Kušánská říše

historický státní útvar
(přesměrováno z Kušánci)

Kušánská říše, někdy též Kušánsko, byl starověký stát, který se rozkládal přibližně na území od dnešního Afghánistánu, Tádžikistánu a Pákistánu až na jih k řece Ganze v severní Indii. Kušánci udržovali diplomatické kontakty se Římem, Čínou i Persií. Po několik století bylo Kušánsko místem, kde docházelo ke střetávání kultur Západu a Východu. Přes Kušánskou říši vedla jedna z tras hedvábné stezky a sami Kušánci obchodovali zejména s mincemi, kořením a hedvábím.

Kušánská říše
Κυϸανο
 
Βασιλεία Κοσσανῶν 
 Indo-řecké království
 Indoparthské království
 Indoskythové
30–375 Sásánovská říše 
Guptovská říše 
Nágové z Padmavati 
Kidarité 
Geografie
Mapa
Rozšíření Kušánské říše
2 000 000–2 500 000 km² (kolem roku 200)
Obyvatelstvo
řečtina-koiné (úřední asi do 127), baktrijština (úřední asi od 127), sanskrt, páli, prákrt, možná aramejština
Státní útvar
kušánská drachma
Státní útvary a území
Předcházející
Indo-řecké království Indo-řecké království
Indoparthské království Indoparthské království
Indoskythové Indoskythové
Následující
Sásánovská říše Sásánovská říše
Guptovská říše Guptovská říše
Nágové z Padmavati Nágové z Padmavati
Kidarité Kidarité

Dějiny

editovat

Kušáni pocházeli z etnika Jüe-č'uů, které žilo v oblasti čínských provincií Kan-su a Ning-sia. Je možné, že Jüe-č'ové jsou totožní s Tochary obývajícími západní oblasti Číny, avšak mnoho historiků tuto domněnku odmítá a přiklání se spíš k variantě, která považuje Jüe-č'e za odnož Šaků.[1] Podle čínských pramenů byli Jue-č'ové v minulosti rozděleni do pěti knížectví, která spolu soupeřila o moc. Jako vítěz z těchto bojů nakonec vzešlo knížectví Kuej-šuang, z čehož vzniklo pozdější pojmenování Kušánů.[2] Kušáni se poté vyrazili na Řecko-baktrijské království, kterého se jim podařilo dosáhnou kolem roku 135 př. n. l.[3] Řekové na to přesídlili do oblastí Hindúkuše a řeky Indu.

„Velcí králové“

editovat
 
Mince Kudžúly Kadphisa (Britské muzeum)

Prvním kušánským králem se stal Kudžúla Kadphises. Podařilo se mu sjednotit etnikum Jüe-č'uů a rozšířit zatím relativně malé území Kušánců až do severní Indie. Dále vytlačil Parthy z území Kábulu i Kandaháru.[2] Jeho doba vlády bývá datována do 1. století. Kudžúla Kadphises byl prvním z tzv. „velkých kušánských králů“, kterým se postupně podařilo vybudovat mocnou říši napříč centrální Asií. Jeho následník, král Vima Takto, rozšířil Kušánsko o území severozápadní Indie.

Dalším panovníkem se stal vnuk Kudžúly Kadphisa Vima Kadphises. Vládl přibližně mezi lety 90 a 100 a podařilo se mu dobýt další území v Indii i Afghánistánu. Jako první vládce zavedl v Kušánské říši ražení zlatých mincí. V té době měla říše obchodní styky s Čínou, centrální Asií, Alexandrií i Antiochií.

Za Kadphisova následníka, krále Kanišky, dosáhla Kušánská říše vrcholu.[4] Správa říše byla soustředěna do dvou center: Péšávaru a Mathury.[3] Kanišku považuje buddhistická tradice za jednoho z velkých panovníků, kteří převzali patronaci nad buddhismem. Vládl přibližně mezi lety 127 a 151. Nechal razit mince se svým portrétem. Za Kaniškovy vlády se proměňuje Buddhova ikonografie: starší, symbolické zobrazování doplňuje zobrazení antropomorfní.

Říše dále vzkvétala i za krále Huvišky. Posledním velkým králem Kušánů se stal Vásudéva I.

Úpadek

editovat
 
Detail hlavy sochy kušánského uctívače Buddhy (Muzeum Guimet)
 
Kaniška na dobových mincích

Od třetího století začala říše upadat. Když v roce 225 Vásudéva I. zemřel, říše byla rozdělena na východní a západní část. Okolo let 224-240 vpadli do oblasti Baktrie a severní Indie Sásánovci, později označovaní jako Indosásánovci. Další oblasti Kušánci ztratili vlivem rozmachu Guptovské říše. Ve 4. století se vzbouřil jeden z kušánských vazalů, svrhl kušánskou dynastii a založil Kidaritské království. Definitivní konec Kušánské říši přinesla invaze Hunů v 5. století a pozdější příchod islámu.

Umění

editovat

Umění za doby Kušánců vzkvétalo zejména na hranici východní a západní části říše, v oblasti Gandháry. Odtud i označení gandhárské umění. Bylo specifické zejména díky prolínání řeckého uměleckého slohu spolu s východními motivy. Gandhárské umění přineslo do buddhistického umění průlomovou skutečnost - pod vlivem antiky začal být zakladatel buddhismu Buddha vyobrazován v lidské podobě. Do té doby byly antropomorfní zobrazení Buddhy spíše výjimkou a Buddha byl většinou vyobrazován alegoricky, např. jako kolo dharmy, obří stopa apod. Z Gandháry jsou známá i vyobrazení Kušánců, klanících se Buddhovi či bódhisattvům (asi nejčastěji Maitréjovi).

Ražba mincí

editovat

Důležitou roli při zkoumání historických okolností Kušánské říše hrají mince. Někdy jsou dokonce jediným vodítkem, které má historik k dispozici.[2]

Ražba mincí probíhala již od prvních kušánských panovníků. První mince ze zlata se začaly razit za vlády Vimy Kadphisa. Byly to zlaté dínáry, které obsahovaly 8,035 g zlata; římský denár obsahoval přesně stejné množství, takže je pravděpodobné, že tato podobnost není náhodná.[5] Na mincích bývaly vyobrazeny indická, řecká, íránská i sumersko-elamitská božstva. Za dob Kanišky se začal na mincích zobrazovat Buddha, většinou v helénském stylu. Na mincích bývají též nápisy, a to v různých jazycích včetně řečtiny.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kushan Empire na anglické Wikipedii.

  1. ZBAVITEL, Dušan. Starověká Indie. Praha: Panorama, 1985. S. 122. 
  2. a b c STRNAD, Jaroslav, a kol. Dějiny Indie. Praha: Lidové Noviny, 2003. ISBN 80-7106-493-9. S. 90. [dále jen Strnad]. 
  3. a b Kushan Empire (ca. 2nd century B.C.–3rd century A.D.) [online]. epartment of Asian Art, The Metropolitan Museum of Art [cit. 2008-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Zbavitel, str. 123.
  5. Strnad, str. 91.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat