Otevřít hlavní menu

Li Pchan-lung

čínský básník a literární teoretik

Li Pchan-lung (čínsky pchin-jinem Lǐ Pānlóng, znaky zjednodušené 李攀龙, tradiční 李攀龍, 15141570) byl čínský spisovatel a literární teoretik působící v říši Ming, vůdčí osobnost sedmi pozdějších mistrů a jedna z předních osobností kultury mingské Číny.

Li Pchan-lung
Pseudonym Cchang-ming
Jiná jména Li Jü-lin
Narození 1514
Úmrtí 1570
Umělecká činnost
Znám jako literární teoretik a kritik, editor, spisovatel
Hnutí archaizující hnutí fu-ku
Škola sedm pozdějších mingských mistrů
Významná díla Ku-ťin š’-šan (Správné vydání staré a moderní poezie) a Tchang-š’ süan (Výběr z tchangské poezie)
Ovlivněn vrcholní tchangští básníci

Národnost chanská
Země říše Ming
Bydliště Li-čcheng, Šan-tung
Vzdělání ťin-š’ (1544)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Li Pchan-lung je čínské jméno, v němž Li je příjmení.

JménaEditovat

Li Pchan-lung používal zdvořilostní jméno Jü-lin (čínsky pchin-jinem Yúlín, znaky zjednodušené 于鳞, tradiční 于鱗) a literární pseudonym Cchang-ming (čínsky pchin-jinem Cāngmíng, znaky zjednodušené 沧溟, tradiční 滄溟).

Život a díloEditovat

Li Pchan-lung pocházel z Li-čchengu (dnes městský obvod v šantungském Ťi-nanu), narodil se roku 1514. Studoval konfucianismus, absolvoval úřednické zkoušky a roku 1544 složil i jejich nejvyšší stupeň – palácové zkoušky a získal titul ťin-š’. Poté nastoupil úřednickou kariéru. Sloužil v Pekingu i regionech, roku 1557 byl odvolán a poté žil ve svém rodišti.

Koncem 40. let společně s mladším Wang Š’-čenem kolem sebe soustředili skupinu básníků, tzv. pozdějších sedmi mistrů a stal se jejich vůdčí osobností.[1] V čele sedmi pozdějších mistrů prosazoval názor archaizujícího literárního hnutí, že nejlepší prózu psali autoři chanské doby (a starší), zatímco v poezii nejvýše hodnotil tchangské básníky vrcholného období; autoři by podle něj měli vycházet z jejich postupů.[2] Ostatní ze sedmi pozdějších mistrů i celého archaizujícího hnutí však nebyli tak soustředění na básníky jednoho období a nevybírali si vzory tak úzce.[3]

Jeho básně, napodobující skladby vrcholně tchangských autorů, si současníci necenili, měli je za nudné a neoriginální. Význam získal editorskou činností, když vydal sbírky tchangské poezie Ku-ťin š’-šan (古今詩刪, Správné vydání staré a moderní poezie) a Tchang-š’ süan (唐詩選, Výběr z tchangské poezie), které zakotvily vysoký status vrcholně tchangských autorů.[3]

ReferenceEditovat

  1. DARDESS, John W. Ming China, 1368-1644: A Concise History of a Resilient Empire. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2012. 155 s. ISBN 978-1-4422-0490-4. S. 107. (anglicky) [Dále jen Dardess]. 
  2. THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2015-12-16 [cit. 2016-09-21]. Kapitola Persons in Chinese History - The Later Seven Masters (hou qi zi 後七子). Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62, na s. 59–60. (anglicky)