Konstantin Badigin

ruský sovětský spisovatel a kapitán dálné plavby

Konstantin Sergejevič Badigin (rusky Константин Сергеевич Бадигин) (30. listopadu 1910, Penza17. března 1984, Moskva) byl ruský sovětský spisovatel a kapitán dálné plavby.[1]

Konstantin Badigin
Narození29. listopadu 1910
Penza
Úmrtí17. března 1984 (ve věku 73 let)
Moskva
Místo pohřbeníKuncevský hřbitov
Povoláníobjevitel, spisovatel a mořeplavec
Národnostruská
StátSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Alma materMaritime State University
Významná dílaHrdinové severní plavby,
Dobyvatelé ledových moří
OceněníLeninův řád
Řád Vlastenecké války 1. třídy
Řád čestného odznaku
Hrdina Sovětského svazu
Řád rudého praporu práce
Manžel(ka)1. manželka Olga Badigina
2. manželka Nina Badigina
DětiSyn - Andrej Konstantinovič Badigin (* 1953)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Badigin na ruském korespondenčním lístku z roku 2012.

Svou námořní kariéru začal Badigin roku 1928 jako námořník na Dálném východě. Roku 1932 se po vystudování námořní vysoké školy ve Vladivostoku stal navigátorem a důstojníkem Sovětského námořnictva. Jako kapitán řídil roku 1938 výpravu ledoborce Sedov do Arktidy. Po uvěznění v ledu byl ledoborec změněn na driftující vědeckou polární stanici. Uvolněn byl až po 812 dnech v lednu roku 1940 v oblasti mezi Grónskem a Špicberky. Po svém návratu do vlasti byl 3. února 1940 Badigin vyznamenán Řádem rudé hvězdy a obdržel titul Hrdina Sovětského svazu.[1]

 
Badigin (vlevo) na sovětské poštovní známce z roku 1940.

V průběhu Velké vlastenecké války byl Badigin v letech 19411943 velitelem sovětských ledoborců v Bílém moři a v letech 19431945 kapitánem motorové lodi v Tichém oceánu, která se plavila mezi Seattlem a Vladivostokem.

Po skončení války Badigin odešel do výslužby a věnoval se studiu a literatuře. Vystudoval Moskevský pedagogický institut, pak absolvoval aspiranturu na Lomonosovově univerzitě, roku 1953 zakončil studium obhajobou disertační práce a získal titul kandidáta věd v oboru geografie.

Jako autor debutoval Badigin ve 40. letech 20. století črtami o průzkumnících Arktidy. Poté napsal několik autobiografických knih a historických románů týkajících se mořeplavby. Roku 1973 se stal předsedou Komise pro námořní uměleckou literaturu Svazu spisovatelů Sovětského svazu.

Dílo editovat

  • На корабле Георгий Седов через Ледовитый океан (1941, Na lodi Sedov Ledovým oceánem), česky jako Hrdinové severní plavby, příběh driftu ledoborce Sedov, který vypráví kapitán lodi své dcerce.
  • Три зимовки во льдах Арктики (1950, Tři roky v Arktidě), Badiginovy zápisky z driftu ledoborce Sedov, podrobný chronologický výklad všech událostí.
  • Разгадка тайны Земли Андреева (1953, Vyřešení záhady Andrejevovy země), odborná práce.
  • Путь на Грумант (1953, Trosečníci na Grumantu), román zachycující robinzonádu plavců z 18. století.
  • По студёным морям (1956, Po ledových mořích), historická odborná práce.
  • Покорители студеных морей (1957, Dobyvatelé ledových moří), dobrodružný historický románVelkého Novgorodu na sklonku středověku.
  • Чужие паруса (1959, Cizí plachty), román.
  • На затонувшем корабле (1964, Na potopené lodi), román.
  • Секрет государственной важности (1966, Státní tajemství), česky jako Plavba na Modrém tuleni, román z doby bojů proti bělogvardějcům v okolí Vladivostoku a v Poamuří.
  • Кольцо великого магистра (1969, Prsten velkého magistra), román.
  • Корсары Ивана Грозного (1973, Korzáři Ivana Hrozného), román.
  • Кораблекрушение у острова Надежды (1978, Ztroskotání u ostrova Naděje), román.
  • На морских дорогах (1978, Na mořských cestách), paměti.
  • Ключи от заколдованного замка (1980, Klíč od zakletého zámku), román.

Filmové adaptace editovat

Česká vydání editovat

Reference editovat

  1. a b Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1978, str. 178.

Externí odkazy editovat