Karol Kmeťko
Karol Kmeťko (12. prosince 1875, Dolné Držkovce[1] – 22. prosince 1948, Nitra[1]) byl slovenský římskokatolický biskup (nitranský biskup a od roku 1944 osobní arcibiskup) a československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Slovenskou ľudovou stranu (pozdější Hlinkova slovenská ľudová strana).
| Karol Kmeťko | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1922 | |
| 75. Biskup nitranský | |
| Ve funkci: 1920 – 1948 | |
| Předchůdce | Vilmos Batthyány |
| Nástupce | Eduard Nécsey |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | SĽS |
| Narození | 12. prosince 1875 Dolné Držkovce  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 22. prosince 1948 (ve věku 73 let) Nitra  Československo |
| Profese | katolický kněz a politik |
| Náboženství | katolická církev |
| Commons | Karol Kmetko |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatKarolko Kmeťko vystudoval gymnázium v Nitře a teologii v kněžském semináři v Budapešti. 30. října 1918 se stal jedním ze signatářů Martinské deklarace. 13. listopadu 1920 se díky změnám mocenských poměrů na Slovensku stal biskupem v Nitranské diecézi. Šlo o první vlnu obsazování vysokých církevních postů na Slovensku slovenskými představiteli místo dosavadních prouhersky, respektive promaďarsky orientovaných biskupů.[2] V roce 1944 byl jmenován arcibiskupem.
Před svým nástupem do vysokých církevních postů byl také aktivním politikem. V prosinci 1918 byli Karol Kmeťko, Andrej Hlinka, Martin Mičura a Eugen Tvrdý svolavateli sjezdu katolicky orientovaných Slováků v Žilině, kde byly položeny základy pro obnovení činnosti Slovenské ľudové strany.[3] V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[4] Zvolen byl na společné kanditátce Slovenské ľudové strany a celostátní Československé strany lidové. V roce 1921 ovšem slovenští poslanci vystoupili ze společného poslaneckého klubu a nadále již fungovali jako samostatná politická formace. Mandátu se roku 1922 vzdal a jeho poslanecký post zaujal Robert Kubiš.[5] Profesí byl podle údajů k roku 1920 farářem v obci Teplička.[6]
V československém parlamentu se v roce 1919 přimlouval za vynětí církevní půdy z chystané pozemkové reformy. Měla být postavena pod státní dozor a sloužit pro živobytí chudých kněží a na dobročinné účely.[7]
Po roce 1945 byl předvolán jako svědek k procesu s prezidentem Slovenského státu Jozefem Tisem. Kmeťko u soudu prohlásil, že existenci samostatného slovenského státu by uvítal, ale je si vědom neprůchodnosti této koncepce v nynější době. Jeho výroky vzbudily zejména na české straně pozornost a nevoli, a to i proto, že Kmeťko nebyl nepřátelsky naladěn vůči Československu a Čechům a nepatřil ani mezi oblíbence Jozefa Tisa.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2014-12-30]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 87.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 836.
- ↑ Karol Kmeťko [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-13]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-13]. Dostupné online.
- ↑ 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-13]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 102.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 305–306.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karol Kmeťko na Wikimedia Commons 
Osoba Karol Kmeťko ve Wikicitátech
| Předchůdce: Vilém Batthyány |
|
75. biskup nitranský 1920–1948 |
|
Nástupce: Eduard Nécsey (od roku 1949) |
