Otevřít hlavní menu

Leonora Carringtonová

britsko-mexická malířka, spisovatelka

Leonora Carringtonová (6. dubna 1917 Clayton-le-Woods25. května 2011 Ciudad de México) byla anglicko-mexická malířka a spisovatelka, představitelka surrealismu.

Leonora Carrington
Leonora Carrington MET (3470458844).jpg
Narození 6. dubna 1917
Lancaster
Úmrtí 25. května 2011 (ve věku 94 let)
Ciudad de México
Příčina úmrtí nemoc
Alma mater Chelsea College of Art and Design
Ocenění Women's Caucus for Art Lifetime Achievement Award (1986)
Premio Nacional de Ciencias y Artes
důstojník Řádu britského impéria
Manžel(ka) Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ58640382
Partner(ka) Max Ernst
Web www.leocarrington.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Její otec byl bohatým anglickým textilním průmyslníkem, matka byla Irka. Od dětství byla obtížně zvladatelná, kvůli čemuž ji vyloučili ze dvou škol. Ukázalo se, že jediné vzdělání, proti němuž se nebude bouřit, je umělecké. Načas ji rodina poslala za tím účelem do Florencie, roku 1935 navštěvovala Chelsea School of Art v Londýně, s pomocí přítele jejího otce Serge Chermayeffa pak přešla na akademii, kterou si v Londýně založil francouzský malíř Amédée Ozenfant. Zde studovala v letech 1935-38.

Brzy ji uchvátil surrealismus, zejména v podání německého surrealisty Maxe Ernsta. V roce 1936 Leonora viděla jeho dílo na Mezinárodní surrealistické výstavě v Londýně a v roce 1937 se s Ernstem osobně setkala na večírku. Vznikl mezi nimi milostný vztah a odjeli spolu do Paříže, kde se Ernst okamžitě rozešel se svou dosavadní ženou. V roce 1938 společně opustili Paříž a usadili se v Saint Martin d'Ardèche v jižním Francii. Společně začali i tvořit, například sochy strážných zvířat u svého domu. V roce 1939 Leonora namalovala známý Ernstův portrét. Šlo o její první surrealistické dílo. Nyní se nachází v Metropolitním muzeu v New Yorku. Po vypuknutí druhé světové války Francouzi Ernsta, jakožto německého občana, zatkli. Na přímluvu Paula Éluarda a amerického novináře Variana Frye byl sice po pár týdnech propuštěn, ale poté, co Němci velmi snadno Francii dobyli, byl Ernst zatčen znovu, tentokrát gestapem. Nacisté jeho umění považovali za zvrhlé. Tehdy to Leonora již nevydržela a z Francie uprchla, a to do Španělska (Ernstovi se nakonec podařilo z vězení uniknout a utéct do Ameriky, zejména s pomocí Peggy Guggenheimové, velké milovnice umění, kterou si v roce 1941 i vzal - Ernst a Carringtonová už se k sobě nikdy nevrátili).

Bohužel, k úzkostem z politické situace se přidaly u Leonory vážnější psychické problémy a propadla psychóze. K jejímu zhroucení došlo na britském velvyslanectví v Madridu. Její rodiče ji okamžitě nechali hospitalizovat. Po propuštění do domácí péče v Lisabonu Leonora okamžitě utekla a hledala útočiště na mexickém velvyslanectví. O svém psychotickém zážitku napsala později román Down Below. Je mj. obžalobou psychiatrických metod a podmínek léčby té doby, byť mnozí zpochybnili autenticitu zde popisovaných událostí (Carringtonová píše i o sexuálním zneužívání pacientů apod.).

Na mexickém velvyslanectví nalezla opravdu pochopení, mexický velvyslanec Renato Leduc, blízký přítel Pabla Picassa, jí poskytl pohostinnost a dokonce si ji vzal za ženu, aby získala ochranu manželky diplomata. Nakonec spolu odjeli do Mexika, kde Leonora žila po zbytek života, ačkoli se s Leducem rozvedli v roce 1943.

Po válce se jejím patronem stal surrealistický básník Edward James, který koupil mnoho jejích obrazů a uspořádal jí v roce 1947 výstavu v galerii Pierra Matisse v New Yorku. Hodně ji podporoval také André Breton, který ji přiměl literárně zpracovat její zážitek psychotického propadu.

V Mexiku se také prohloubil její zajem o alchymii, kabalu a mayskou mystiku. Zvláště mayská kniha Popol Vuh se stala jejím velkým inspiračním zdrojem (např. nástěnná malba El Mundo Magico de los Mayas, která se dnes nachází v Museo Nacional de Antropología v Ciudad de Mexico). Zvláštní váhu pro ni získal symbol hyeny, který prostupuje její tvorbou z mexického období, a ovšem také koně, který ji prý ale pronásledoval od dětství (např. The Horses of Lord Candlestick). Velmi ji též ovlivnila jedna z jejích milenek, surrealistická malířka Remedios Varová.

V 60. letech žila nějaký čas v New Yorku, ale vrátila se do Mexika. Začala se také angažovat v boji za práva žen, roku 1973 navrhla plakát Mujeres conciencia pro ženské mexické hnutí. Měla i osobitou teorii ženství a ženské sexuality. Na rozdíl od pozdějších feministických teoretiček ale trvala na tom, že základní ženskou zkušeností je mateřství ("My, ženy, jsme zvířata podmíněná mateřstvím", napsala jednou.)

V závěru života malovala občas také portréty. Ve své vlasti, v Anglii, nebyla dlouho vnímána, svou první výstavu zde měla až roku 2010.

Externí odkazyEditovat