Otevřít hlavní menu

Antonín Turek (8. prosince 1861 Praha[1]30. září 1916 Královské Vinohrady[1]) byl český architekt, žák a následovník Josefa Schulze a jeden z představitelů novorenesance v české architektuře.

Antonín Turek
Antonín Turek (foto Josef Fiedler, 1894)
Antonín Turek (foto Josef Fiedler, 1894)
Narození 8. prosince 1861
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. září 1916 (ve věku 54 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Národnost česká
Vzdělání ČVUT v Praze
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Povolání architekt
Hnutí novorenesance, historismus
Ovlivněný Josef Schulz, Antonín Wiehl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 8. prosince 1861 v Praze na Novém Městě. Po ukončení reálného gymnázia v Ječné ulici vystudoval na ČVUT v Praze u prof. Josefa Schulze obor pozemní stavitelství a architektura. V roce 1885 nastoupil na stavební úřad obce Vinohradské, kde pracoval jako výpomocný technik již od roku 1883. Od roku 1886 byl členem Spolku architektů a inženýrů.

V letech 18881892 řídil jako městský inženýr chod stavby Kostela svaté Ludmily na Královských Vinohradech, pro který navrhl i část vnitřního vybavení.[2]

V roce 1899 byl jmenován vrchním městským inženýrem Královských Vinohrad. Byl přednostou stavebního oddělení a získal titul stavebního rady. [3]

Zemřel 30. září 1916 a je pochován na Vinohradském hřbitově.

DíloEditovat

Od roku 1882 navrhl mnoho veřejných i soukromých staveb, z nichž většina se nachází na území bývalých Královských Vinohrad. Kromě kulturních, společenských i průmyslových budov, charakteristických pro tuto oblast (vodárenská věž, sborový dům ČCE, národní dům, divadlo, tržnice, banka aj.) to byly i školy v ulicích Na Smetance, Komenského, Čelakovského, Perunova, Kladská.

Od monumentálních staveb v novorenesančním slohu přešel později k dekorativnímu historismu po vzoru architekta Antonína Wiehla.[4] Příkladem je novogotická hřbitovní kaple sv. Václava, v jejíž arkádách se nachází 14 hrobek, mj. hrobka rodiny Václava Havla.[5]

Kromě Prahy navrhoval stavby v dalších českých a moravských městech (Český Brod, Holešov, Vysoké Mýto, Sadská). Většina jeho staveb je zapsána v Seznamu kulturních památek České republiky a je památkově chráněna.

Realizované projekty (výběr)Editovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Aloise n Královských Vinohradech v Praze
  2. Chrám sv. Ludmily
  3. CHARAMZOVÁ, Alena. Místní elity a veřejný život na Královských Vinohradech 1880 – 1922. Praha, 2011 [cit. 2015-12-9]. 60 s. bakalářská. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha. Vedoucí práce Prof. PhDr. Jiří Štaif, CSc. s. 28.
  4. SYROVÝ, Bohuslav. Architektura svědectví dob. Praha: SNTL, 1987. 456 s. 
  5. Vinohradský hřbitov

LiteraturaEditovat

  • BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století (1780 – 1980). Praha: SPN, 1984. 479 s. 
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl: L - Ž). Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. 784 s. ISBN 80-900648-4-1. 
  • VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. 
  • KREJČÍ, Petr a kol. Slavné stavby Prahy 10. Praha: Foibos, 2009. 226 s. ISBN 978-80-87073-16-2. 
  • PLATOVSKÁ, Marie a kol. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos, 2011. 288 s. ISBN 978-80-87073-35-3. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat