae. V minulosti byl součástí rodu i severoamerický druh Lithocarpus densiflorus. V roce 2018 byl na základě výsledků fylogenetických studií přeřazen do samostatného rodu Notholithocarpus.[6]

ZástupciEditovat

VýznamEditovat

Plody litokarpu jedlého, pocházejícího z Japonska, jsou jedlé, mají však hořkou chuť. Jedlé jsou i plody indického L. xylocarpus.[7]

Některé druhy jsou lokálně těženy pro dřevo používané zejména ke stavbě domů, např. Lithocarpus coopertus na Borneu, či L. brassii na Nové Guineji. V Malajsii je dřevo litokarpů obchodováno podobně jako dřevo dubů pod názvem mempening. Větévky L. lampadarius jsou v jihovýchodní Asii používány jako pochodně.[4][8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b c HUANG, Chengjiu; ZHANG, Yongtian; BARTHOLOMEW, Bruce. Flora of China: Lithocarpus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  4. a b c d e STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 7 (2). Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1971. ISBN 90-01-31814-2. (anglicky) 
  5. CORLETT, Richard T. Flower visitors and pollination in the Oriental (Indomalayan) Region. Biological Reviews. 2004, čís. 79. 
  6. MANOS, Paul S.; CANNON, Charles H.; OH, Sang-Hun. Phylogenetic Relationships and Taxonomic Status Of the Paleoendemic Fagaceae Of Western North America: Recognition Of A New Genus, Notholithocarpus. Madroño. July 2008, čís. 55(3). Dostupné online. 
  7. MARTIN, Franklin W.; CAMPBELL, Carl W.; RUBERTE, Ruth M. Perennial edible fruits of the tropics. An Inventory. Agriculture handbook. 1987, čís. 642. 
  8. WONG, T.M. A dictionary of Malaysian timbers. Kuala Lumpur: Forest Research Institute Malaysia, 2002. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat