Antonín Turek
Antonín Turek (8. prosince 1861 Praha[1] – 29. září 1916 Královské Vinohrady[2]) byl český architekt, žák a následovník Josefa Schulze a jeden z představitelů novorenesance v české architektuře.
| Antonín Turek | |
|---|---|
 Antonín Turek (foto Josef Fiedler, 1894) | |
| Narození | 8. prosince 1861 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 29. září 1916 (ve věku 54 let) nebo 30. září 1916 (ve věku 54 let) Královské Vinohrady  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | ČVUT v Praze |
| Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | architekt |
| Hnutí | novorenesance, historismus |
| Ovlivněný | Josef Schulz, Antonín Wiehl |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se 8. prosince 1861 v Praze na Novém Městě. Po ukončení reálného gymnázia v Ječné ulici vystudoval na ČVUT v Praze u prof. Josefa Schulze obor pozemní stavitelství a architektura. V roce 1885 nastoupil na stavební úřad obce Vinohradské, kde pracoval jako výpomocný technik již od roku 1883. Od roku 1886 byl členem Spolku architektů a inženýrů.
V letech 1888 – 1892 řídil jako městský inženýr chod stavby Kostela svaté Ludmily na Královských Vinohradech, pro který navrhl i část vnitřního vybavení.[3]
V roce 1899 byl jmenován vrchním městským inženýrem Královských Vinohrad. Byl přednostou stavebního oddělení a získal titul stavebního rady. [4]
Zemřel 29. září 1916 a je pochován na Vinohradském hřbitově.
Dílo
editovatOd roku 1882 navrhl mnoho veřejných i soukromých staveb, z nichž většina se nachází na území bývalých Královských Vinohrad. Kromě kulturních, společenských i průmyslových budov, charakteristických pro tuto oblast (vodárenská věž, sborový dům ČCE, národní dům, divadlo, tržnice, banka aj.) to byly i školy v ulicích Na Smetance, Komenského, Čelakovského, Perunova, Kladská.
Od monumentálních staveb v novorenesančním slohu přešel později k dekorativnímu historismu po vzoru architekta Antonína Wiehla.[5] Příkladem je novogotická hřbitovní kaple sv. Václava, v jejíž arkádách se nachází 14 hrobek, mj. hrobka rodiny Václava Havla.[6]
Kromě Prahy navrhoval stavby v dalších českých a moravských městech (Český Brod, Holešov, Vysoké Mýto, Sadská). Většina jeho staveb je zapsána v Seznamu kulturních památek České republiky a je památkově chráněna.
Realizované projekty (výběr)
editovat- Vinohradská vodárenská věž, 1882, spolu s Josefem Franzlem
- Škola Na Smetance, Praha 2 – Vinohrady, 1886–1888, spolu s Josefem Franzlem
- Jiráskovo divadlo Nový Bydžov, 1888 (původní projekt spolu s Oldřichem Liskou)
- Národní dům na Vinohradech, 1893–1894
- vlastní vila, Dykova 960/4, Praha 10 – Vinohrady, před 1897; v roce 1928 přestavěna podle návrhu Ladislava Machoně
- Kaple sv. Václava s arkádami v areálu Vinohradského hřbitova, 1897
- občanská záložna, Český Brod, 1897 – 1898 (nyní nová radnice)
- Vinohradská tržnice, 1902
- Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov, 1902
- budova okresního výboru a pošty, Vysoké Mýto, 1902
- škola se sokolovnou, Sadská, 1902
- palác Obchodní a živnostenské komory, Praha – Staré Město, 1903 – 1905
- sborový dům vinohradského evangelického sboru,Korunní (Praha) 60, 1904
- Divadlo na Vinohradech, 1905 – 1907 jako jeden z autorů pod vedením hlavního architekta Aloise Čenského
- Nuselská radnice, 1908
- Vysočanská radnice, 1911
Galerie
editovat-
Národní dům na Vinohradech -
Nuselská radnice -
Sbor ČCE Praha 2 – Vinohrady -
Základní škola Na Smetance -
Radnice v Českém Brodě, původně Občanská záložna
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Aloise n Královských Vinohradech v Praze
- ↑ Chrám sv. Ludmily. www.praha2.cz [online]. [cit. 2015-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-06.
- ↑ CHARAMZOVÁ, Alena. Místní elity a veřejný život na Královských Vinohradech 1880 – 1922. Praha, 2011 [cit. 2015-12-9]. 60 s. bakalářská. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha. Vedoucí práce Prof. PhDr. Jiří Štaif, CSc. s. 28.
- ↑ SYROVÝ, Bohuslav. Architektura svědectví dob. Praha: SNTL, 1987. 456 s.
- ↑ Vinohradský hřbitov
Literatura
editovat- BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století (1780 – 1980). Praha: SPN, 1984. 479 s.
- TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl: L - Ž). Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. 784 s. ISBN 80-900648-4-1.
- VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8.
- KREJČÍ, Petr a kol. Slavné stavby Prahy 10. Praha: Foibos, 2009. 226 s. ISBN 978-80-87073-16-2.
- PLATOVSKÁ, Marie a kol. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos, 2011. 288 s. ISBN 978-80-87073-35-3.
