Lelek džunglový

druh ptáka rodu Caprimulgus

Lelek džunglový (Caprimulgus asiaticus) je hojný noční pták z řádu lelků, který obývá jižní Asii od východního Pákistánu po Indočínu a Šrí Lanku.

Jak číst taxoboxLelek džunglový
alternativní popis obrázku chybí
Lelek džunglový
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádlelkové (Caprimulgiformes)
Čeleďlelkovití (Caprimulgidae)
Rodlelek (Caprimulgus)
Binomické jméno
Caprimulgus asiaticus
Latham, 1790
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika editovat

Druh popsal anglický přírodovědec John Latham v roce 1790. Řadí se do početného rodu Caprimulgus.[2] Druhové jméno asiaticus znamená „asijský“.[3] Tvoří dva poddruhy s následujícím rozšířením:[2]

  • C. a. asiaticus Latham, 1790 – od východního Pákistánu přes Indii až po jižní Indočínu;
  • C. a. eidos Peters, JL, 1940 – Šrí Lanka.

Rozšíření a populace editovat

 
Lelek džunglový díky svému kryptickému opeření dokáže dobře splynout s okolním prostředím

Lelek džunglový je rozšířen od východního Pákistánu přes celý Indický subkontinent (od jižní části Himálajského předhůří po jižní cíp Indie) přes Bangladéš, Nepál, Myanmar, Thajsko a Laos až po jižní Vietnam. Šrílanská populace tvoří samostatný poddruh eidos. Druh byl zaznamenán i v Íránu a Afghánistánu. Celková populace není známa. V areálu svého výskytu je lelek džunglový popisován jako rozšířený a běžný.[4]

Popis editovat

Středně velký lelek s šedohnědými pestrobarevnými vzory. Křídlo měří mezi 140–156 mm, ocas 96–119 mm, zobák 17–19 mm, běhák 17–22 mm. Váha se pohybuje kolem 48 g. Svrchní části opeření jsou většinou šedohnědé s černým flekováním. Po stranách krku se v jeho spodní části nachází výrazná bílá skvrna. 4 vnější letky mají výrazné bílé fleky, které lze vidět hlavně v letu. Ocasní krovky při vnějších okrajích ocasu mají bílá zakončení, což lze také dobře vidět zejména při letu. Spodní části jsou šedohnědé s hnědým pruhováním a výraznými žlutohnědými skvrnami. Duhovky jsou hnědé, zobák černý, nohy nahnědlé.[5]

Biologie editovat

Hlas lelka džunglového

Obývá různé typy stanovišť variabilních nadmořských výšek od hladiny moře do 1500 m n. m. Vyskytuje se v křovinatých i travnatých biotopech, mladých druhotných lesích i bambusové džungli. Lelek džunglový je soumračný a noční pták, tzn. je aktivní od soumraku do úsvitu, přes den hřaduje (spí). Ke hřadování dochází na zemi.[5] Jsou známí tím, že někdy hřadují i na cestách; díky odleskům automobilových světel v jejich očích je poměrně snadné je spatřit, nicméně i tak jich bývá spousta zabita auty.[6] Lelci džungloví mají výrazný hlasový projev, kterým se ozývají z bidel jako jsou sloupky plotů nebo balvany. Ozývá se poněkud tikajícím, svižným a zrychlujícím se čuk-čuk-čuk-čuk-k-k-k-ró. Tento zvuk byl přirovnán k poskakování pingpongového míčku. Série zvuků trvá kolem 2–3 vteřin a začíná se 2–4 zvuky o stejné notě, konečná nota je mírně stoupavá. S menšími pauzami dokáže zpívat i celé hodiny. V letu někdy vydává krátké kuit-kuit nebo čúk-čúk. Lelci se vyskytují v páru nebo volných rodinných hejnech. Živí se hmyzem (brouci, kobylky, cvrčci aj.), který občas sbírají pod světly pouličních lamp.[5]

Hnízdění editovat

Zahnizďuje někdy mezi lednem a říjnem v závislosti na lokaci. Hnízdo si nestaví, vejce jsou kladena přímo na zem. Hnízdiště jsou občas částečně krytá vegetací, pařezem či balvanem, nebo se alespoň nachází v jejich blízkosti. Samice klade 2 elipsovitá krémová až lososově zbarvená vejce s malými červenohnědými či fialovými flíčky. Vejce mívají rozměr kolem 27×20 mm.[5] Inkubují oba partneři – samice během dne, v noci se partneři v sezení na vejcích střídají. Inkubační doba trvá 19–21 dní. Ptáčata se rodí obalena prachovým peřím a do 24 hodin jsou schopna se pohybovat v okolí hnízda. V tomto období se samec zdržuje v těsné blízkosti hnízdiště, které brání proti případným predátorům. Oba partneři krmí ptáče regurgitací potravy. K prvnímu letu dochází kolem věku 25 dní. Ptáčata i dospělci jsou dobře adaptování vůči slunečnímu záření; v Indii byli zaznamenáni lelci hnízdící ve 44 °C na plném slunečním svitu.[7]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b Nightjars, Oilbird, potoos, frogmouths – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 236. 
  4. Caprimulgus asiaticus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22689969A93253992, 2016 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22689969A93253992.en. (anglicky) 
  5. a b c d CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. S. 261–262. (anglicky) 
  6. Saxena, R. Mortality rate in Common Indian Nightjar in road accidents. Newsletter for Birdwatchers. 1992, roč. 32, čís. 9–10, s. 17. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PALIWAL, Gopal; BHANDARKAR, Sudhir. Observations on Habitat Use and Breeding Biology of Indian Nightjar: Caprimulgus asiaticus (Lathum, 1790): Caprimulgidae. S. 06–09. International Refereed Journal of Engineering and Science (IRJES) [online]. 2020. Roč. 9, čís. 5, s. 06–09. Dostupné online. ISSN 2319-183X. (anglicky) 

Literatura editovat

  • CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. (anglicky) 
  • HOLYOAK, D. T. Nightjars and their allies: the Caprimulgiformes. New York: Oxford University Press, 2001. ISBN 9780198549871. (anglicky) 

Externí odkazy editovat