Karpatská mohylová kultura

Karpatská mohylová kultura je archeologická kultura střední doby bronzové chronologických stupňů BB1 až BC2 a začátku stupně BD systému Paula Reneckeho. Rozšířená byla na západním Slovensku východně od Váhu, ve východní části Rakouska v Burgenlandu a v části západního Maďarska. Je charakteristická pohřbíváním mrtvých pod mohylami a je tak součástí komplexu mohylových kultur, který se rozprostíral od východní Francie po střední Evropu. Těsně souvisí ale zejména s mohylovými skupinami v Karpatské kotlině. Vznikla na podkladě kultury maďarovské skupiny v prostředí střetávání vlivů vznikající středodunajské mohylové kultury pod vlivy z jihovýchodu a pokračujícího vývoje starobronzových kultur na východě, kultur piliňské a Suciu de Sus. Po zhruba 200 letech vývoje zanikla a její zánik je spjatý s tvorbou kultury středodunajských popelnicových polí a čakanské kultury.[1][2][3]

Charakteristika kulturyEditovat

Kulturu, podobně jako sousední středodunajskou mohylovou, charakterizuje již v předešlém období nastartovaný rozvoj výroby a používání bronzových předmětů a nástrojů, kdy dochází k jejich širšímu využití v hospodářské činnosti (srpy, sekery, nože), v osobní hygieně (břitvy, pinzety) a z bronzu se začínají vyrábět i hroty šípů a zcela nové zbraně - meče. Velmi rozšířené jsou bronzové šperky a součásti oděvu, zejména jehlice a typické závěsky. Po období poklesu civilizační úrovně v době formování mohylových kultur, kdy zanikly opevněné osady předešlého období, pokračuje sociální diferenciace, prohloubení společenské dělby práce a vzestup specializace výrobních procesů. Lze předpokládat těžbu surovin pro výrobu bronzu na místních slovenských ložiscích.[4][5][6][7][8][9][10]

Archeologické lokalityEditovat

Pohřebiště bylo prozkoumáno v letech 19581959 a našlo se zde 51 kostrových hrobů a 5 žárových, které dokládají přechod od maďarovské kultury ke kultuře mohylové. Mohyly byly zachyceny pouze nepřímo v podobě žlábků okolo některých hrobů.[11]
Pohřebiště prozkoumané v letech 19601961 poskytlo doklady o 17 kostrových a 14 žárových hrobech, tedy o vyrovnanějším poměru birituality než v Dolném Peteru. Hmotná kultura jeví příbuznost se středodunajskou mohylovou kulturou. Blízké, mladší pohřebiště v poloze Bereg je také birituální a byly zde zachyceni i stopy mohyl v podobě kamenných věnců okolo hrobů.[11]
Toto pohřebiště se rozkládá u soutoku Dunaje a Ipľu a je tvořeno dvěma částmi označovanými Skalka I a Skalka II. Na lokalitě Skalka I bylo průzkumem v letech 19601962 prokopáno 172 hrobů, které svědčí opět o biritualitě, avšak žárový pohřeb měl již značnou převahu, pouze 12 hrobů bylo kostrových a patřily k nejstarším na pohřebišti, zbytek byly žárové pohřby v zakrytých urnách nebo v jamkách. Část hrobů obsahovala kamenné obložení a zaznamenány byly i zbytky mohyl.[11]

ReferenceEditovat

  1. FURMÁNEK, Václav; VELIAČIK, Ladislav; VLADÁR, Jozef. Slovensko v dobe bronzovej. Redakce Andrej Šumec, Viera Miková, Laura Mešková; překlad Edita Gromová, Berta Nieburová. první. vyd. Bratislava: Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1991. 408 s., 16. ISBN 80-224-0350-4. S. 102. (slovensky, anglicky, německy) 
  2. Furmánek (1991), s. 104
  3. SKLENÁŘ, Karel. Památky pravěku na území ČSSR. Redakce Angelika Blahožová, Jozef Braun. 1. vyd. Praha: Orbis, 1974. 356 s. S. 129. 
  4. Furmánek (1991), s. 108
  5. Furmánek (1991), s. 109
  6. Furmánek (1991), s. 110
  7. Furmánek (1991), s. 111
  8. Furmánek (1991), s. 219
  9. Furmánek (1991), s. 272
  10. Furmánek (1991), s. 278
  11. a b c Sklenář (1974), s. 147