Katolická církev v Libanonu

Katolická církev v Libanonu je soubor křesťanských společenství, která jsou v jednotě s římským biskupem. Většina katolíků patří k maronitům, významný podíl patří také řeckokatolickým melchitům. Jsou zde přítomni také věřících dalších východních katolických církví – Arménské, Chaldejské a Syrské – jakož i katolíci latinského obřadu.

Socha Panny Marie Libanonské v Harisse (Džunija)

Historicky byl Libanon většinově katolický, podle sčítání v roce 1932, tvořili křesťané 53 % obyvatel, většinou maronité, významný podíl měli též pravoslavní a melchitští řeckokatolíci. Od té doby podíl křesťanů v libanonské populaci klesá na úkor muslimů, důvodů je více: muslimové mají vyšší plodnost, mezi libanonskými emigranty je převaha křesťanů a Libanon je cílem velkého množství uprchlíků z okolních – většinově muslimských – zemí. Z důvodu poměrně napjatých mezináboženských vztahů se od roku 1932 nekonalo žádné sčítaní obyvatel a neoficiální statistiky se významně liší v odhadech náboženského složení libanonské populace, zpravidla podíl křesťanů kladou mezi 30 a 40 %. V každém případě je Libanon státem se zdaleka největším podílem východních katolíků na své populaci (na druhém místě se nachází Ukrajina se zhruba 10 %).

Politický systém Libanonu založený na náboženství zajišťuje katolíkům významný podíl na politické moci, prezident Libanonu je dle konvence vždy maronitský katolík a katolíkům podle Taífské dohody připadá 43 (z toho 34 maronitům, 8 melchitům a 1 arménským katolíkům) poslanců z celkových 128.