Otevřít hlavní menu

Konfederace politických vězňů České republiky

Konfederace politických vězňů České republiky (KPV ČR) je sdružením bývalých politických vězňů komunistického režimu v Československu a jejich rodinných příslušníků. Kromě toho sdružuje také osoby, které z politických důvodů opustily Československo a dostaly politický azyl, a osoby, které se zapojily do odboje proti komunistickému režimu.

Konfederace politických vězňů České republiky
Dlouholeté sídlo ústředí KPV ČR v budově RRTV pražské Škrétově ulici
Dlouholeté sídlo ústředí KPV ČR v budově RRTV pražské Škrétově ulici
Vznik 30. ledna 1990
Oficiální web www.kpv-cr.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Organizace od roku 1990 prosazuje úplné rehabilitace a materiální odškodnění bývalých politických vězňů-nekomunistů, uplatňuje svůj politický vliv ve prospěch zákazu činnosti KSČM a ve prospěch cenzury této strany, usiluje o zákaz působení bývalých členů KSČ a politicky aktivních přívrženců vlády KSČ ve státních a veřejných funkcích. Spolupracuje k dosažení svých cílů s politickými stranami pravice a politického středu. Konfederaci politických vězňů (KPV) ustavil 30. ledna 1990 na pražském Výstavišti sjezd 5000 bývalých politických vězňů nástupnickou organizací K 231. O přejmenování KPV na KPV ČR na webu organizace není informace. Klub bývalých politických vězňů (K 231) vznikl v roce 1968, ale byl potlačen po invazi vojsk do Československa.[1]

Účastní se řady pietních aktů, které spolupořádá, souvisejících s bojem za demokracii v Česku (kolem 27.6. u Pomníku obětem zločinů komunismu v Praze na Újezdě, u symbolického hrobu dr. Milady Horákové na Vyšehradě, 7. března a 14. září ve výroční dny prezidenta Osvoboditele T.G. Masaryka na pietním místě Lány.

HistorieEditovat

 
Naděžda Kavalírová, bývalá předsedkyně KPV ČR (vpravo) a Leo Žídek, bývalý místopředseda Konfederace politických vězňů v Senátu ČR během festivalu Mene Tekel

Organizace v roce 1990 volně navázala na činnost organizace K231. Zasadila se o rehabilitaci nespravedlivě odsouzených a v mnoha případech o materiální náhrady za prožité utrpení. Mnozí členové prošli komunistickými koncentračními tábory v totalitní fázi komunistického režimu, tedy v 50. letech 20. století. Podmínky v těchto táborech byly nastaveny likvidačně, když vedle různých metod mučení a ponižování, nechvalně známých z německých koncentračních táborů, byli vězni záměrně vystaveni působení uranové rudy bez jakýchkoliv ochranných prostředků.

Členové organizace se po roce 1990 zúčastnili mnoha pietních aktů a besed, například ve školách, některé významné akce organizace pořádala či spolupořádala.

Tuto činnost organizace vykonávala do roku 2015 bez zásadních problémů. Ty nastaly sněmem z roku 2015, jehož usnášeníschopnost, včetně volby předsednictva, významná část členů zpochybňuje a v současnosti je veden soudní spor, ve kterém v říjnu 2018 první instance dala za pravdu členům, kteří sněm z roku 2015 zpochybňují.

Osoby, které současně operují jako předsednictvo, jehož legitimita je zpochybňována, plánují ukončení činnosti organizace k 31. prosinci 2019 a zahájili řadu majetkových transakcí. Významná část členů si ukončení činnosti však nepřeje a naopak má vizi o pokračování v práci.

 
Po oficiálním ukončení pokusu o sněm KPV ČR 24. října 2018 v Kongresovém centru v Praze skupina členů pronáší projevy k situaci KPV pomocí ručního megafonu.

Na 24. října 2018 byl do Kongresového centra v Praze svolán sněm, který však nebyl usnášeníschopný – dostavilo se zhruba 230 členů, dle stanov je požadavek na 50% účast (24. října 2018 byl celkový počet členů 1440). Po delším projevu jednoho z představitelů zpochybňovaného předsednictva byl ústně oznámen termín náhradního sněmu na 14. listopadu 2018 a pokus o sněm byl prohlášen za ukončený. Pořadatelé se stáhli a došlo k vypnutí mikrofonů, i když se celá řada členů domáhala diskuze. Nakonec proběhlo několik projevů a diskuze pomocí ručního megafonu, kdy vystoupili kritici současného zpochybňovaného vedení organizace. Tomuto se zprvu snažila bránit pořadatelská služba. Krátce se v sále objevili dva příslušníci městské policie, ale po několika minutách sál opustili. Po opuštění sálu pokračovala v předsálí živá debata o budoucím směřování organizace.

14. listopadu 2018 se uskutečnil v nové budově Národního muzea v Praze náhradní sněm, který však, jako předchozí, nebyl schopný usnášení.

2. července 2019 určil Městský soud v Praze pana Otakara Tulačku (stávajícího předsedu pobočky KPV Domažlice) soudním opatrovníkem KPV ČR.[2]

30. listopadu 2019 se uskutečnil celostátní sněm v pražské Právnické fakultě. Sněm svolali členové konfederace, kteří již dříve vyjadřovali nespokojenost s pomalým postupem soudního opatrovníka.

Spor o ukončení činnosti konfederaceEditovat

Členové konfederace, kteří byli skutečnými politickými vězni (muklové) stárnou, ve svém pokročilém věku jsou často trvale upoutání na lůžko, nemohou se účastnit sněmů, a nezřídka i opouštějí tento svět. Do konfederace ale postupně vstupovali noví členové, zejména jejich příbuzní a potomci. Počet nemuklů začal převažovat nad počtem muklů. Přesto že je vstup potomků politických vězňů umožněn ve stanovách organizace, začalo bývalé vedení organizace uvažovat o ukončení činnosti. Konfederace proto nebyla přirozeně omlazována, ale uměle vedena k zestárnutí a k zániku. Návrh na likvidaci konfederace bez povinného souhlasu a vědomí členské schůze byl soudem dne 24. 7. 2019 odmítnut. V souladu s usnesením členské schůze z 26. září 2018 přijímá od července 2019 KPV nové členy z řad potomků, kterým tato možnost byla celé roky dříve upírána.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Konfederace politických vězňů České republiky. Kdo jsme [online]. [Praha]: Konfederace politických vězňů České republiky, 2006 [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. 
  2. ČERNÁ, Aneta. Z Konfederace politických vězňů zmizely osobní údaje tisíců lidí. Spolek bojuje o přežití. www.info.cz [online]. 2019-07-24 [cit. 2019-07-26]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat