Kurština

Kurština byl západobaltský jazyk, kterým hovořili Kuršové sídlící v západní části Lotyšska (Liepāja, Ventspils, Talsi, Kuldīga, …) a na severu Žemaitska (Klaipėda, Skuodas, Kretinga, Telšiai, …).

Kurština
RozšířeníZáp. část Lotyšska + severozápad Žemaitska
Počet mluvčíchvymřelý jazyk (8?)
Klasifikace
Písmolatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení oficiálním
Kódy
ISO 639-1-
ISO 639-2není
ISO 639-3xcu
Ethnologuexcu
Wikipedie
není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V 16. století zmínky o jižních Kurších končí, proto se má za to, že kolem té doby se asimilovali se Žemaity. Na lotyšské straně Kuršové, jejichž "řeč je podobná lotyštině" (tedy ne shodná) jsou zmiňováni až do počátku 17. století.

Během času se populace Kuršů rapidně zmenšovala (prohrané bitvy, asimilace), ze zbylých většina žije na samém břehu Baltského moře. Časem se zformovala novokurština. Zbylo jen několik málo Kuršů, většina z nich ve/po válce emigrovala do Německa a domluví se novokuršsky.

Kurové psané památky nezanechali. Řeč byla podobnější pruštině či jotvingštině, než jiným baltským jazykům, proto je zařazována do Západobaltských jazyků. Někteří autoři je však zařazují mezi Východobaltské ?. Souhlásky š, žs, z, měkké k, gc, dz, ale dvojhlásky an, en, in, un zůstaly zachovány.

Pro kuršská toponyma jsou typické vložky -ng-, -al-, např. Palanga, Kretinga, Būtingė, Alsunga, Žemalė, Kreting alė, Upalė a jiné. Z kurštiny severní Žemaité převzali starobylou ei výslovnost: peins → lt. pienas (mléko), deina → diena (den), širší výslovnost i, u meškas → lt. miškas (les), bova → buvo (bylo), také přesun přízvuku na začátek slova. a p.

KuronizmyEditovat

V lotyštině jsou kuronizmy se zachovalou kuršskou fonetikou např.: dzintars 'lt. gintaras' (jantar), leitis 'lietuvis' (Litevec), menca 'menkė' (makrela), rinda 'eilė' (řada), zaķis 'zuikis' (zajíc), pīle 'antis' (kachna), cīrulis 'vyturys' (skřivan) (poslední dvě slova si "vypůjčili" i Žemaité).

Počty Kuršů, aktivně používajících KurštinuEditovat

 Rok   Počet mluvících K. 
1620 kolem 150 000
1871 16 842
1905 14 987
1930 9 500
1950 2 500
2004 odhad: 8