Ladislav Cígler
Ladislav Cígler (10. září 1902[1] – 28. ledna 1982) byl český a československý odborář a politik; poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii.
| Ladislav Cígler | |
|---|---|
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSSD |
| Narození | 10. září 1902 |
| Úmrtí | 28. ledna 1982 (ve věku 79 let) |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatZa první republiky působil jako odborový tajemník svazu soukromých zaměstnanců. V odborovém hnutí pracoval i za protektorátu.[2] Za druhé světové války byl činný v odboji na Plzeňsku a v prosinci 1941 byl zatčen.[3] Byl pak vězněn v koncentračním táboře Buchenwald.[2]
Po válce se roku 1946 uvádí jako krajský tajemník ROH v Plzni.[4] V rámci poválečné sociální demokracie na Plzeňsku představoval levicové křídlo. Již v květnu 1945 požádal o členství v KSČ. KSČ ho ale vyzvala, aby setrval v ČSSD. V polovině roku 1947 byl členem krajského výboru ČSSD v Plzni.[2]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty.[5] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do parlamentních voleb v roce 1948.[6]
Zastupoval sociální demokraty z Plzeňska.[7] V parlamentu na rozdíl od ostatních sociálně demokratických poslanců z Plzeňska podpořil v roce 1946 na post předsedy Národního shromáždění Antonína Zápotockého. V roce 1947 ovšem kritizoval politizaci odborů při komunistické kampani za zavedení tzv. milionářské dávky. Během únorového převratu v roce 1948 byl jeho postoj nevyhraněný. Na sjezdu závodních rad v únoru 1948 se zdržel hlasování, pak se nicméně stal členem prokomunistického Akčního výboru Krajské odborové rady (KOR) a krajského Akčního výboru Národní fronty. V kádrových materiálech KSČ z té doby byl ovšem označován jako jeden z těch, kteří postupně splynuli“ s „pravicovým“ vedením plzeňské sociální demokracie a jeho spis byl opatřen poznámkou Nelze mu důvěřovat. Později byl z akčních výborů odstraněn. 3. března 1948 byl dán na dovolenou v KOR v Plzni. Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zařazen na nevolitelné místo. Zúčastnil se ale veřejné agitace ve prospěch jednotné prokomunistické kandidátní listiny v těchto volbách.[2]
Poté, co se roku 1948 sloučila ČSSD s KSČ, bylo mu odmítnuto přijetí do Komunistické strany Československa. Pracoval v ÚRO v Praze a později byl báňským inspektorem na Ústředním báňském úřadu v Praze.[2]
Od 14. prosince 1956 do 9. listopadu 1964 byl evidován jako agent StB pod jménem MAREK (centrála kontrarozvědky, 1 finanční svazek).[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ladislav Cígler [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e ŠLOUF, Jakub: KSČ na Plzeňsku v letech 1945-1948 [online]. cuni.cz [cit. 2014-11-26]. Dostupné online.
- ↑ LAŠTOVKA, Vojtěch. Plzeň v boji proti fašismu: stručné dějiny odboje Plzeňanů proti fašistickým okupantům, 1938-1945. [s.l.]: Západočeské nakladatelství, 1975. 159 s. Dostupné online. S. 66.
- ↑ Pravda, 19. 1. 1946, s. 2.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-18.
- ↑ ŠLAJS, Václav: Růže z Pekla [online]. uniweb.cz [cit. 2011-12-19]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ NOVÍ 12 [online]. szcpv.org [cit. 2015-02-07]. Dostupné online.
