Kostel v Dura Európos

raně křesťanská modlitebna ve městě Dura Europós

Kostel v Dura Európos byla raně křesťanská modlitebna ve městě Dura Europós v jihovýchodní Sýrii na řece Eufrat. Vznikl na počátku 3. století přestavbou běžného domu na domus ecclesiae, předchůdce pozdějších křesťanských kostelů se sakrální architekturou výrazné odlišnou od dřívějších chrámů řecko-římské kultury.[1] Jde tak o zdaleka nejstarší archeologicky prozkoumaný křesťanský liturgický prostor (druhý v pořadí, Kirkbize rovněž v Sýrii, je až z počátku 4. století). Po zániku města byl kostel v Dura Európos zasypán pískem a znovuobjeven byl ve 30. letech 20. století. Fresky a další nálezy byly převezeny do Yaleovy univerzitu, kde jsou součástí její galerie umění, a zbytek stavby byl kolem roku 2014 pravděpodobně zničen Islámským státem.

Kostel v Dura Európos
Místo
StátSýrieSýrie Sýrie
Souřadnice
Map
Základní informace
ZánikDesetiletí od 250
Architektonický popis
Výstavba3. století
Další informace
AdresaDura Európos, Al-Salihiyah, Deir ez-Zor Governorate, SýrieSýrie Sýrie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny editovat

Zpočátku se křesťané scházeli v soukromých domech. První křesťanské stavby se sakrální funkcí začaly vznikat pravděpodobně kolem roku 180[2] a označují se názvem domus ecclesiae.[3]

 
Uzdravení ochrnutého

Budova v Dura Europos získala sakrální funkci dávno před rozkvětem křesťanské architektury, který se datuje do druhého desetiletí 4. století.[4] Původně se jednalo o typický římský dům, jehož centrem bylo sloupové nádvoří s otevřeným atriem s bazénem (impluvium). Na konci naproti vchodu byla vyvýšená plocha (tablinum), na níž stál stůl.[5] Dům byl postaven počátkem 30. let 3. století a čistě sakrální funkci získal někdy mezi roky 240 a 250.[3] Pravděpodobně tehdy byla vybourána jedna stěna atria, aby hlavní prostor mohl pojmout větší počet věřících.[1] Nástěnné malby, které byly namalovány mezi lety 232 a 256, patří k nejstarším dochovaným ukázkám křesťanského umění. Obraz Uzdravení ochrnutého je nejstarší známou malbou zobrazující Ježíše.[5] Po roce 256 byla stavba začleněna do opevnění, které mělo chránit město před vojsky perského krále Šápúra I. Po pádu města bylo obyvatelstvo deportováno a vše časem pokryl písek pouště.

Kostel byl v rámci vykopávek na počátku 30. let 20. století zčásti rozebrán a na Yaleově univerzitě rekonstruován, zatímco v Dura Europos zůstaly základy a zbytky zdí.[5]

Architektura editovat

Hlavní prostor atria se používal k liturgii. Ponechání centrální části bez střechy bylo pravděpodobně záměrné, aby byl umožněn přístup světla (které symbolizovalo Krista) a vzduchu.[1] V tablinu v čele prostoru seděl biskup, který u prostřeného stolu předsedal eucharistii. Toto uspořádání se později stalo základem prostorového rozvržení pozdějších křesťanských bazilik.[5]

V obvodových stěnách nebyly kromě jediných vstupních dveří žádné otvory. Uzavřenost stavby byla způsobena tím, že křesťanství bylo ve třetím století, tedy před vydáním Milánského ediktu, zakázaným náboženstvím.[1] Do kostela se vešlo asi 50-60 věřících.[3]

Zvláštní místnost sloužila jako baptisterium; byla vybavena bazénem, který sloužil ke křtu.[5]

Výzdoba editovat

Malby na stěnách se týkaly prvotního hříchu, obřadu křtu a spásy. Měly jasně symbolické rysy, které je výrazně odlišovaly od iluzionistických maleb, jaké tehdy v regionu převládaly.[3] Architektura a výzdoba obsahovaly četné odkazy na symboly dříve přítomné v řecko-římské kultuře (holubice, kotva, loď, ryba, rybář, lyra) a v souladu s pokyny Klementa Alexandrijského je asimilovala pro křesťanské pedagogické účely.[2]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Domus ecclesiae w Dura Europos na polské Wikipedii.

  1. a b c d Bruce R. Wardell, A short history of church building, BRWARCHITECTS, 2004 (ang.).
  2. a b The Encyclopedia of Christian Civilization. Příprava vydání George Thomas Kurian. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-1-4051-5762-9, ISBN 978-0-470-67060-6. DOI 10.1002/9780470670606.wbecc0461. (anglicky) DOI: 10.1002/9780470670606. 
  3. a b c d DURA EUROPOS AND THE EARLY CHRISTIAN ‘HOUSE CHURCH’ [online]. saylor.org, 2011. Dostupné online. 
  4. Andrzej Białkiewicz. Sakralne znaki pejzażu miasta. „Czasopismo Techniczne”. 6-A, s. 1–24, 2008. Politechnika Krakowska. (pol.).
  5. a b c d e SIMON, James. Dura-Europos, 'Pompeii of the Syrian Desert'. web.archive.org [online]. School of Archaeological Studies, University of Leicester, 2014-11-09 [cit. 2023-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-09. 

Externí odkazy editovat