Kristiánův pramen
Kristiánův pramen (v němčině Christiansbrunn) je minerální pramen tryskající v Lázních Libverdě ve Frýdlantském výběžku na severu České republiky.[1]
| Kristiánův pramen | |
|---|---|
 Pitná kašna Kristiánova pramene | |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Liberecký |
| Obec | Lázně Libverda |
 | |
| Zeměpisné souřadnice | 50°53′24″ s. š., 15°11′23″ v. d. |
| Parametry | |
| První záchyt | 1793 |
| Teplota | 11,4 °C |
| Ostatní | |
| Původní název | Christianbrunnen |
| Nadm. výška | 410 m n. m. |
| Přístupnost | bezplatně |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Podchycen byl roku 1793.[2] Své jméno dostal po majiteli zdejšího panství a zakladateli lázní Kristiánu Filipovi Clam-Gallasovi.[3] Pramen se užívá k lázeňským kúrám.[3] Účinky Kristiánova pramene postupně zkoumali balneolog dr. Welich, roku 1810 pražský odborník dr. Franz Ambrosius Reus a další odborníci v letech 1847, 1910, 1943 a 1945, přičemž autorem posledního z těchto průzkumů byl Eduard Cmunt.[4]
Od roku 1811 je pramen zakryt objektem vybudovaným na obdélníkovém půdorysu,[5] avšak až na počátku 20. století, mezi roky 1912 a 1914,[6] dostala tato stavba svou finální podobu. Objekt plynule navazuje na lázeňskou kolonádu a je spolu s ní chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[5]
V osmdesátých letech 19. století si nechali zákazníci libverdskou minerální vodu přivážet do Prahy, kde byla distribuována ze skladu v Jezuitské ulici.[7] Dodávána byla pod obchodním názvem „Libverdská kyselka“.[8] Na počátku 20. století vznikla v Libverdě nová plnírna lahví a díky podnikavosti nájemce skladu Franze Leuperta se podařilo za sedm let produkci zvýšit na desetinásobek původního stavu, takže v roce 1910 expedoval 200 tisíc lahví kyselky. Produkce pokračovala i nadále, což prospívalo i jizerskohorským sklárnám, které dodávaly lahve, do nichž se minerální voda stáčela. Prodej kyselky skončil roku 1952, kdy voda z nových zdrojů obsahovala vyšší množství iontů železa, jež měly za následek vznik usazenin na dně lahví.[7]
Přírodní poměry editovat
Prameny vyvěrají z geologické trhliny v žulovém masivu Jizerských hor.[8] Jímán je z hloubky 109,80 metrů, jeho teplota činí 11,4 °C a hodnota pH se pohybuje v úrovni 5,42. Oxidačně-redukční potenciál má hodnotu 303 milivoltů. Minerální voda je prohlášena za státem chráněný přírodní léčebný zdroj hydrouhličité kyselky. Její léčebné účinky se projevují u kardiovaskulárních nemocí, u onemocnění pohybového aparátu a dále při metabolických nebo neurovegetativních nemocech.[9]
Složení editovat
Chemické složení:[9]
- Lithium: 0,144 mg/l
- Sodík: 24,82 mg/l
- Draslík: 7,645 mg/l
- Rubidium: 0,069 mg/l
- Cesium: 0,0054 mg/l
- Ammonium: 0,150 mg/l
- Měď: 0,0570 mg/l
- Stříbro: 0,00054 mg/l
- Berylium: 0,00726 mg/l
- Hořčík: 45,80 mg/l
- Vápník: 63,66 mg/l
- Stroncium: 0,231 mg/l
- Baryum: 0,021 mg/l
- Zinek: 0,0322 mg/l
- Kadmium: 0,000006 mg/l
- Rtuť: méně než 0,0001 mg/l
- Hliník: 0,295 mg/l
- Cín: 0,0026 mg/l
- Olovo: 0,00038 mg/l
- Vanad: 0,00047 mg/l
- Antimon: méně než 0,0003 mg/l
- Chrom: 0,00039 mg/l
- Molybden: 0,0005 mg/l
- Uranyl: méně něž 0,001 mg/l
- Mangan: 0,120 mg/l
- Železo: 19,74 mg/l
- Kobalt: 0,0055 mg/l
- Nikl: 0,0149 mg/l
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ POKORNÝ, Jakub. Český výletník: Padesát odstínů tmy. Pravou romantiku hledejte v Jizerkách. iDNES.cz [online]. 2019-12-27 [cit. 2020-12-21]. Dostupné online.
- ↑ KARPAŠ, Roman, a kol. Jizerské hory. 1. vyd. Díl 1. Liberec: Nakladatelství RK, 2009. 576 s. ISBN 978-80-87100-08-0. Kapitola Lázně Libverda, s. 470. [Dále jen Karpaš].
- ↑ a b ŠVECOVÁ, Jana. Lázeňská sezóna začala. Pramenu v Libverdě požehnal farář. Deník [online]. 2016-05-16 [cit. 2020-12-21]. Dostupné online.
- ↑ PŠENSKÝ, J. Hejnice a Lázně Libverda v Jizerských horách. 1. vyd. Hejnice: Klub českých turistů, odbor v Hejnicích, 1947. 126 s. Kapitola Z dějin, s. 14. [Dále jen Hejnice a Lázně Libverda v Jizerských horách].
- ↑ a b Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. 1. vyd. Svazek A–Le. Liberec: Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Liberci, 2010. 268 s. ISBN 978-80-903934-2-4. Heslo pavilon Kristiánova zřídla, s. 248.
- ↑ ZEMAN, Lubomír. Slavné lázně Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Foibos, 2014. 498 s. (Slavné stavby). ISBN 978-80-87073-79-7. Heslo Kolonáda s pavilonem Kristiánova pramene, s. 291.
- ↑ a b Karpaš, s. 473.
- ↑ a b Hejnice a Lázně Libverda v Jizerských horách, s. 15.
- ↑ a b Informační tabule u Kristiánova zřídla [online]. Lázně Libverda: Spa Resort Libverda [cit. 2020-12-21]. Dostupné online.
Literatura editovat
- JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1615-7. Kapitola Lázně Libverda, s. 234.
- KVĚT, Radan. Minerální vody České republiky: vznik, historie a současný stav. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2011. 150 s. ISBN 978-80-7268-862-3.
- KARELOVÁ, Magdalena. Kam za živou vodou. 1. vyd. Brno: CPress, 2016. 176 s. (Kam v České republice). ISBN 978-80-264-1010-2. Kapitola Liberecko, s. 93.