Kulturní dům

Kulturní dům (zkratka KD, lidově kulturák) je název kulturně osvětového zařízení, zavedený po únoru 1948. Stavby kulturních domů se staly základnou pro politickou agitaci, osvětovou činnost a v dobovém slovníku nedílnou součástí budování vyspělé socialistické společnosti. Kulturní domy se měly stát součástí kulturní vybavenosti obcí a zároveň jejich dominantou. KSČ plánovala, že osvětová činnost postupně přejde na společenské organizace sdružené v Národní frontě, na národní výbory, orgány ROH či Jednotná zemědělská družstva.

Kulturní dům v Kyjově

V letech 1959-1989 sloužily kulturní domy k organizování kulturních, uměleckých a společenských akcí (např. hromadné oslavy svátku MDŽ, plesy, taneční zábavy, koncerty, divadelní představení), k propagandě socialistických myšlenek (schůze politických organizací, oslavy státních svátků), kulturně zájmové činnosti (např. folklórní soubory, akce PO SSM), měly reprezentovat obce a nahradit jejich dominanty kostelů, přičemž se staly příjmovou složkou státního rozpočtu.

Historie

Se zakládáním celé řady spolků v druhé polovině 19. století vznikla také potřeba společných potkávacích prostor a center k uspokojování kulturních potřeb, které byly v každé obci rozdílné. V únoru 1948, kdy došlo k oficiálnímu převzetí moci komunisty a kdy se započalo s budováním socialismu, došlo také na budování veřejných staveb, sloužících socialistické kultuře. Kulturní dům se měl podle komunistických plánovačů stát společenským a klubovým střediskem pro všechny obyvatele vesnice či města. Základní funkcí KD bylo naplňování osvětové práce, která se stala „součástí budování vyspělé socialistické společnosti”.

Definování osvětové práce a kulturního domu

Základním stavebním kamenem se stal zákon č. 52/1959 Sb. O osvětové činnosti, následně pak Usnesení vlády č. 3 z roku 1961, které rozpracovalo zásady rozvoje, úprav a výstavby kulturních zařízení klubového typu (KD). To celé dotvářela československá státní norma č. 73 5252 „Projek­tování kulturních domů“. Výsledkem normovaných staveb KD mělo dojít k celostátnímu sjednocení a k vytvoření podkladu pro typizaci. Zároveň stanovila kategorie KD.

Podle umístění

• vestavěné KD
• přistavěné KD k budově jiného účelu
• samostatné KD

Podle velikosti sálů

• kategorie I. – do 100 sedadel
• kategorie II. – od 101 do 400 sedadel
• kategorie III. – nad 401 sedadel

Podle charakteru

• v sídlištích všeho druhu
• v rekreačních oblastech

Československá státní norma - projektování kulturních domů

Univerzální typ kulturního zařízení - kulturní dům

Kulturní zařízení klubového typu, přičemž zahrnuje základní organizační jednotky jako osvětovou besedu, závodní klub ROH, dům kultury ROH, kulturní a společenské středisko, družstevní klub JZD.

Víceúčelový typ kulturních zařízení - parky kultury a oddechu

Kulturní zařízení, které svým působením a vybavením stanovuje předpoklady k rozvoj krátkodobé rekreace a ke kulturnímu oddechu obyvatel velkých měst. Soustřeďuje nejrůznější formy kulturních osvětových a uměleckých pořadů, aktivního odpočinku, společenské zábavy a vzdělání.

Jednoúčelový typ kulturního zařízení

• divadla
• kina

Příklady

• Nadsklepí v Kroměříži, 1868
• Národní resp. Besední dům v Třebíči, 1871
• Besední dům v Brně od architekta Theophila von Hansena, 1870-73
• Národní dům v Ostravě, 1893
• Národní dům v Praze Vinohradech od architekta Antonína Turka, 1893-94
• Německý dům v Ostravě, 1895
• Měšťanská beseda v Plzni, 1901
• Dělnický spolkový dům Peklo v Plzni, 1907
• Národní dům v Prostějově od architekta Jana Kotěry, 1907
• Obecní dům v Praze architektů A. Balšánka a O. Polívky, 1912
• Hornický dům v Sokolově od architekta Rudolfa Welse, 1924
• Dělnický kulturní dům v Nitře od architekta Oskara Singera, 1935
• Dům kultury pracujících v Ústí nad Labem, 1964
• Sborový dům v Neborech od Jana Kidoně, 1997-2001
• Komunitní centrum svatého Prokopa od architektů Zdeňka Jirana a Michala Kohouta, 1999-2001

Literatura z období socialismu

• Beneš, J.: Kulturní dům klubového typu. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost v Praze, 1976
• Hromádka: Prostory pro kulturní a společenský život v ČSSR
• Hromádka, M., Studený, A.: Rozbor využívání kulturních domů v podmínkách vesnického osídlení. I. díl, Praha: Osvětový ústav, 1968
• Hromádka, M.: Státní řízení kultury. Praha: Orbis, 1975
• ČSN 73 5252 Projektování kulturních domů (platnost normy zrušena 1. 1. 1988)
• Krasický, Antonín; Občanské stavby: stavby pro výchovu, vzdělání a kulturu; VUT, Brno, 1988; str. 138-143

Literatura po roce 1989

Zdeněk Jírový: Osvětou k svobodě. Praha: Nipos, 2005

• Knapík, J.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011
• Knapík, J., Franc, M.: Volný čas v českých zemích 1957-1967. Praha 2013
• Knapík, J.: V zajetí moci: Kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956

Odkazy

Související články

• Národní dům
• Obecní dům

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kulturní dům na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo kulturní dům ve Wikislovníku

Autoritní data	GND: 4198896-6