Krétské hieroglyfy

Krétské hieroglyfy jsou doposud nerozluštěné hieroglyfy užívané na Krétě v rané době bronzové (mínojská civilizace). Hieroglyfy jsou nejstarší ze tří krétských písem (spolu s lineárním písmem A, B). Hieroglyfy jsou starší než lineární písmo A (částečně rozluštěné), nicméně dlouhou dobu se oba systémy užívaly paralelně.

Krétské hieroglyfy
Pini-plombe-orig-II2 316d 3.2.jpg
Typ nerozluštěné
Mluvené jazyky mínojština
Časové období 2100–1700 př. n. l.
Předchůdce
protopísmo
  • Krétské hieroglyfy
Sestry lineární písmo A
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode.

Je známo 137 glyfů, z toho je 96 sylabogramů, 32 logogramů, 9 jsou tzv. klasmatogramy. Následují znaky pro číslo (řádově jednotky, desítky, stovky a tisíce). Dva znaky jako interpunkční znaménka.

Písmo reprezentovalo neznámý předpokládaný jazyk (jazyky), tzv. mínojštinu, který se nepodařilo dále klasifikovat (pro několik v místě písemně doložených, ale neznámých jazyků, které nevykazují žádné souvislosti s řečtinou, se mluví o předpokládané rodině egejských jazyků), což znesnadňuje pokusy o rozluštění.

KorpusEditovat

Poprvé vydal korpus Jean-Pierre Olivier v roce 1989. Obsahoval okolo 150 nápisů z pečetidel a pečetí a 120 paleografických památek. V roce 1996 vydaly autoři J.-P. Olivier a L. Godard rozšířený korpus Corpus Hieroglyphicarum Inscriptionum Cretae (CHIC).[1]

LiteraturaEditovat

  • BARTONĚK, Antonín. Zlaté Mykény. 1. vyd. Praha: Panorama, 1983. 300 s., [32] s. obr. příl. Stopy, fakta svědectví. Velké civilizace. S. 57–59.
  • BARTONĚK, Antonín. Dialekty klasické řečtiny. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. [43]–46. [1]

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. J.-P. Olivier, L. Godard, in collaboration with J.-C. Poursat, Corpus Hieroglyphicarum Inscriptionum Cretae (CHIC), Études Crétoises 31, De Boccard, Paris 1996, ISBN 2-86958-082-7.