Otevřít hlavní menu

Sedm pozdějších mingských mistrů

Sedm pozdějších mingských mistrů (čínsky v českém přepisu Ming-čchao cchou čchi-c’, pchin-jinem Míng​cháo hòu qīzǐ, znaky 明朝后七子) je označení pro sedm předních básníků a spisovatelů působících v druhé polovině 16. století v mingské Číně.

Sedm pozdějších mingských mistrů jsou:[1]

Podobně jako sedm dřívějších mingských mistrů i sedm pozdějších mistrů se snažilo obrodit poezii návratem ke klasickým vzorům minulosti. Vůdčím představitelem sedmi pozdějších mistrů byl Li Pchan-lung, který si za vzor bral básníky vrcholně tchangského období, po jeho smrti byl neuznávanější Wang Š’-čen.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b BRYANT, Daniel. Poetry of the Fifteenth and Sixteenth Centuries. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. ISBN 0-231-10984-9. S. 399–409, na s. 407. (anglicky)
  2. CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62, na s. 59–61. (anglicky)

LiteraturaEditovat

  • CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62. (anglicky)