Lőrinc Szapáry
Lőrinc (Laurenz) hrabě Szapáry (Lőrinc (Laurenz) Ágoston Gyula gróf (Graf) Szapáry de Szapár, Muraszombat et Széchy-Sziget; 10. července 1866 Budapešť – 13. července 1919 Perchtoldsdorf, Rakousko) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský diplomat. Jako příslušník vysoce postavené rodiny Szapáryů a syn bývalého uherského ministerského předsedy dosáhl vlivného postavení v zahraniční politice, svou kariéru zakončil jako vyslanec v Chile (1912–1916).
| Lörinc hrabě Szapáry | |
|---|---|
 Erb rodu Szapáryů | |
| Rakousko-uherský vyslanec v Chile | |
| Ve funkci: 1912 – 1916 | |
| Předchůdce | Johann Styrcea |
| Nástupce | přerušení diplomatických styků |
| Narození | 10. července 1866 Pešť  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 13. července 1919 (ve věku 53 let) Perchtoldsdorf  Rakousko |
| Rodiče | Gyula Szapáry |
| Příbuzní | György Szapáry (sourozenec) |
| Profese | diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel z uherské šlechtické rodiny Szapáryů, které od roku 1722 náležel titul hrabat. Narodil se jako druhorozený syn uherského ministerského předsedy Gyuly Szapáryho (1832–1905), matka Karolína (1838–1919) patřila k významné rodině Festeticsů. Studoval na Orientální akademii ve Vídni a od roku 1890 působil v diplomatických službách, vystřídal nižší posty v Káhiře, Istanbulu, Římě, Bruselu, Berlíně a Santiago de Chile, mezitím byl v roce 1898 jmenován c. k. komořím.
Od roku 1906 byl vyslaneckým radou v Bukurešti, v roce 1908 přešel na ministerstvo zahraničí ve Vídni. V letech 1912–1916 byl rakousko-uherským vyslancem v Chile, kde zároveň plnil kompetence diplomatického zastoupení pro Peru a Bolívii. I když za první světové války zůstalo Chile neutrální, v roce 1916 byl rakousko-uherský vyslanecký úřad uzavřen a Szapáry se vrátil do Vídně. Ze zdravotních důvodů byl v září 1918 penzionován a zemřel o necelý rok později.
Za zásluhy byl nositelem Řádu Františka Josefa (1908).
Odkazy editovat
Literatura editovat
- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 644–645 ISBN 978-3-205-20493-0