Lidia Zamenhofová

polská spisovatelka, esperantistka a oběť holokaustu

Lidia Zamenhofová (29. ledna 1904 Varšava1942 Vyhlazovací tábor Treblinka) byla polská spisovatelka, překladatelka a esperantistka židovského původu. Byla nejmladší dcerou zakladatele esperanta Ludvíka Lazara Zamenhofa. Byla aktivní propagátorkou nejen esperanta, ale i tzv. homaranismu, tedy formy náboženského humanismu, kterou vymyslel její otec.[1] Kolem roku 1925 se stala první polskou vyznavačkou bahá'í. Byla zavražděna během holokaustu.

Lidia Zamenhof
Narození29. ledna 1904
Varšava
Úmrtísrpen 1942 (ve věku 38 let)
Vyhlazovací tábor Treblinka
Alma materVaršavská univerzita
Povoláníjazykovědkyně, esperantistka, překladatelka a spisovatelka
Nábož. vyznáníBahá'í
RodičeLudvík Lazar Zamenhof a Klara Zamenhof
RodZamenhof family
PříbuzníAdam Zamenhof a Zofia Zamenhof (sourozenci)
PodpisLidia Zamenhof – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Esperanto se naučila jako devítiletá. Ve čtrnácti letech již překládala do esperanta z polské literatury. Vystudovala práva na Varšavské univerzitě, absolvovala roku 1925, ale nikdy se oboru nevěnovala.[2] Plně se po studiích soustředila na práci pro esperantské hnutí. Na 17. světovém kongresu esperanta v roce 1925 v Ženevě se seznámila s baháʼí. Zúčastnila se všech meziválečných esperantských sjezdů krom jednoho a jako instruktorka Csehovy metody výuky esperanta podnikla mnoho propagačních cest a vedla řadu kurzů v různých zemích. Psala pro časopis Literatura Mondo (hlavně studie o polské literatuře) a přispívala také do Pola Esperantisto, La Praktiko, Heroldo de Esperanto a Enciklopedio de Esperanto. Velmi známý je její překlad románu Quo Vadis od Henryka Sienkiewicze, který vyšel v roce 1933.

V roce 1937 odjela na dlouhodobý pobyt do Spojených států. V prosinci 1938 musela opustit USA, protože tamní imigrační úřad odmítl prodloužit její turistické vízum kvůli její údajně ilegální práci při výuce esperanta. Odmítla nabídky k sňatku, které by jí umožnily zůstat, případně se naturalizovat. Vrátila se do Polska, což se jí brzy stalo osudným.

Po německé okupaci Polska v roce 1939 se její dům ve Varšavě stal součástí varšavského ghetta.[3] Byla zatčena na základě obvinění, že odjela do Spojených států šířit protinacistickou propagandu, ale po několika měsících byla propuštěna a vrátila se domů, kde zůstala uvězněna v ghettu. Tam se snažila pomáhat druhým získat léky a jídlo. Polští esperantisté jí několikrát nabídli pomoc s útěkem, ale pokaždé odmítla. Známému esperantistovi Józefu Arszennikovi, který jí několikrát nabídl útočiště, vysvětlila, že se nemůže smířit s myšlenkou, že by tím ohrozila jeho i jeho rodinu. Jiné vysvětlení se nachází v jejím posledním známém dopise: „Vím, že musím zemřít. A cítím, že je mou povinností zůstat se svým lidem. Dejž Bůh, aby z našeho utrpení vzešel lepší svět. Věřím v Boha. Jsem bahá'í a zemřu jako bahá'í. Všechno je v Jeho rukou.“

Nakonec ji v rámci Grossaktion Varšava odvezl hromadný transport do vyhlazovacího tábora v Treblince. Tam byla zavražděna v plynové komoře někdy ve druhé polovině roku 1942.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lidia Zamenhof na anglické Wikipedii.

  1. KÜNZLI, Andreas. L. L. Zamenhof (1859-1917): Esperanto, Hillelismus (Homaranismus) und die "jüdische Frage" in Ost- und Westeuropa. 1. vyd. [s.l.]: Harrassowitz Verlag Dostupné online. ISBN 978-3-447-06232-9. DOI: 10.2307/j.ctvc16p39. 
  2. Zamenhof Lidia. Sztetl.org.pl [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  3. Lidia Zamenhof. Muzeum Getta Warszawskiego [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy

editovat