Klemens Junosza vlastním jménem Klemens Szaniawski (23. listopadu 1849 Lublin – 21. března 1898 Otwock, Mazow) byl polský romanopisec a fejetonista.

Klemens Junosza
Rodné jménoKlemens Szaniawski
Narození23. listopadu 1849
Lublin
Úmrtí21. března 1891 (ve věku 41 let)
Otwock, Polsko
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníLipowa Street cemetery, Lublin
PseudonymKlemens Junosza
Povoláníspisovatel, fejetonista
Národnostpolská
Manžel(ka)Karolina Piasecka
DětiWładysław, Jerzy
RodičeWładysław Szaniawski, Leontyna Brodowska
PříbuzníKlemens Szaniawski (vnuk)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Jeho rodiče byli Władysław Szaniawki (1820), vedlejší žalobce a Leontyna rozená Brodowská (1832–1855).[1]

Po ztrátě rodičů v raném věku studoval u piaristů v Łukówě a poté v Siedlcích (1862–1865). Kvůli obtížným finančním podmínkám školu nedokončil, vrátil se do Lublinu, kde několik let pracoval v účetní komoře.

Po roce 1875 se usadil ve Varšavě, věnoval se literární tvorbě a žurnalistice a spravoval rodinný majetek ve Wola Korytnicka u Węgrowa. V letech 1877–1883 byl tajemníkem redakce deníku „Echo“, poté členem redakční rady „Wiek“. Nějakou dobu redigoval „Wędrowca“ a vydavatelství „Biblioteka Dzieł Wyborowych“. Žil ve Varšavě a udržoval kontakt s Lublinem. Publikoval četné texty v „Gazeta Lubelska“ a „Kalendarz Lubelski“.

V roce 1875 oženil se s Karolinou (Žofií) Piaseckou (1852), dcerou notáře z Lublinu, měl s ní dva syny: Władysława (1875–1943) a Jerzyho. Byla také spisovatelkou, publikovala povídky v lublinských a varšavských časopisech; v "Lublinském kalendáři" vydala hru pro děti a román pro dospívající dívky (Teatr dla Dzieci, Nacie obojí v roce 1896).

Szaniawski zemřel na tuberkulózu 21. března 1898 v sanatoriu v Otwocku. V souladu se svou závětí byl pohřben vedle hrobu své matky na hřbitově v Lublinu v ul. Lipowa 18 b. Spisovatelovo rodné město uspořádalo slavnostní pohřeb, který se stal velkou manifestací obyvatelstva a zabývaly se jím četné polské časopisy. Ještě téhož roku byl na Szaniawského hrobu vztyčen velkolepý a originální pomník podle návrhu stavitele W. Krzesińského. Byl vyroben v kamenické a sochařské dílně AS Timme v Lublinu, měl tvar půlkruhové kaple. Přední stěnu zdobily nápisové atributy: pero a vavřínová ratolest, nahoře v arkádovém výklenku byla umístěna busta Szaniawského od Ludwika Pyrowicze.

V Lublinu na sídlišti Wieniawa byla po něm pojmenována ulice a jedna z ulic v krakovské čtvrti Łagiewniki.

Jako spisovatel debutoval v časopise „Kolce“ v roce 1874. Szaniawski vynikal především drobnými prozaickými formami: novelou, povídkou, obrazem, skicou. Ve svých dílech zobrazil nejen rolnické a drobné šlechtické prostředí, ale také varšavské měšťany a Židy.

Na Lublin odkazovala povídka Cud na kirkucie vycházející z místní židovské tradice. Szpada Hamleta byla memoárem starého herce lublinského divadla Zaręby. Několik obrazů z města obsahovala skica s názvem Lublin. Do Lubartówa zasadil děj románu Pan sędzia a povídky Dworek przy cmentarzu.

Byl velkým tvůrcem zejména židovských typů a vztahů panujících na venkově a ve městě (Czarnebłoto, Pająki, Łaciarz, Panowie bracia, Syzyf, Synowie pana Marcina, Buda na karczunku, Na bruku, Zagrzebani, Za mgłą).

Výběr

editovat
  • Z mazurskiej ziemi, 1884 (opowiadanie)
  • Przy kominku, 1896 (opowiadanie)
  • Pan sędzia, 1887 (powieść)
  • Cud na kirkucie 1888
  • Nasi Żydzi w miasteczkach i na wsiach, 1889
  • Obrazki szare, 1890
  • Panowie bracia, 1891
  • Pająki, 1894 (powieść)
  • Z Warszawy. Nowelle, 1894 (opowiadania)
  • Szpada Hamleta 1894
  • Czarnebłoto. Pająki wiejskie, 1895
  • Żywota i spraw imć pana Symchy Borucha Kaltkugla ksiąg pięcioro, 1895
  • Fotografie wioskowe, 1895
  • Na bruku, 1897
  • Z pola i z bruku, 1897
  • Kłusownik, 1898
  • Na zgliszczach, 1898
  • Z „Zapisek myśliwego”, 1898
  • Dworek przy cmentarzu 1900

V češtině

editovat
  • Pavouci: obraz z varšavského života – přeložil Josef Koněrza. Brno: Josef Barvič, 1894[2]
  • Na dlažbě: román z varšavského života – př. Karel Anders. Praha: František Šimáček, 1898[3]
  • Proti vodě – př. Jaroslav Rozvoda. Praha: Národní tiskárna a nakladatelství (NTN), 1901
  • Pod sprchou: obraz ze života venkovského – př. Václav Tumpach Kamejský. Praha: Václav Kotrba 1904
  • Abram Pinkt a Matouš Sýkora, dva filosofové současní – Praha: NTN, 1907
  • Děti pana rady – př. Jaroslav Rozvoda. Plzeň: Jaroslav Rozvoda, 1908[4]
  • Záplatář – úvod František Sekanina; př. Josef Horák; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 43. Praha: Josef Richard Vilímek, 1913
  • Šeré obrázky: ze stejnojmenné sbírky Klemensa Junoszy – př. O. S. Vetti. Brno: Občanská tiskárna, 1922

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku https://pl.wikipedia.org/wiki/Klemens_Junosza na polské Wikipedii.

  1. www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  2. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  3. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  4. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat

Literatura

editovat
  • Nowy Korbut, t. 15, s. 624–635
  • A. Lublin, Pomnik Junoszy, „Głos” 1898, nr 14
  • K. Laskowski, Lublin w dni pogrzebu Klemensa Junoszy. Wrażenia, „Niwa” 1898, nr 14
  • W. Trąmpczyński, W Otwocku i w Lublinie. Pogrzeb śp. Klemensa Junoszy Szaniawskiego, „Wędrowiec” 1898, nr 14, s. 266–267
  • A. Grychowski, Lublin w życiu i twórczości pisarzy polskich, Lublin 1965
  • J. Rurawski, Klemens Junosza, w: Obraz literatury polskiej XIX i XX w., seria IV: Literatura polska w okresie realizmu i naturalizmu, t. 2, Warszawa 1966
  • Słownik biograficzny miasta Lublina, red. Adam A. Witusik, Jan Skarbek, Tadeusz Radzik, Lublin 1993