Karel von Hohenzollern-Sigmaringen (1785–1853)
Karl Anton Friedrich Meinrad Fidelis von Hohenzollern-Sigmaringen (20. února 1785, Sigmaringen – 11. března 1853, Bologna) byl v letech 1831–1848 kníže von Hohenzollern-Sigmaringen.
| Karel Hohenzollernsko-Sigmaringenský | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Karl Anton Friedrich Meinrad Fidelis von Hohenzollern-Sigmaringen |
| Narození | 20. února 1785 Sigmaringen |
| Úmrtí | 11. března 1853 (ve věku 68 let) Bologna |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Choť | Marie Antoinette Muratová (1808–1847)[1] Kateřina z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (1848–1853)[1] |
| Děti | Amálie Hohenzollernsko-Sigmaringenská Karel Antonín Hohenzollernsko-Sigmaringenský Karolína z Hohenzollern-Sigmaringenu[2] Frederika z Hohenzollern-Sigmaringenu[2] |
| Rodiče | Antonín Alois Hohenzollernsko-Sigmaringenský a Amálie Zefyrina ze Salm-Kyrburgu |
| Rod | dynastie Hohenzollern-Sigmaringen |
| Příbuzní | Tereza Sasko-Altenburská, Antonie Sasko-Altenburská, Johann Prinz von Sachsen-Altenburg[2] a Ludwig Joseph Karl Prinz von Sachsen-Altenburg[2] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Původ, mládí editovat
Karel se narodil jako druhý (avšak jediný přeživší) syn knížete Antona Aloyse von Hohenzollern-Sigmaringen (1762–1831) z jeho manželství s Amalií Zephyrinou (1760–1841), dcerou knížete Philippa Josepha von Salm-Kyrburg. Jeho matka považovala život v malém provinčním Sigmaringen, kam přišla v roce 1784, za „„nesnesitelně stísňující““ a deset týdnů po porodu svého druhého (v podstatě však jediného) syna zanechala dítě v Sigmaringen a převlečená za muže prchla nejprve ke svému bratrovi do Kirnu a posléze do Paříže, kde strávila větší část svého života. Zde zabránila mediatizaci hohenzollernských knížectví. Svého jediného syna hodlala oženit co nejlépe a za změněné politické situace po francouzské revoluci a po nástupu Napoleona na francouzský trůn se nejvýhodnější jevilo spojení s Napoleonovou rodinou; naplánovala tedy sňatek Karla s neteří Caroliny Bonaparte, nejmladší sestry Napoleonovy.
Manželství, potomci editovat
Plány se podařilo dovést k úspěšnému konci a Karel, který platil za spíše ostýchavého, se tedy oženil 4. února roku 1808 v Paříži s Antoinette (1793–1847), o osm let mladší dcerou Pierre Murata, bratra neapolského krále Joachima Murata, Napoleonova maršála a švagra (manžela jeho nejmladší sestry Caroline). Nerovný sňatek byl pruským panovnickým domem smluvně uznán, aby děti z něho vzešlé byly legitimizovány.
Z tohoto manželství se narodily čtyři děti – syn a tři dcery:
- Karolina (1810–1885)
- ∞ 1. 1839 hrabě Friedrich Franz Anton von Hohenzollern-Hechingen (1790–1847)
- ∞ 2. 1850 Johann Stäger von Waldburg (1822–1882)
- Karel Anton (1811–1885), kníže von Hohenzollern-Sigmaringen, pruský ministerský předseda
- ∞ 1834 princezna Josefína Bádenská (1813–1900)
- Amálie Antoinette (1815–1841)
- ∞ 1835 princ Eduard von Sachsen-Altenburg (1804–1852)
- Frederika (1820–1906)
- ∞ 1844 markýz Gioacchino Napoleone Pepoli (1825–1881)
Po smrti své první manželky (v roce 1847) se Karel 14. března roku 1848 v Kupferzell oženil podruhé, a to s Kateřinou (1817–1893), dcerou knížete Karla Albrechta von Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst a vdovou po hraběti Franzi Erwinovi von Ingelheim.
Kníže editovat
Polních tažení napoleonských válek se účastnil Karel jako příslušník francouzské armády a často byl v osobních službách Napoleonových, roku 1813 však přešel na stranu spojenců.
Roku 1831 po smrti svého otce se stal knížetem von Hohenzollern-Sigmaringen, již předtím však se významně účastnil vládních záležitostí. Roku 1833 svolal ustavující zemský sněm a vyhlásil přitom ústavu jako zemský zákon knížectví. Roku 1838 povolal Ludwiga Hasenpfluga do čela vnitřní správy knížectví. Založil zemskou nemocnici a nechal postavit veřejné budovy na Leopoldově náměstí (Leopoldplatz) v Sigmaringen (dnes sídlo Hohenzollernské zemské banky). Karlovou zásluhou bylo také zrušení nevolnictví, založení Antonovy a Karlovy ulice v Sigmaringen a řady dalších staveb. Byl považován za velmi sečtělého a vedl korespondenci s významným vědcem Alexandrem von Humboldtem.
Za revolučních událostí v roce 1848 odstoupil Karel 25. srpna z trůnu knížectví ve prospěch svého liberálně vzdělaného a liberálně smýšlejícího syna Karla Antona.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl (Hohenzollern-Sigmaringen) na německé Wikipedii.
Literatura editovat
- Otto Hintze: Die Hohenzollern und ihr Werk 1415–1915. Solingen 1982,
- Gustav Schilling: Geschichte des Hauses Hohenzollern in genealogisch fortlaufenden Biographien aller seiner Regenten von den ältesten bis auf die neuesten Zeiten, nach Urkunden und andern authentischen Quellen. Fleischer, Leipzig 1843, S. 300ff.
- Heinrich August Pierer: Pierer's Universal-Lexikon der Vergangenheit und Gegenwart: oder, Neuestes encyclopädisches Wörterbuch der Wissenschaften, Künste und Gewerbe, Band 9, 1860, S. 315.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Hohenzollernsko-Sigmaringenský na Wikimedia Commons
