Otevřít hlavní menu

Knihověda je vědní obor zkoumající knižní kulturu jako celek, zejména s ohledem na její sociokulturní význam. Zahrnuje teorii, historii a estetiku. Mezi ně patří ikonografie, dějiny knihy, dějiny knihtisku a další. Zkoumá vznik, výrobu, vývoj, šíření a působení knihy jako prostředku komunikace. Studuje dějiny knižní kultury, převážně staré tisky s důrazem na objektivně, materiálově a fyzicky chápané vnější knižní znaky. Navazuje na kodikologii, která se zabývá studiem rukopisů neúřední povahy. Tato věda má také velmi blízko ke knihovnictví a bibliografii.

Za zakladatele české knihovědy je obecně považován Zdeněk Václav Tobolka. Ovšem počátky české knihovědy můžeme spolu s bibliografií datovat již do počátků národního obrození.

V oblasti knihovědy se také používají synonymními pojmy jako je bibliologie, bibliognosie a bibliosofie.

Obsah

Čeští knihovědciEditovat

LiteraturaEditovat

  • BOHATCOVÁ, Mirjam et al. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. 622 s. ISBN 80-7038-131-0.
  • HAMANOVÁ, Pavlína. Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce 19. století. Praha: Orbis, 1959, 275 s.
  • HORÁK, František. Česká kniha v minulosti a její výzdoba. Praha: František Novák, 1948, 253 s.
  • KNEIDL, Pravoslav. Z historie evropské knihy: po stopách knih, knihtisku a knihoven. Praha: Svoboda, 1989, 143 s. ISBN 80-205-0093-6.
  • KOPECKÝ, Milan. Úvod do studia staročeských rukopisů a tisků: učebnice pro filozofické fakulty. Praha: SPN, 1978, 179 s.
  • TOBOLKA, Zdeněk Václav. Kniha: její vznik, vývoj a rozbor. Praha: Orbis, 1949, 243 s.
  • VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. Praha: Libri ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, 2006. Bibliotheca Strahoviensis. Series monographica, 2. ISBN 80-7277-312-7.

Použité zdrojeEditovat

  • VODIČKOVÁ, Hana. Terminologický slovník knihovnický a bibliografický. Praha: SPN, 1965, 119 s.

Externí odkazyEditovat