Květa Marková
Květa Marková (19. září 1942 Kroměříž – 16. listopadu 2022 Praha) byla členkou československého opozičního hnutí v 60. až 80. letech 20. století a signatářkou Charty 77.[1] Za svou činnost byla v roce 1972 odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.[2] V roce 1990 byla na jedno volební období zvolena za Občanské fórum zastupitelkou Prahy 2.
| Květa Marková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. září 1942 Kroměříž |
| Úmrtí | 16. listopadu 2022 (ve věku 80 let) Praha |
| Povolání | politička |
| Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osobní život
editovatRodiči Květy Markové byli učitelka Zdeňka, roz. Pachlová, původem z Holešova a advokát Vladimír Marek původem z Orlové. Spolu s nimi a starší sestrou Zdeňkou vyrůstala Květa Marková v Českém Těšíně.
Po vystudování dvouleté střední sociálněprávní školy v Praze se v roce 1963 přestěhovala do Brna. Zde nastoupila do svého prvního zaměstnání jako sociální pracovnice. Svou práci musela na několik let přerušit kvůli výkonu trestu. V roce 1977 se přestěhovala do Prahy. Zde pracovala jako úřednice a jako účetní.[3] Od roku 1977 až do konce života bydlela v Plavecké ulici 8 v Praze 2.[1]
Politické aktivity
editovatObdobí Pražského jara znamenalo pro Květu Markovou začátek politického angažmá. Na podporu politiky Alexandra Dubčeka založila na přelomu února a března 1969 tzv. Dubček-klub, který se věnoval pořádání diskuzí a dalších setkání.
Brzy se seznámila s dalšími představiteli brněnského disentu: s Jaroslavem Šabatou, Annou Koutnou nebo Vlastimilou Tesařovou. Od jara 1970 se společně podíleli na samizdatovém rozmnožování tiskovin. Květa Marková také šířila letáky, které informovaly o nedemokratičnosti voleb v Československu.[3] Za to byla odsouzena v srpnu 1972 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 3 roky.[4] Propuštěna byla na konci roku 1973 na základě amnestie vyhlášené prezidentem Ludvíkem Svobodou.
Po vzniku Charty 77 se podílela na její činnosti. Podporovala také činnost Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.[5]
Za svou opoziční činnost získala od Ministerstva obrany České republiky osvědčení účastnice odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb.[3]
V roce 1990 byla Květa Marková zvolená za Občanské fórum členkou zastupitelstva Prahy 2, v němž působila jedno volební období.[6]
Reference
editovat- ↑ a b BLAŽEK, Petr. Místa vzdoru [online]. Praha: Pulchra, 2017 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
- ↑ POST BELLUM. Podivná smrt bývalého vojáka. Nejdřív přežil podivnou autohavárii, pak prý „spáchal sebevraždu“. Hlídací pes [online]. 2019-07-06 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŽÁČEK, Pavel. Vyjádření úcty a vděčnosti. Sborník o protikomunistickém odboji [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – VHÚ Praha, 2013 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
- ↑ ŠABATA, Jaroslav. Disidentské Brno aneb Brno v Husákově éře. Protestant. Nezávislý evangelický měsíčník [online]. Nakladatelství EMAN, 2007-XX-XX [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
- ↑ GRUNTORÁD, Jiří. Informace o Chartě 77. Článková bibliografie 1978-1990. 1. vyd. Brno: Libri Prohibiti a Doplněk, 1998. 634 s. ISBN 80-7239-006-6.
- ↑ PALUSKA, Jiří. Projev u příležitosti rozloučení s Květou Markovou 27. listopadu 2022.